6. díl

    „Doufám, že mezi Vámi a doktorem McCoyem už nejsou žádné rozpory? A nebo s ním mám pohovořit?“ nabídl Spock Charlotte, neboť mu přirozeně neuniklo, že Bones nebyl jejím povýšením nijak potěšen. A z toho, že jí měl předat svůj dosavadní výzkum ještě méně. Ale zdálo se, že i v tomhle ho Kirk předběhl.

„Děkuji, pane, ale Jim… ehm… kapitán se už o to postaral,“ nebyla si Charlie zjevně úplně jistá, jak před ním svého milého označovat.

„To jsem rád,“ přinutil se Spock k pousmání, než se – již se zcela vážným výrazem – obrátil na Kirka.

„Promluvme si, kapitáne!“ vyzval ho nikterak přívětivě a on po krátkém zaváhání přikývl.

„Hned jsem zpátky, ano? Zatím se tu můžeš porozhlédnout,“ omluvil se Charlie a neochotně následoval Spocka stranou, protože mu bylo celkem jasné, co má jeho komandér na srdci.

„Copak jsi docela ztratil rozum?!“ vyjel na něj Spock, jakmile byli mimo doslech. „Co jsem ti řekl, bylo přísně důvěrné! Nebylo to určeno uším někoho dalšího!“ byl viditelně nahněván jeho přílišnou sdílností.

„Klid, Spocku. Ví to akorát Bones a toho jsem upozornil, že to nemá šířit dál. Jinak bych ho ke spolupráci s Charlie nepřiměl. Navíc takhle jí může líp pomoct, když je se vším obeznámen.“

„A ty mu věříš? Po tom, co ti provedl naposled?“ měl Spock ke Kirkově nelibosti tu drzost zkoušet onen incident zneužít ve svůj prospěch.

„Jo, věřím!“ ucedil, oči varovně přimhouřené. „Možná i proto, že vím, kdo ho k tomu přiměl a jak!“ prohodil významně a Spockovi okamžitě došlo, že mu někdo, pravděpodobně Scotty, musel pustit záznam jeho rozhovoru s doktorem.

„A co mi zbývalo, když za tebou Charlotte tak nezodpovědně poslal?“ byl dosud rozmrzelý tím činem, obzvlášť když se krátce po Charlottině nástupu shodli s doktorem na tom, že bude lepší ji od Kirka držet v bezpečné vzdálenosti.

Jenže při tom poněkud podcenil Bonese, který z toho nového přírůstku do svého týmu nebyl už od samého začátku dvakrát nadšený a po rozhovoru se Spockem, který o ni projevoval takový zájem, o ni stál ještě méně, protože se obával, aby mu na ně nedonášela. Až Spockova pohrůžka, že nadřízený, který si nedokáže udržet své lidi, zřejmě není mužem na svém místě, ho přiměla zakročit a na poslední chvíli Charlotte zachránit, byť poněkud drastickou metodou. Upřímně Spock čekal, že akorát provede tu vakcinaci místo ní, ovšem Bonesův plán se ukázal být přínosnějším, když ty dva na čas docela rozdělil.

O to větší bylo jeho rozčarování, jakmile se dozvěděl, že si Charlotte přeje odejít. Neboť se zdálo, že ať se snaží sebevíc, neexistoval způsob, jak ji před Kirkem ochránit, až na to vzhledem k její důležitosti v souvislosti s oním výzkumem raději rezignoval a akceptoval nevyhnutelnost jejich poměru, ač jistě krátkého a pro ni bolestivého, připraven poskytnout jí útěchu, až bude po všem. A tady přišlo další zklamání, neboť se zdálo, že Kirk je tentokrát pevně odhodlán udělat maximum, aby ten vztah fungoval, a tak se z dnů stávaly týdny a z týdnů měsíce, aniž by přinesly jejich rozchod, který tak netrpělivě očekával.

A jako by si byl kapitán jeho myšlenkových pochodů vědom, trochu posměšně se na něj pousmál. „To musí být děsně frustrující se takhle namáhat a pak se muset dívat, jak tvoje vyvolená věnuje pozornost někomu jinému! A můžeš si za to sám, protože kdyby ses pořád nesnažil se všemi manipulovat a řekl některé věci mně a Bonesovi na rovinu, mohlo být všechno jinak! A tys mohl být pro Charlie hrdinou, který ji dostal na Enterprise! Naštěstí pro mě to ale dopadlo takhle! A já ti radím se s tím smířit a nepokoušet se nás rozeštvat nebo bych si taky mohl najít nového prvního důstojníka, vyjádřil jsem se jasně?!“ sdělil Spockovi důrazně, protože nemínil trpět další jeho intriky, ať již by měl pro ně sebelepší důvody.

„Asi ano,“ přisvědčil komandér, třebaže dosti neochotně, ale Kirkovi to stačilo.

„Fajn! Tak tu teď zůstaň u lodi a nech nás laskavě aspoň pro jednou na pokoji!“ skoro mu nařídil, než se rozhlédl, kde vůbec Pixie je. A trochu mu zatrnulo, když ji hned nikde nespatřil.

„Joe? Chrisi? Neviděli jste, kam Charlie šla?“ zeptal se svých mužů, které si na Bonesův popud vzal s sebou a kteří poslušně čekali na místě výsadku na jeho rozkazy.

„Tamtudy,“ ukázal Chris kamsi mezi stromy a Kirk si pospíšil tím směrem, neboť i když ta planeta byla bezpečná, stejně neměl dobrý pocit z toho, aby se tu Charlie potulovala docela sama. Oba muži ho následovali a rovněž i Spock, jenž s ním rychle srovnal krok.

„To jsi ji ztratil rychle!“ vyčetl mu a Kirk po něm sekl nevlídným pohledem, protože takhle si ten společný výlet opravdu nepředstavoval!

„Tak to hlavně nedramatizuj, vždyť o nic nejde!“ odsekl mu a právě v ten moment prořízl vzduch Charliin zděšený výkřik.

„Do prdele!“ neubránil se Kirk zaklení, sotva vyběhli na blízkou mýtinu a on spatřil, co Charlie tolik vystrašilo. A upřímně se jí ani nedivil, protože ta skupina asi tuctu dvoumetrových mravenců rozhodně nevyhlížela přátelsky, zejména díky obrovským kusadlům, kterými neustále pohybovali, stejně jako dlouhými tykadly na vršcích hlavy. „Kde se tady vzali?!“

„Můj odhad je, že tu žijí pod zemí,“ odvětil věcně Spock, jenž jako ostatní pohotově sáhnul po phaseru, připraven pálit, kdyby to bylo zapotřebí.

„Tak jo! A dokážeš se s nimi nějak domluvit?“ nechtělo se Kirkovi zatím použít zbraně, když se Charlie nacházela přímo uprostřed toho chumlu. Nyní byla zticha a jen na ně dost zoufale hleděla, příliš vyděšená, než aby se pohnula, což bylo vzhledem k její situaci nejspíš jen dobře.

„Vypadám snad na to?“ vrhnul Spock lehce nevěřícný pohled na Kirka. „Možná si ale vzpomeneš, že jsem tě výslovně varoval, že to není dobrý nápad,“ připadalo mu vhodné na to nyní upozornit.

„To nám teď fakt pomůže!“ utrhnul se na něj Kirk, načež se chopil komunikátoru, aby se spojil s Enterprise.

„Nehodláš snad žádat o přesun nebo ano?“ sledoval Spock podezíravě jeho počínání. „Pokud si to neuvědomuješ, tak Charlotte tam teď nedostaneme bez těch tvorů a já rozhodně nemíním připustit, aby nám něco takového běhalo po lodi!“ považoval to za přílišný risk, obzvlášť když zatím nikdo z nich netušil, čeho jsou ti obří mravenci vlastně schopni.

„Dobře, jdu pro ni! Vy mě kryjte!“ nehodlal Kirk dál jen nečinně stát a přihlížet, ovšem jeho pokus o Charliinu záchranu skončil dost záhy, když se z toho hloučku oddělilo několik jedinců a zastoupilo mu cestu, zatímco dva jiní prostě popadli Charlie a nesli ji pryč, zcela lhostejní vůči jejímu odporu i křiku. Zbytek těch tvorů kryl jejich odchod, nejspíš kdyby je náhodou měli v úmyslu sledovat, a Kirk s jistou fascinací hleděl na jejich exoskeletem chráněná těla, která byla v oblasti hrudníku navíc pokrytá nebezpečně vyhlížejícími ostny, což z nich spolu s nepochybně silnými kusadly dělalo zatraceně dobře vyzbrojené vojáky.

„Fajn, máte to mít!“ nehodlal dál marnit čas a rovnou nastavil phaser na nejvyšší výkon, aby s povelem „Pal!“ zaútočil na nejbližšího mravence.

Ale přesto, že ho jeho společníci bez zaváhání napodobili a i oni žhavili phasery na maximum, nepodařilo se jim zabít ani jediného. Akorát je podle všeho rozdráždili, neboť všichni naráz vyrazili proti nim, zjevně odhodlaní je zlikvidovat, a Kirkovi bylo jasné, že dlouho jim odolávat nezvládnou. A co hůř, ona dvojice s Charlie mu záhy zmizela z dohledu kdesi mezi nedalekými kameny a on se obával, že pokud tam dole mají nějaké své doupě, nemusel by ji už nalézt, nebo aspoň ne včas.

„Musím za ní! Dokážete je na chvíli zabavit, aby si mě nevšímali?“ obrátil se na Spocka, který vypadal, že nejen že se mu jeho plán příliš nezamlouvá, ale že dokonce pochybuje o kapitánově zdravém rozumu.

Přesto nakázal jeho dvěma mužům, aby to oklikou vzali k výsadkovému modulu a průběžně pálili na nepřítele a tím udržovali jeho pozornost soustředěnou na sebe. „Jakmile to bude bezpečné, okamžitě startujte, nechceme tady žádné ztráty!“ sdělil jim a když jim to odkývnul i Kirk, oba vojáci poslušně vyrazili splnit své rozkazy, třebaže se jim moc nezamlouvalo, že tam mají své nadřízené zanechat.

Spock ani nečekal, zda tahle jeho strategie zabere a rovnou vybídl Kirka, aby ho následoval. Neběželi dlouho, jen k hustým keříkům opodál, kde se skryli příhodně po větru, neboť aspoň tolik si Spock o mravencích dokázal vybavit, že se řídí téměř výhradně na základě pachů.

„Jime, dokud nezjistíme, jak je zabít, tak je to holá sebevražda! Musíme se neprodleně vrátit na Enterprise a promyslet strategii! A taky s sebou vzít víc mužů!“ nechtělo se mu jednat, když o tomhle nepříteli zatím věděli akorát to, že mu phasery nijak výrazně nevadí. Což nebyl zrovna povzbudivý fakt.

„Tolik času ale Charlie nemá!“ odmítal jim ji tam Kirk nechat napospas. To se ostatně nelíbilo ani Spockovi, jen odmítal ohrozit další životy při nějakém předem zatraceném pokusu o její osvobození.