23. kapitola

    Natolik živě jsem si představovala, jak mu tohle vmetu do tváře, že jsem si na okamžik nebyla úplně jistá, jestli jsem ta neuctivá slova skutečně nevyslovila nahlas. Teprve když Oropher prohodil další poznámku v podobném duchu, jako byla ta předchozí, trochu jsem se upokojila. Neboť pokud bych to opravdu udělala, choval by se bezpochyby jinak. A mě by nejspíš hned vzápětí odváděli strážní, aby mě vyhostili z jeho říše.

„Věřím, že by krále Gil-Galada Vaše starostlivost potěšila, můj pane, nicméně Vaše obavy v tomhle ohledu jsou zcela zbytečné, neboť on ví naprosto přesně, jak motivovat své muže,“ pronesla jsem tím nejmilejším tónem, jakého jsem pro něj byla schopná.

„Vážně? A jak mi potom vysvětlíš, že houfně opouští jeho říši a vstupují do cizích služeb? Věru podivná motivace!“ vysmál se mi Oropher.

„Obávám se, že jste byl o této události mylně zpraven, můj pane,“ pustila jsem se opět do dalšího uctivého vysvětlování. „Vojáci, kteří opustili Lindon, nejsou žádní zběhové, pouze doprovázeli lorda Elronda, kterého král pověřil důležitým úkolem. Ostatně pokud byste o tom chtěl slyšet něco víc, jistě Vám o tom ochotně povypráví,“ neodpustila jsem si na závěr jemné rýpnutí, už jen abych se přesvědčila, zda má vůči němu opravdu takové výhrady. Na odpověď jsem nemusela čekat dlouho.

„Nemám zájem naslouchat vyprávění nějakého Peredhela!“ odsekl král přezíravě. „Bohatě mi stačí, že musím marnit čas s tebou!“

„Pokud se Vám má společnost již omrzela, můj pane, pak se s Vaším dovolením vzdálím,“ navrhla jsem a pokoušela se zakrýt úlevu nad tím, že je má audience snad již u konce. Jenže to jsem se radovala předčasně.

„Ještě ne!“ zmařil Oropher rázně mé naděje. „Zatím jsem se toho o tobě příliš nedozvěděl! Kromě toho, že máš sklony hovořit o věcech, které jsou výhradně záležitostí mužů! To bude zřejmě následek oné Gil-galadovy volnomyšlenkářské výchovy!“ dodal ještě s despektem.

„Ale jak bych mohla být lépe oporou svému budoucímu choti, než když aspoň trochu porozumím záležitostem, s nimiž se musí potýkat, můj pane?“ nadhodila jsem mírně, třebaže jsem předem věděla, že pro tohle nebude mít král příliš velké pochopení. A nemýlila jsem se.

„Muž hlavně potřebuje poslušnou ženu, nějakou oporu si můžeš nechat, ta je jen pro slabochy!“ prohlásil rezolutně. „A nebo snad považuješ mého syna za slabocha?!“ zkoušel mě a jeho hlas zněl v tu chvíli dost hrozivě.

„Ovšemže ne, můj pane,“ pospíšila jsem si s odpovědí. „Pouze mu chci být dobrou ženou.“

Posměšné zasmání. „Hm! Nejspíš nechám na Thranduilovi, aby si tě převychoval! Já mám teď naléhavější poslání než napravování škod, které Gil-galad napáchal svým liknavým přístupem!“

Klid, Riel… nenech se vyprovokovat… za žádnou cenu nesmíš ukázat, jak moc tě jeho slova zlobí… A jak moc ho nenávidíš…

„Jsem poctěna Vaším zájmem, můj pane,“ zmohla jsem se aspoň na chabou lichotku.

„To není zájem, maličká!“ odkázal mne král ihned do patřičných mezí. „Pouze se chci ujistit, že jednou nebudu litovat, když tě teď přijmu do svého rodu! A ona událost s tím vojákem zrovna příliš v tvůj prospěch nehovoří!“

Nasadila jsem kajícný výraz, tedy přinejmenším jsem se o to pokusila. „Je opravdu takovým prohřeškem ukázat příteli svou náklonnost, můj pane? Protože nic víc v tom skutečně nebylo, to Vám přísahám.“

„Takže popíráš, že byste spolu měli poměr?!“ udeřil na mě Oropher znovu, natolik důrazně, že být slabší povahy, nejspíš bych se právě rozklepala bázní. Abych byla upřímná, dříve by to i na mě dost zapůsobilo… ale život mne mezitím natolik zocelil, že jsem nehnula ani brvou.

„Můj pane, jsem přece přislíbena Vašemu synovi,“ pronesla jsem natolik suverénně, jako kdybych naprosto nechápala, jak vůbec mohl podobné podezření pojmout. „Ostatně i Amras se bude zanedlouho ženit,“ dodala jsem ještě, abych o něco vylepšila svou pozici, než se pustím na tenký led. Protože nebyl snad nejlepší obranou útok? Pravda, ještě lepší by byl důkaz, který by hovořil v můj prospěch, ale to bylo v tomhle případě vyloučeno.

„Připadá mi krajně nedůstojné nás obou zabývat se pomluvami, které nějaký zlý jazyk rozšiřuje. Být na Vašem místě, můj pane, kladla bych si spíše otázku, proč se někdo tolik snaží mě před Vámi očernit. Možná mu není po chuti představa Vašeho spojenectví s králem Gil-galadem. A znovu se musím ptát proč? Copak to není v nejlepším zájmu obou říší, můj pane?“

Čekala jsem spíš hněv za to, že se opět pletu do mužských záležitostí, ale Oropher byl tentokrát vůči tomuto mému prohřešku shovívavý, protože ho mé úvahy podle všeho pobavily. „Vidíš za tím příliš mnoho, maličká,“ začal, než se sám zarazil. „I když ty vlastně nevidíš, což je pravděpodobně důvodem, proč jsi tak podezíravá. A také to vysvětluje, proč by si o tobě někdo vymýšlel nepravdy. Zřejmě se ta osoba domnívá, že nejsi hodna stát se princeznou Eryn Galen.“

„Hovoříte, jako kdybyste věděl, kdo to má na svědomí, můj pane…“ povšimla jsem si a v mé mysli se opět vynořila Daeronova tvář, s tím jeho potměšilým výrazem a očima slibujícíma přísné potrestání. Jak jsem mohla věřit, že mu tak lehce uniknu?

„To mám!“ přitakal Oropher. „Ostatně dalo se očekávat, že se pokusí dělat potíže! Ale nemusíš se obávat, že by z Vašeho sňatku vycouval, to by si nikdy nedovolil! Tohle je akorát malicherný projev jeho vzdoru, než poslušně vyplní můj rozkaz!“

„Vy myslíte, že to princ…?“