28. kapitola

    „Řekl bych, že v tvých žilách příliš Gil-galadovy krve nekoluje!“ neodpustil si král další nepříliš lichotivé hodnocení. „Nezbývá než doufat, že syn, kterého Thranduilovi jednou porodíš, bude po něm, jinak nebude nikdy k užitku!“ prorokoval, jako kdyby byl snad jedním z Valar, jeho arogance v tu chvíli takřka hmatatelná.

Možná proto jsem nedokázala mlčet. „Můžete si být jistý, že syn, kterého mu dám, bude nejen zdatný bojovník, ale bude mít také dobré srdce a bystrou mysl a jednoho dne prosluje velkými činy!“

„Jak bys to ty mohla vědět?“ vysmál se mi.

„Protože mi to tak Valar předpověděli!“ odsekla jsem břitce, odhodlaná bojovat, pokud nebude vyhnutí, jen aby Oropher nikdy neotrávil tu nevinnou duši, které jsme s Thranduilem vdechli život. Nesnesla bych pomyšlení, že by z našeho syna měl jednou vyrůst podobně nenávistiplný ellon, jakým byl král. Jenže ten měl k mému nemilému překvapení o jeho výchově už naprosto jasnou představu.

„Pokud někdy něco dokáže, pak to bude jen proto, že si hodlám vzít jeho výchovu osobně na starost! Thranduil ještě není dostatečně zocelen válkami, aby se o to mohl postarat sám!“ nešetřil kritikou ani vůči vlastnímu potomkovi.

„Oceňuji Váš zájem, ale jsem přesvědčená, že našeho syna zvládneme vychovat i bez Vaší pomoci!“ prohlásila jsem zaníceně, srdce natolik sevřené z té vyhlídky, že jsem si ani neuvědomovala nevhodnost své reakce, dokud jsem ta pádná slova nevypustila z úst.

„Chci tím říct, že máte už takhle dost starostí, můj pane, než abych si Vás dovolila něčím takovým obtěžovat,“ snažila jsem se ještě spěšně napravit svou neuváženost, ale Oropher byl samozřejmě příliš bystrý, než aby si tu předchozí poznámku vyložil jinak než jako zjevnou urážku.

„Takže král Eryn Galen ti není dost dobrý?!“ houkl na mě a hned nato se ozvala silná rána, nejspíš jak rozhněvaně udeřil pěstí do stolu. „Zapomínáš, že záleží jen na mně, jak se ti tu povede! Pokud se mi tak zlíbí, budeš léhat se služebnictvem a vykonávat ty nejpodřadnější práce! Jak by se ti zamlouvalo tohle?!“

Asi jsem se měla okamžitě rozplakat a žadonit o odpuštění, jenže já se k tomu prostě nedokázala přimět. Byla jsem už příliš dlouho na kolenou, než abych to snesla byť jen o chvilku déle.

„Já se práce nebojím, můj pane!“ odvětila jsem s odbojně vztyčenou hlavou.

„To protože jsi ještě v životě žádnou nedělala!“ setřel mě král břitce. „Pochybuji, že by si lindonská princezna někdy předtím ušpinila své bělostné ručky nějakou prací!“ obvinil mě a zničehonic svíral mé ruce ve svých dlaních, zřejmě aby se mi vysmál, jak jsou jemné.

Ale k tomu už nedošlo a já si dovedla dost živě představit, co asi tak vidí. Protože ani Elrondovy sebeléčivější masti nemohly zcela vyhladit ty hodiny lukostřelby a jízdy na koni, které na nich zanechaly své dosti výmluvné stopy.

„Takhle zrovna nevyhlížejí ruce dámy…“ konstatoval Oropher očividné.

„Strýc mě nechal cvičit ve zbrani, předpokládala jsem, že se Vám o tom ve svém listu zmínil, můj pane,“ pravila jsem a měla při tom dost zdravého rozumu, abych se mu nepokoušela vytrhnout. Také proto, že jsem se obávala, aby mě dlouhé rukávy nezradily a neodhalily mé temné tajemství.

„Škoda, že jsi slepá, bylo by nadmíru zábavné tě postavit proti některému z mých lučištníků!“ bavil se král tou představou a k mé neskonalé úlevě mě konečně pustil.

„Věřte mi, že mne to také mrzí, můj pane, ráda bych Vám to potěšení dopřála,“ poznamenala jsem suše a v duchu si říkala, že by mi nic neudělalo větší radost, než zvítězit nad jeho šampionem. Ne, vlastně udělalo… opravila jsem se hned vzápětí. Bohatě by mi stačilo, kdybych zase viděla a mohla se opět sebevědomě chopit svého luku…

„Naprosto nechápu, o co se to Gil-galad s tebou pokoušel, akorát marnil drahocenný čas svých vojáků!“ poškleboval se král. „Takový nesmysl učit elleth bojovat!“

„Pouze chtěl, abych se v případě potřeby dokázala postarat sama o sebe, můj pane,“ pronesla jsem tak málo vzdorovitě, jak jsem toho jen byla schopná. Což pro něj pochopitelně nestačilo.

„Takový nesmysl! Elleth se nikdy nemůže ubránit ellonovi, to je přece naprosto jasné!“ vyjádřil důrazně své pochybnosti a já s ním naneštěstí nemohla tak docela nesouhlasit. Přesto jsem se však proti tomu musela ohradit.

„V boji nablízko nemá elleth samozřejmě příliš šancí,“ připustila jsem. „Ovšem šípy, které vypálí, jsou stejně smrtonosné jako od kteréhokoli Vašeho muže. A nebo se snad domníváte, můj pane, že když veden něžnější rukou, ztrácí hrot na své ostrosti?“

„To spíš šíp na své přesnosti!“ zůstával Oropher zatvrzele skeptický. „A také na vzdálenosti, jakou dokáže překonat!“

„Skutečně, můj pane?“ opáčila jsem, neochotná přijmout jeho příkrý soud. „Odpusťte mi mou smělost, ale kolik ellith slouží ve Vašem vojsku, že tak rychle odsuzujete jejich schopnosti?“