98. kapitola

    Na tohle se mi samozřejmě odpovídat nechtělo, a tak jsem radši přešla do útoku. „A jaký důvod by měl Amras?“ opáčila jsem, jenže to jsem dost podcenila královu pohotovost.

„Nu, z toho, co se mi doneslo, jsem vyrozuměl, že značně nelibě nesl ztrátu své snoubenky. A pokud se nemýlím, tak za to měl co vděčit tobě, a nebo snad chceš popřít, že to ty jsi zodpovědná za ten svazek s Glorfindelem?“ otázal se mě a já po krátkém zaváhání neochotně přisvědčila, neboť mi nepřipadalo moudré popouzet ho svým zapíráním, zvlášť když znal beztak pravdu a já tolik potřebovala, aby mi věřil.

„To sice ano, ale Amras mi to nezazlíval. Chápal, že jsem to udělala jen proto, abych…“

A tady jsem se zarazila, jelikož mi došlo, že zrovna tohle bych králi nejspíš říkat neměla. Avšak naneštěstí jsem již stihla vzbudit jeho zvědavost, a tak mi nezbývalo, než to doříct.

„Abych ji ochránila před Vámi…“ přiznala jsem a pak už jen mlčky čekala, až se na mou hlavu snese jeho hněv. Ale Oropher se zdál být mými slovy spíše udiven než rozezlen.

„Vskutku? Pak se mi však ta tvá námaha jeví jako poněkud zbytečná, Lothíriel,“ pronesl a když jsem nechápavě svraštila čelo, ochotně pokračoval. „Vždyť jsi mi sama sdělila, že si rozhodně nepřeješ, abych si s tvou společnicí něco začal, a já ti hodlal vyhovět. Však tu mám i bez ní dostatek ellith, s nimiž se můžu potěšit, tak proč bych ti tu radost neudělal, když ti na tom tolik záleželo? Navíc mi ta elleth ani nepřipadala zas tak zajímavá, že bych ji musel znovu vidět.“

„Co to pravíte?“ hlesla jsem, zcela vyvedená z míry při pomyšlení, že má opatření nebyla vůbec nutná, neboť král o Almiel mezitím ztratil zájem, a já tak zničila její šance na štěstí s Amrasem docela zbytečně. „To ne…“ skoro jsem vzlykla, když jsem si vybavila její někdejší slova o Glorfindelovi. A teď jsem navíc přišla o jedinou omluvu, proč jsem ji právě k tomuto ellonovi připoutala. „Ach Valar…“

„Upokoj se, Lothíriel,“ neviděl to král zdaleka tak tragicky jako já. „Nakonec to přece není na škodu. Glorfindel je čestný ellon a pro tvou přítelkyni daleko vhodnější choť než ten Amras, jehož činy… eh, darmo mluvit!“ odfrknul si znechuceně. „Musel tě skutečně hodně nenávidět, když tě chtěl vidět mrtvou!“

„To není pravda! Trvám na tom, že je Amras nevinný! A klidně to odpřisáhnu při všech Valar!“ ohradila jsem se proti tomu špinavému nařčení, ale opět bez valného úspěchu.

„Obávám se, že tohle nám příliš nepomůže. Nicméně abych ti dokázal, že tvá slova neberu na lehkou váhu, nechám vše znovu prošetřit. Nemyslím si však, že to přinese mnoho nového,“ neskrýval král svou skepsi, ovšem já mu byla i za tu nepatrnou jiskřičku naděje vděčná.

„Možná bys pro mě též mohla na oplátku něco udělat…“ utnul Oropher má slova díků a jeho hlas v tu chvíli postrádal svou obvyklou aroganci, skoro se mi zdál až rozpačitý. „Kdyby nešlo o Thranduilovo bezpečí, nikdy by mě ani nenapadlo tě o něco podobného žádat, neboť to není hodno krále. Avšak coby jeho otec nemohu konat jinak.“

„Netušila jsem, že Vám jeho bezpečí leží až tolik na srdci, můj pane,“ byla nyní řada na mně, abych vyjádřila své pochybnosti. „Tam v síni…“ chystala jsem se mu připomenout jeho vlastní slova, ale on mne nenechal domluvit.

„Nu ano! Řekl jsem leccos!“ utrhnul se na mě nevlídně. „Ale to jen proto, že jsem byl notně nahněván a v takovém stavu se snadno vyřknou věci, které jeden ani nemíní vážně!“

Měla jsem sto chutí mu vmést do tváře, že ani tohle mi nepřipadá jako pádný důvod, aby svému synovi přál smrt, avšak jelikož jsem chtěla zjistit, jakou službu ode mě očekává, ovládla jsem pro jednou svůj hněv. „Vězte, že naše konání nebylo namířeno proti Vám, můj pane.“

„To vím!“ přitakal netrpělivě. „Ale stejně se mě dotklo, že jsi ke mně nebyla upřímná, zvlášť když jsi k tomu měla nejednu příležitost! Avšak ty sis raději vše nechala pro sebe a učinila tak ze mě hlupáka!“ rozhorlil se a já navzdory jeho zlobě pocítila úlevu, neboť bylo zjevné, že o mém neurozeném původu nemá prozatím ani to nejmenší tušení.

„Naneštěstí tohle selhání již nemohu nijak odčinit, pane, ale když mi vyjevíte, čeho si ode mě žádáte, pak se vynasnažím Vaši důvěru znovu nezklamat,“ pravila jsem mírně, to abych krále opět nepopudila.

Sice mě dosud úplně nepřesvědčil, že se ta podlá vražda Amrase neuskutečnila na jeho rozkaz, ale pořád tu byl ještě můj princ a náš syn, jejichž bezpečí mi leželo na srdci. A pokud Oropher věděl o něčem, co by Thranduilovi mohlo pomoct, pak jsem nemínila váhat ani okamžik, abych mu to vyplnila. Jenže to jsem ještě netušila, co si vymyslel!

„Chci, abys mi přislíbila, že o tom incidentu pomlčíš,“ pravil, jako kdyby v zásadě o nic nešlo, a já nesouhlasně nakrabatila čelo.

„Vy vážně věříte, že před ním můžete natolik závažnou věc utajit?! Že se po Amrasovi nebude shánět?!“ nechápala jsem, jak mohl podobný nesmysl vůbec navrhnout.

„Však to před ním také nehodlám tajit, Lothíriel,“ ihned mne ujistil král. „Jen bych nerad, aby se mu cokoli o té nešťastné události doneslo dříve, než se navrátí a bude tak mít možnost se s tím vším v klidu vypořádat. Přece jen toho ellona považoval za svého přítele a jeho zrada ho nepochybně hluboce zasáhne... chceš snad, aby k tomu došlo ještě na bojišti, kde se i sebemenší zaváhání může stát osudným?“