7. díl

    „Nemyslím si, že ji chtějí zabít, aspoň ne hned,“ neušlo Spockovi, jak opatrně s Charlotte ti tvorové zacházeli a že se k ní ani jedenkrát nepřiblížili svými kusadly. A ačkoli byl dalek vyvozovat jen na základě toho nějaké závěry, byl celkem přesvědčen o tom, že jim nemá sloužit coby potrava. Leda že by dávali přednost zabíjení kořisti až těsně před konzumací, ale tuhle variantu si raději nechával pro sebe.

„Nechoď tam, Jime! Je velká pravděpodobnost, že v těch skalách nebude vůbec žádný signál a nebudeme tak ve spojení a ani schopni tě odtamtud přenést!“ varoval ještě jednou kapitána, protože musel být přece důvod, proč při tom prvním výsadku přítomnost těch tvorů nezaznamenali, a ani skenery nevykázaly v oné oblasti žádnou mimořádnou aktivitu.

„Budu s tím počítat,“ vzal to Kirk na vědomí, ale ani tohle ho od jeho záměru neodradilo, a tak Spock nakonec rezignoval.

„Dobrá, zkus zjistit její pozici, ale zbytečně neriskuj. My se zatím zaměříme na odhalení jejich slabiny,“ nebyl si vůbec jistý, zda se jim to podaří, když nemají k dispozici zhola nic hmatatelného na prozkoumání. Mohli tak pouze vycházet z předpokladu, že tento živočišný druh tolik podobný mravencům funguje obdobně, ale teprve další ostrý střet s nimi ukáže, nakolik tomu tak ve skutečnosti je.

„Zdá se, že stejně jako běžní mravenci nemají příliš vyvinutý zrak, budou tedy nejspíš spoléhat na svá tykadla a čich. Pokud by se ti nějak podařilo na sebe nanést jejich pach, nebudou tě pak pokládat za vetřelce,“ pokusil se komandér aspoň trochu poradit, přesto měl pocit, že ho nechává jít na jistou smrt.

„Tohle zvládneme, Spocku, jako vždycky!“ poplácal ho Kirk po rameni, aby ho upokojil, než bez dalšího otálení vyrazil do mravenčího hnízda.

Když Charlie zničehonic obklopila tlupa obrovských mravenců, neubránila se zděšenému výkřiku, protože takovou společnost vážně nečekala. Vzápětí se však za svou reakci zastyděla, protože nepochybně muselo jít o mírumilovný druh, navzdory jejich hrozivému vzezření, jinak by ji sem přece Jim nebral a nebo by ji aspoň varoval, že se nemá vzdalovat od skupiny. S tímhle vědomím sebrala odvahu a pokusila se prostě odejít, jen aby celkem rychle zjistila, že tohle jí ti tvorové nedovolí, a proto se jí dost ulevilo, jakmile se objevil Jim a ostatní. Akorát že podle jejich reakce bylo zřejmé, že jsou přítomností těch mravenců zaskočeni stejně jako ona, a poté, co se ukázalo, že ani phasery jim neublíží, propadla celkem rychle panice, která se změnila v naprosté zděšení, když ji dva ti megamravenci popadli a nesli ji kamsi mezi nedaleké kameny.

„Jime! Jime, pomoc!“ křičela, zatímco sebou ze všech sil zmítala a snažila se ty útočníky nějak zranit, aby ji pustili, což se jí ale naneštěstí nepodařilo. A v okamžiku, kdy s ní zamířili do jakéhosi tunelu vedoucího podle všeho pod zem, se už neubránila a hystericky se rozbrečela.

V duchu se sice pokoušela uklidnit myšlenkou, že tohle je jen jakási Jimova hra, aby se před ní mohl romanticky blýsknout jako neohrožený hrdina, který ji vysvobodí ze spárů nepřítele, ale upřímně o tom pochybovala, protože tak pitomý nápad by snad nemohl mít ani on. Navíc ho beztak nikde neviděla a dost brzy neviděla už vůbec nic, protože se nacházela příliš hluboko, než aby tam ještě dokázalo proniknout denní světlo. Přesto její únosci kráčeli s překvapivou jistotou dál a Charlie, lehce ochraptělá ze všeho toho křiku, posléze utichla a raději napínala uši ve snaze odhalit cokoli užitečného.

Ale kromě znepokojivého škrábavého zvuku, který dělaly končetiny těch mravenců na skále, a pak ještě divnějšího, jenž způsobovalo neustále kmitání jejich dlouhých tykadel, se jí nepodařilo mnoho zachytit. A celkem brzy byla vděčná aspoň za ty, protože to kromě jejího až příliš hlasitého dechu představovalo v té všepohlcující temnotě aspoň nějaké pojítko s venkovním světem a životem vůbec. A ona jen doufala, že se odtamtud ještě někdy dostane na povrch a neskončí pohřbená kdesi v hlubinách obrovského mraveniště.

„Doktore McCoyi, máme tu problém!“ vyrazil Spock za Bonesem, sotva se zhmotnil na transportní plošině, a jeho naléhavý tón a silně znepokojený výraz ve tváři doktora okamžitě zaujaly.

„Ale copak? Snad se Vám kapitán s doktorkou někde neztratili?“ prohodil s lehkým pobavením a v duchu si říkal, že Kirkovo odhodlání v tomhle ohledu dost podcenil, když se mu zjevně podařilo toho otravného dozoru zbavit.

„Vám to připadá zábavné? A co tohle?“ ukázal mu Spock na komunikátoru několik snímků těch mravenců a Bones uznale pokývnul hlavou.

„Pěkně velké potvory! A co je s nimi?“ nechápal, jakou to má souvislost s tím jejich výletem.

„Jen to, že tihle tvorové unesli doktorku Charlotte a kapitán se vydal za nimi,“ objasnil mu to komandér a Bones se zatvářil ještě nechápavěji.

„A Vy jste ho v tom nechal samotného?! To jste se už docela zbláznil?!“ zíral na něj nevěřícně, jedno obočí pozdvihnuté ve zjevném údivu.

„Ne, jsem tady, protože phasery na tento živočišný druh nezabírají, a tak potřebuji, abyste vymyslel něco účinného,“ stručně mu sdělil Spock, co od něj očekává, a doktor se na něj zakabonil.

„Já jsem doktor, Spocku, ne zatracený myrmekolog!“ zavrčel, ale jelikož se jednalo o život jeho přítele, nemohl to nechat být jen tak. „Dejte to sem!“ vytrhnul komandérovi komunikátor, aby se na ty mravence znovu podíval, a tentokrát dal maximální přiblížení, protože si chtěl lépe prohlédnout stavbu jejich těla.

„Vypadají docela jako normální mravenci,“ zkonstatoval posléze a Spock přikývnul.

„Až na to, že mají snad dva metry,“ považoval za nezbytné tento fakt zdůraznit, kdyby to doktorovi náhodou nedošlo vzhledem k poměru mezi jejich velikostí a výškou stromů na té planetě.

„Jo, chápu, takoví se asi špatně zašlapávají,“ utrousil McCoy, zatímco v duchu už dumal, co by mohlo exoskelet takových tvorů dostatečně narušit, aby se pak dali zlikvidovat phasery.

„Něco zkusím, ale nic Vám neslibuju,“ zamumlal a hned začal do počítače vkládat vstupní data pro své výpočty. „Navíc se jedná čistě o mé odhady, nezaručuji, že to bude fungovat. Budete to holt muset otestovat rovnou v praxi… leda byste mi sem přinesl aspoň kus toho mravence,“ vrhnul tázavý pohled na Spocka, kterého jeho návrh nijak nepotěšil.

„To se mi nezdá zrovna proveditelné. Ale jakmile budete něco mít, ochotně to půjdu vyzkoušet,“ zvolil si menší z těch dvou zel a McCoy se lehce ušklíbnul.

„Jak je tohle vůbec možné? Nešel jste tam snad s nimi kvůli ochraně doktorky? A necháte si ji takhle sebrat?“ nedokázal to upřímně moc pochopit a Spock rozhodně nevyhlížel, že by mu to hodlal objasnit.

„Byli v přesile,“ konstatoval akorát, než se mu svěřil se svým poznatkem ohledně překvapivě opatrného jednání mravenců vůči Charlotte. „Myslíte, že by to mohlo mít nějaký zvláštní význam?“ vrtalo mu to stále hlavou, neboť si nebyl vědom toho, že by si mravenci někdy nosili živou potravu do mraveniště, kromě té ochromené kyselinou mravenčí, ale to podle křiku rozhodně nebyl Charlottin případ.

„Proč se sakra ptáte mě, Spocku? Jestli to chcete vědět, měl jste se jich zeptat!“ připadalo McCoyovi, že už to komandér vážně přehání. A skoro si říkal, jestli na tom kusu mravence neměl trvat.

Jakmile se rozloučil se Spockem, pospíšil si Kirk k oněm kamenům, mezi nimiž mravenci s Charlie zmizeli. A jen se modlil, aby hned na nějaké nenarazil, protože třebaže před Spockem možná působil dojmem, že ví, co dělá, opak byl pravdou. Dokonce si i uvědomoval, že tohle pronásledování je hodně špatný nápad, ale nemohl jim tam přece nechat Pixie napospas, obzvlášť když byl za tohle celé odpovědný.

Ke své úlevě zatím žádné další mravence neviděl a obrovská díra vedoucí kamsi do hlubin pod zem dávala i celkem jasně tušit, kam mohli s Charlie jít. Odhodlaně vstoupil dovnitř, strop té chodby nebyl ani metr a půl vysoký, a tak byl nucen postupovat kupředu ve značném předklonu. Nejspíš proto neviděl mravence, který tam podle všeho hlídal, dokud na rameni neucítil jeho ostrá kusadla. Jen taktak se udržel a nezařval bolestí nahlas a to měl ještě ohromné štěstí, že díky špatnému úhlu nedokázal jeho protivník svůj stisk dokončit, jinak by o tu ruku pravděpodobně přišel docela, až takovou sílu ve svých hrozivých zbraních mravenčí bojovníci měli.

Odhodlaný se té potvory zbavit co nejdřív, než hluk jejich zápasu upoutá nežádoucí pozornost, zkusil Kirk opět použít phaser, ale ani z tak bezprostřední blízkosti se nezdálo, že by mravencovi ten výboj energie nějak vadil. Zato Kirk mohl záhy na oplátku pocítit další druh mravenčího arzenálu, když ho bez jakéhokoli varování náhle zasáhla sprška mravenčí kyseliny.