100. kapitola

    Když jsem přišla k sobě, ležela jsem už zase na lůžku, třebaže jsem si nebyla vůbec schopná vybavit, jak jsem se tam octla. Zřejmě ty bylinky byly dost silné, jinak jsem si nedokázala vysvětlit, že bych něco takového zaspala.

Chvilku jsem ještě setrvala bez hnutí, dokud jsem nenabyla přesvědčení, že jsem v místnosti docela sama, a teprve tehdy jsem se zkusila posadit, dopředu trnoucí, jestli mě mezitím opět nespoutali. Ale ke své úlevě jsem zjistila, že jsem nejspíš zbytečně paranoidní, protože tentokrát mi v pohybu nic nezbraňovalo.

Odhodlaná promluvit si s Lindirem, dokud k tomu mám příležitost, jsem se chtěla rychle postavit, avšak mé nohy se pode mnou k mému znepokojení okamžitě podlomily, a kdyby mě kdosi pohotově nezachytil, nejspíš bych si znovu ustlala na podlaze.

„Opatrně, má paní...“ ozvala se ta osoba chlácholivým tónem, kterým se mi ihned zprotivila, a to i kdyby se mi vzápětí nepředstavila jako Indis, má nová společnice, čímž si mé sympatie rovněž nezískala.

„Zatím nejste ve stavu, abyste mohla opustit lože,“ sdělila mi lehce povýšeně, i když kdoví, třeba to byl její obvyklý způsob mluvy a nebylo to míněno nijak osobně. „Pokud mi povíte, co byste ráda, pokusím se Vám vyhovět,“ nabídla mi vzápětí celkem úslužně. „Avšak mám přísně nakázáno dohlédnout, abyste se nijak nepřepínala, nebylo by to dobré pro Vás ani pro to malé.“

„Rozumím,“ přisvědčila jsem a rozuměla jsem tomu vskutku dokonale. Zjevně se Oropher nespokojil s tím, že mě nechá hlídat, raději ze mě rovnou udělá vězně, jen aby měl jistotu, že mu nebudu činit žádné potíže! Nezbývalo mi, než doufat, že zatím nebyl dostatek času, aby tu elleth o všem zpravili, a já tak budu moct využít její nevědomosti…

„Poslyš, Indis, po těch bylinách mi není zrovna moc dobře od žaludku, přiveď sem radši mého léčitele Lindira, aby se na mě podíval a něco mi na to dal!“ nařídila jsem jí důrazně, to kdyby ji náhodou napadlo se  se mnou začít dohadovat.

„Samozřejmě, má paní,“ byla s tím Indis kupodivu srozuměna, ale ještě než si pospíšila vyplnit mé přání, zaslechla jsem, jak komusi za dveřmi – zřejmě zase nějaké stráži! – říká, že na mě má během její nepřítomnosti dát pozor.

Trochu mě znepokojilo, že jsem stále pod takovým dozorem, ale utěšovala jsem se aspoň vědomím, že již zakrátko si budu moct konečně promluvit s Lindirem! Jen jsem doufala, že nám Indis dopřeje soukromí, a byla jsem připravená ztropit scénu, že si naprosto nepřeji, aby byla mé prohlídce přítomna, kdyby se snad zdráhala mě opustit. Nakonec to ale nebylo zapotřebí, neboť odměřený hlas, který se mě otázal, co mi schází, rozhodně nepatřil princovu příteli!

„Copak jsem se nevyjádřila jasně?!“ obořila jsem se na Indis. „Měla jsi přivést Lindira! Ten je mým léčitelem, sám lord Elrond mi ho doporučil, a jedině k němu mám důvěru! Takže hleď své pochybení ihned napravit a přiveď mi sem jeho!“ poručila jsem jí tím nejpřísnějším tónem, jakého jsem byla schopna, ovšem na ni to stejně nezapůsobilo. Ostatně jestli sloužila přímo králi, tak musela být nepochybně zvyklá na podstatně důraznější projevy, než abych na ni mohla udělat nějaký dojem.

„Obávám se, že Vám v tomhle neposloužím, má paní. Jeho Veličenstvo si výslovně přálo, aby se o Vás od dnešního dne staral tady Gelmir. Je jeho osobním léčitelem již po celé yény a kdysi pečoval i o jeho choť, když byla v očekávání,“ pravila a mně připadalo, že snad očekává, že se samou vděčností nebudu div zalykat, neboť v jejích očích to byla nepochybně ohromná pocta, že se mě král rozhodl svěřit do rukou někoho takového. Na mě to ovšem žádný zvláštní dojem neudělalo.

„Pokud je mi známo, tak jeho choť nepřežila!“ připomněla jsem jí ostře tu smutnou skutečnost a tentokrát to byl onen Gelmir, kdo na to zareagoval.

„Naneštěstí máte pravdu, má paní. Její Veličenstvo bylo až příliš křehké konstituce, což se jí spolu s těžkými komplikacemi, které princovo narození provázely, ukázalo být osudné. Dodnes však považuji za obrovský úspěch, že se mi tenkrát podařilo zachránit aspoň jeho,“ oznámil mi poněkud škrobeně, zřejmě hluboce uražen mou kritikou. „Nebylo naprosto v moci Eldar udělat pro tu nebohou elleth něco víc a vážně pochybuji, že by si ten Váš Lindir vedl lépe, kdyby byl na mém místě!“ považoval ještě za nezbytné mne poučit.

„To už se ale nikdy nedozvíme, že?!“ zůstávala jsem neoblomnou a o nic přívětivěji jsem nejednala ani s Indis, tou ještěřicí, která se mnou hovořila tak blahosklonně, jako kdyby ona jediná věděla, co je pro mě a mé dítě nejlepší. Neměla jsem ponětí, jaké pokyny dostala, ale tomuhle jsem hodlala učinit přítrž hned v počátku, než si snad začne myslet, že se jí budu ve všem bez odporu podřizovat jen proto, že by na mě jinak mohla žalovat králi.

„A co má Jeho Veličenstvo proti Lindirovi? Byla bys tak hodná a ozřejmila mi to?!“ vyštěkla jsem na ni, ovšem ona si z toho ani tentokrát mnoho nedělala. Buď měla neuvěřitelnou trpělivost a nebo byla za svou službu už skutečně zvyklá na ledacos, každopádně mi tím dost komplikovala mou snahu se na ní něčeho domoci.

„Jeho Veličenstvo usoudilo, že jeho zkušenosti nejsou dostačující. A vyjádřil své obavy, aby Vám ve své nevědomosti snad ještě nějak neuškodil,“ odvětila bez vytáček, ale já se stejně nemohla ubránit podezření, že přede mnou cosi tají.