4. díl

    „Nic víc jsem nepotřeboval slyšet! Hned zajdu za Sulu, aby nastavil nový kurz!“ byl Kirk plný nadšení, které se Spock už ani nenamáhal krotit.

„Dobrá. Ale zapomeň na to, že byste tam šli jen vy dva. Protože bez doprovodu k tomu nedám svůj souhlas a ty si můžeš pak sám vymýšlet odůvodnění, proč jsi znovu provedl výsadek na již prozkoumanou planetu,“ upozornil ho a Kirk na něj udělal otrávený obličej.

„Nemůžeš dělat křena pro změnu někomu jinýmu? Vždyť si to ani neužijeme, když tam budeš pořád zaclánět!“ ohradil se proti jeho péči, ovšem Spock byl v tomhle neoblomný.

„Fajn! Ale dopřeješ nám taky nějaké soukromí!“ vymiňoval si Kirk a on mu to odkývnul.

„Budeme na vás čekat u výsadkové lodi. Ale komunikátor bude pořád zapnutý,“ požadoval na oplátku a kapitán teatrálně obrátil oči v sloup.

„Ano, mami!“ odfrknul si, než vyrazil za jejich pilotem, aby mu sdělil souřadnice pro další cíl jejich cesty.

Natolik byl Kirk nadšený ze svého dárku pro Charlie, že měl sto chutí jí o něm říct hned ten večer. Nechtěl ale zkazit překvapení, navíc vyhlížela tak znaveně, že by možná usnula i dřív, než by jí stihl vylíčit, co všechno pro ni chystá.

„Tak jaký jsi měla den?“ zeptal se jí, když jim oběma nalil sklenku vína, kterého se Charlie ale sotva dotkla.

„Náročný,“ pousmála se na něj chabě a Kirk si říkal, že na těch Spockových slovech zjevně něco bude a že by jí měl opravdu dopřát víc spánku. Připadala mu tak drobná a zranitelná, jak tam seděla vedle něj na pohovce, spíš jako nějaká panenka než někdo, kdo je možná jedinou záchranou pro lidstvo. A on v tu chvíli věděl, že udělá cokoliv, aby ji ochránil.

„Pojď sem,“ přitáhl si ji k sobě a jemně jí začal masírovat ztuhlou šíji, což Charlie ocenila blaženým zavzdycháním.

„Tohle bych si dala líbit i častěji,“ pousmála se a on ji láskyplně políbil do vlasů.

„Tvoje přání je mi rozkazem,“ prohodil, než ji vzal do náruče. A zatímco ji něžně hladil po zádech, přemýšlel, jak vlastně načít to, co s ní chtěl probrat, jen aby ho Charlie předběhla, když mu zničehonic poděkovala za své povýšení.

„S tím já nemám co do činění, Pixie, o to ses zasloužila výhradně ty sama svými schopnostmi,“ chtěl, aby v tomhle bylo naprosto jasno.

„A jakými přesně?“ poodtáhla se Charlie a trochu znepokojeně na něj hleděla, jako kdyby vážně věřila, že ten post získala jen díky jejich intimnímu vztahu.

„Poslyš… tohle byla čistě Spockova iniciativa a rozhodně to nemá nic společného s námi, rozumíš? Prostě má pocit, že dokážeš velké věci, když dostaneš šanci. A já tomu věřím taky,“ dodal nakonec, aby si snad nemyslela, že on to vnímá jinak.

„Tak jo,“ přisvědčila, třebaže tak úplně přesvědčeně nevypadala. Ale viditelně měla cosi naléhavějšího, o čem s ním chtěla mluvit. „Dnes jsem četla zajímavý záznam od doktora McCoye… ohledně tvého… tvé… ehm…“ odmlčela se rozpačitě, nejistá, jak se vlastně zeptat, protože tohle téma muselo být pro Jima nepochybně citlivé. Aspoň doktor jí řekl, aby o tom s ním nemluvila, jenže ona si nemohla pomoct. Vždyť kolik existovalo lidí, kteří zemřeli a byli následně přivedeni zpět k životu?

„Ohledně mé smrti?“ odtušil Kirk, co má na mysli, a Charlie přikývla.

„Víš… rozhodla jsem se svůj výzkum zaměřit na tu zázračnou krev. Doufám, že proti tomu nic nenamítáš?“ překvapilo ho zcela, že ho žádá o svolení.

„Proč by mi to mělo vadit?“ přinutil se pousmát, třebaže vzhledem ke ztrátě oněch čtyř členů posádky to nebylo zrovna snadné. „Zkoumej si, co chceš, pokud to považuješ za užitečné.“

„Doktor McCoy mluvil trochu jinak…“ přiznala Charlie tiše, jelikož ji ten rozhovor stále dosti tížil. „Skoro to podal tak, že tě budu mít na svědomí, jestli tu krev spotřebuju všechnu. Opravdu je nemožné získat další vzorek?“

„Opravdu. Ale tím se netrap, jsem si jistý, že budu v pořádku i bez ní,“ ubezpečil ji, zatímco si v duchu říkal, že nastat ona situace znovu, Spock by Bonesovi stejně nepochybně zakázal na něj tu krev použít, podobně jako to učinil v případě těch čtyř. Takže vlastně bylo celkem jedno, zda se uchová nebo ne. „Navíc kdyby něco, tak mám přece doktorku, která se o mě postará, hm?“ mrknul na ni, neboť bylo zřejmé, že je Charlie stále na vážkách.

„To máš,“ přisvědčila bez zaváhání, ačkoli si až příliš dobře uvědomovala, jak často jsou dokonce i ti nejlepší doktoři zcela bezmocní. Čehož si ovšem musel být vědom i Jim, a tak na to nepoukázala. Navíc se někdy dějí i zázraky, jak dokládal onen neveřejný záznam doktora McCoye, který mu Spock nařídil jí zapůjčit k prostudování. A Charlie úplně zatrnulo, když při jeho čtení zjistila, jak málo stačilo, aby Jim již nebyl mezi nimi. Byla to čirá náhoda, která doktora přivedla na myšlenku pokusit se ho vzkřísit s pomocí krve jistého Khana Noonien Singha, geneticky zdokonaleného člověka a hledaného zločince zodpovědného za smrt mnoha lidí, včetně admirála Pikea, kterého Jim tak obdivoval.

Navzdory tomu si Charlie nemohla nepomyslet, že i kdyby ten muž byl čirým ztělesněním zla, tak minimálně jednu dobrou věc ve svém životě vykonal, byť nepřímo, a za to mu byla neskonale vděčná. Stejně jako byla vděčná doktoru McCoyovi, jenž se s ní nyní ovšem téměř odmítal bavit. Chápala to, vždyť mu sebrala jeho výzkum, ale copak o něco takového snad žádala? Přála si pouze, aby se na něm směla též podílet jako členka jeho týmu, to Spock přišel rovnou s tím, že se ho má ujmout namísto něj. Nejspíš to měla odmítnout, jenže tolik toužila po podobné příležitosti něco dokázat… něco změnit… že tomu prostě nedokázala odolat.

„Ty znáš doktora McCoye hodně dobře, viď?“ zeptala se Jima, jelikož ji současné napjaté vztahy na pracovišti opravdu trápily, a ona nebyla daleka toho, aby zašla za Spockem a na to místo rezignovala.

„Jo, vždyť už jsem ti říkal, že jsme spolu studovali nebo ne?“ přisvědčil Kirk. „Tehdy jsem mu taky dal tu přezdívku Bones, protože mi cestou na Akademii vyprávěl, že nic víc než jeho vlastní kosti mu po rozvodu nezůstalo,“ pousmál se lehce při vzpomínce na ty staré dobré časy. „Proč se vlastně ptáš?“

„Protože se na mě kvůli tomu výzkumu zlobí a já nevím, jak to napravit. Teda kromě toho, že bych se té pozice vzdala,“ povzdechla si Charlie a Kirk jí ihned odvětil, že tohle přece není řešení.

„Já s ním promluvím, Pixie, ano? Bude to dobrý,“ ujistil ji a ona neměla důvod o tom pochybovat, koneckonců ji tehdy zachránil s těmi zkouškami a dokázal jí tak, že se jeho slovu dá věřit.

„Tak jo. Děkuju,“ pousmála se na něj vděčně, najednou strašlivě unavená. Nejspíš proto, že se od rána nezastavila, neboť jakmile ji Spock jmenoval na tu vedoucí pozici, pospíšila si, aby prostudovala veškeré podklady ke svému novému výzkumu a připravila si seznam testů, které by ráda provedla. Ještě předtím o nich chtěla pohovořit s doktorem McCoyem, neboť měl s tou mimořádnou krví nejvíce zkušeností, jenže on ji odmítl s tím, že je to teď její výzkum a tudíž i její odpovědnost. A na závěr ještě přidal onu milou poznámku o Jimovi, která jí doteď ležela v hlavě. Neboť se nedokázala zbavit obavy, že by taková situace mohla skutečně nastat, vždyť natolik už Jima stačila poznat, aby věděla, jak impulzivním umí být, a pokud opravdu dojde opět k nejhoršímu, jak by mohla žít s vědomím, že ho vlastně zabila?

„Trápí tě ještě něco?“ neunikl Kirkovi Charliin nešťastný výraz a musel dát v duchu za pravdu Spockovi – už zase! – že už takhle toho na ni bylo víc než dost, i bez zodpovědnosti za životy všech lidí na Zemi.

„Nic. Jsem jenom unavená,“ přinutila se na něj usmát a vzápětí vyjekla, když ji bez varování popadl do náruče.

„Tak víš co? Teď si tě uložím a pak si půjdu promluvit s Bonesem, ať se to mezi vámi urovná co nejdřív. Souhlas?“ zeptal se jí a rovnou s ní zamířil do ložnice, zatímco ona si plně užívala jeho péči.

„Ano, kapitáne,“ uculila se na něj, její nálada hned o poznání lepší, neboť měla pocit, že s ním není žádný problém neřešitelný a všechno dobře dopadne.

„Miluju tě, Jamesi T. Kirku,“ objala ho kolem krku, když ji pokládal na lůžko, a jejich ústa se spojila v dlouhém vášnivém polibku, jenž pro něj činil odchod ještě o poznání těžším.

„Odpočívej, Pixie,“ políbil ji na rozloučenou krátce na rty a přitom si nemohl nepovšimnout, že už téměř spí. „Budu brzo zpátky,“ přislíbil jí přesto, než ji opatrně přikryl dekou a potichu opustil kabinu.

Miluju tě, Jamesi T. Kirku… Ta slova mu zněla v uších snad celou cestu na Bonesovo oddělení a on jenom doufal, že je jich hoden, protože od toho rozhovoru se Spockem si pořád říkal, zda si Charlie nezaslouží někoho lepšího a jestli od něj není sobecké, že ji nenechá jít.