3. díl

    Po tomhle se musel Kirk navzdory Spockově apokalyptické vizi lehce pousmát. „Takže ty už nevěříš na existenci bezvýchodných situací?“ připomněl mu jejich někdejší debatu před veliteli.

„Věřím. Ale zatím si nemyslím, že by to byl náš případ. Protože jsme stále ještě ve hře,“ odvětil Spock a Kirk se ušklíbnul.

„Ale podvodem.“

„Pokud vím, bylo stanoveno, že použití nestandardních postupů při nestandardních situacích je ospravedlnitelné,“ pronesl Spock se zcela vážným výrazem, jen aby mírně pozvedl jeden koutek úst, když se na něj Kirk upřeně zahleděl, obočí lehce nadzdvihnuté v náznaku překvapení.

„Možná, Spocku, že my dva spolu ještě najdeme společnou řeč,“ prohodil, načež se ho otázal, jak by mu mohl být nápomocen.

„Požádal bych tě, abys nechal Charlotte být, ale cosi mi říká, že v tom bys mi asi nevyhověl,“ odtušil komandér a Kirk varovně svraštil čelo.

„Nepokoušej svý štěstí, Spocku!“

„V tom případě tě aspoň žádám, abys ji někdy nechal také pořádně vyspat. Protože mé pozornosti dnes ráno neuniklo, jak znaveně vyhlíží,“ dělalo to Spockovi celkem starosti, jelikož znavená mysl jen stěží přijde s nějakými převratnými myšlenkami.

„Však jsme toho naspali dost!“ odsekl Kirk. „Možná že ji jenom unavujou rozhovory s tebou!“

„Se mnou?“ zatvářil se Spock zaskočeně. „Já se ji snažím intelektuálně stimulovat, zatímco tobě jde výhradně o…“ Tady se odmlčel a Kirk na něj vrhnul vyzývavý pohled.

„No o co?“

„O její tělo,“ dořekl to komandér tak slušně, jak jen mohl, ač to stále považoval pod svou úroveň.

„A co má být? Jsem si jistý, že ji tím dokážu stimulovat líp než ty s těma svýma intelektuálníma kecama!“ vysmál se mu Kirk a tentokrát se to Spock rozhodl nechat bez odezvy. Přinejmenším dokud se ho nezeptal, zda také počítá s možností, že se v téhle dimenzi Charlie žádný převratný objev nepodaří.

„Potom ovšem bude jasné, kdo je za to odpovědný…“ odvětil s dosti výmluvným pohledem.

„Třeba jsi to zkazil už tím, že jsi ji vzal na Enterprise, co ty víš!“ odmítl za to Kirk nést výlučnou odpovědnost. „Jaký život vůbec Charlie v té druhé dimenzi vedla?“ napadlo ho najednou, že nebýt Spocka, nikdy by se nejspíš nepotkali.

„To nebylo zmíněno. Pouze to, že žila na Zemi,“ nezacházel radši komandér do detailů, ale Kirkovi to stejně došlo.

„Takže se taky nakazila...“

„Všichni na Zemi se nakazili, Jime. Před tím virem prý nebylo úniku. A žádná ochrana nebyla dost účinná,“ prozradil mu Spock, co se o tom dočetl. „Do pár týdnů bylo po všem, život, jak ho nyní známe, na Zemi skončil.“

„A odkud se ten virus vlastně vzal? Nebylo by lepší to zastavit ještě dřív, než to vůbec vypukne?“ zdálo se to Kirkovi logičtější. Což Spock neměl v úmyslu rozporovat, jen tu byl menší zádrhel.

„To nepochybně ano. Akorát že navzdory mnoha teoriím, mnohým i konspiračním, se jeho skutečný původ nikdy neprokázal. Někteří hovořili o plánovaném snižování počtu populace, které se hrubě vymklo kontrole, jiní tvrdili, že to přišlo z vesmíru, další, že se to objevilo při tání ledovců a kdysi to vyhubilo mamuty. Můžeš si vybrat,“ uvedl Spock dle něj ty nejzajímavější teorie, aniž by se osobně k některé přikláněl, na to neměl dostatek informací.

„A kolik z toho jsi řekl Charlie?“ chtěl ještě vědět Kirk, protože si s ní hodlal večer promluvit a nerad by ji zbytečně děsil.

„Zatím nic. Má svůj výzkum a ten vzorek, aby se z toho pokusila vytěžit co nejvíc. Pokud by se jí podařilo odhalit, jakým způsobem to funguje, a uměla ten mechanismus napodobit, měli bychom vyhráno,“ aspoň v to doufal Spock.

„A co když ani ta krev nezabírá? Bereš v potaz i tuhle možnost?“ nezamlouvalo se Kirkovi, že plně spoléhají na něco, co nebylo dosud ověřeno.

„Samozřejmě, Jime,“ přikývl komandér, ovšem vzhledem k tomu, že jiný plán v tuhle chvíli neměl, tak se tím raději příliš nezaobíral.

„Když víš, co víš, a za předpokladu, že ta krev bude vážně fungovat, nemyslíš, že by bylo na místě informovat autority o tom, co se blíží, a o Khanovi a jeho posádce? Pokud se ten lék nepodaří vyrobit včas, tak aby se s jejich pomocí zachránil aspoň někdo!“ nebyl si Kirk stále jistý Spockovou strategií, když zjevně vše sázel na jedinou kartu. Jeho Charlie.

Ovšem Spockovi se zase nezamlouval jeho návrh. „I kdybys použil veškerou jejich krev, stejně bys zachránil pouze hrstku lidí a já si dovedu dost dobře představit, jak by takový výběr vypadal. Navíc pokud je ten virus vytvořený uměle, akorát bychom na sebe zbytečně upozornili. Ne, Jime, to my jsme ti někdo a pokud neučiníme vše, co je v našich silách, abychom to zastavili, není pro lidstvo na Zemi přílišná naděje.“

„A proč to teda neříct Charlie takhle přímo?“ nepřipadalo Kirkovi fér to před ní tajit, obzvlášť když od ní měli taková očekávání.

„Protože ji prozatím chci ušetřit podobného tlaku,“ měl v tomhle ohledu komandér jasno. „A nebo tobě by se snad pracovalo snáz, kdybys věděl, že na tom závisí životy všech lidí na Zemi?“

„To asi ne,“ připustil Kirk, ač nerad.

„My ji teď hlavně musíme nenápadně podpořit. Akorát v tvém případě si nejsem tak docela jistý, zda jsi něčeho takového schopen,“ zatvářil se Spock skepticky, což se kapitána celkem dotklo.

„To mě ale podceňuješ! Protože třeba teď přemýšlím nad tím nejlepším dárkem pro ni! A myslím, že už vím, co by jí mohlo udělat radost…“ byl Kirk náhle osvícen geniálním nápadem a než se Spock vůbec stačil zeptat, co to má znamenat, pospíšil si k nejbližšímu počítači, aby se nalogoval do lodního deníku.

„Co hledáš?“ připojil se komandér k němu a ne bez jisté dávky zvědavosti sledoval, jak projíždí sekci nově objevených a prozkoumaných planet.

„Jak se jmenovala ta malá modrá typu M s atmosférou a vším, hodně podobná Zemi?“ byl si Kirk celkem jist, že si ji Spock bude pamatovat.

Koneckonců ji spolu celkem nedávno prozkoumávali a bylo zarážející, že ač tam byly pro život téměř ideální podmínky, příliš druhů fauny tam nenalezli, přinejmenším ne žádné velké druhy. Což se ovšem nyní výborně hodilo pro jeho záměr.

„Máš na mysli tuhle?“ přišlo Spockovi rychlejší Jima prostě odstrčit a nalistovat ten záznam sám, než aby mu diktoval onen celkem složitý název. „Omluv mou ignoranci, ale jak tohle souvisí s dárkem pro Charlotte?“ nemohl se nezeptat, sotva mu Kirk potvrdil, že to je přesně ona.

„Vezmu ji tam na malý výlet!“ odvětil kapitán, viditelně natěšený tou představou, zatímco Spock vyhlížel, jako kdyby pochyboval o jeho zdravém rozumu.

„Možná jsem měl zdůraznit ještě jednu důležitou věc a tou je Charlottino bezpečí! Naprosto nepřichází v úvahu, abys ji bral na téměř neznámou planetu!“ zaprotestoval ihned, avšak Kirk si z toho nic nedělal.

„Ale běž, Spocku, nebuď přece takový morous! Vždyť jsi na té planetě byl osobně a dobře víš, že tam vůbec nic nehrozí!“

„Stále mi uniká, proč to považuješ za tak výborný nápad,“ nezamlouvalo se to Spockovi o nic víc než předtím, třebaže musel uznat, že ta planetka působila dosti bezpečným dojmem. Přesto se mu příčilo takhle zbytečně riskovat, když bylo v sázce tak mnoho.

„Stýská se jí po Zemi a tohle je nejblíže Zemi, kam ji můžu dostat. Neplánuju nic velkého, jenom procházku a nějaký piknik, uvidíš, že z toho bude nadšená!“ byl o tom pevně přesvědčen, a protože se Spock stále tvářil odmítavě, zkusil to na něj jinak. „Víš, Spocku, my lidi máme takovou zajímavou vlastnost. Když se nám po něčem nebo někom stýská, nedokážeme skoro myslet na nic jiného. Natož pak vymyslet něco převratného…“ pronesl a navzdory komandérovu mlčení poznal, že tenhle argument na něj konečně zabral.

„Ty víš, že na tom něco je!“ konstatoval s šibalským pousmáním, které Spock upřímně nesnášel.

„Vím, že se mi to stále nezamlouvá!“ odvětil škrobeně, avšak Kirka nezmátl.

„Ale víš, že mám v tomhle pravdu!“ trval na svém a vypadal, že ho ta skutečnost neskonale těší.

„Připouštím takovou možnost,“ byla jediná kapitulace, které se dočkal, ovšem to mu bohatě stačilo.