115. kapitola

    „Cože?“ vydechla jsem, zprvu příliš ohromená vším tím, co řekl, než aby mi hned naplno došel význam jeho slov. „Jak to víš? A co chceš dělat?“

„Zpravil mne o tom král, kterému to podle všeho prozradil tvůj dobrý známý Haldir. A umíš si asi představit, že ho ta novina nijak nepotěšila,“ sděloval mi Gelmir, zatímco dál pokračoval ve své prohlídce, jako kdyby se nic mimořádného nedělo. „Na druhou stranu jsme ale ve válce a spojenectví s Gil-galadem, ač zpečetěné svazkem s docela prostou elleth, je stále příliš cenné, než aby se jen tak zahodilo. Koneckonců se za tebe ten ellon zaručil… co na tom tedy sejde, kdo ve skutečnosti jsi?“

Léčitel byl zjevně s mým zdravotním stavem spokojen, neboť mne konečně nechal být a dokonce mne pozorně přikryl dekou. „Udělej si pohodlí, budeme si tu teď nějakou dobu dělat společnost,“ odtušil tím svým škrobeným tónem, jeho hlas studený jako závan mrtvolného vzduchu z hloubi hrobky.

Všechny mé smysly křičely na poplach, ponoukaly mne, abych okamžitě prchla, ale já se k tomu stále nedokázala odhodlat. A ačkoli to bylo absurdní, pořád jsem se bláhově utěšovala tím, že tohle prostě nemůže být pravda, že se mi to celé akorát zdá… že se zcela jistě brzo probudím a vše bude jako předtím… Ach, jak ráda opět uslyším ten Indisin odměřený hlas… jen kdybych se už probudila…!

„Samozřejmě se však Oropherovi nijak zvlášť nezamlouvala vyhlídka, že by se někdo jako ty…“ A znechucený důraz na těchto slovech mi dal jasně najevo, jak nízké mínění o mně i on sám má. „… měl stát členem jeho rodiny. Jsem si celkem jistý, že nebýt tvého požehnaného stavu, již krátce po svatbě by se ti přihodila nějaká tragická nehoda. Ale tys králi řekla, že jsi v očekávání… a dokonce, že to bude syn… Tohle už za to pozdržení stálo… protože navzdory tvému původu to dítě bude královské krve… Oropherovy krve… A ta je dost silná, aby převážila nad tou tvou nečistou…“

Po tomhle už jsem nevydržela déle klidně ležet a navzdory značným bolestem jsem se konečně pokusila o dosti zoufalý útěk, který však skončil dřív, než vlastně začal. Ani jsem si nepovšimla, že mi ten zpropadený léčitel někdy během svých vyšetření připoutal pravou nohu k posteli. S rostoucí panikou jsem za to obinadlo opakovaně škubla, ale to drželo snad ještě pevněji než okovy.

„Jestli jsem něco takového nepředpokládal…“ vysmál se mé marné snaze Gelmir. „A teď už toho zanech, pokud nechceš skončit přivázaná docela, což by pro tebe bylo ještě podstatně méně pohodlné!“

Poslušně jsem opět klesla na lože, i když to nebylo ani tak kvůli léčitelově pohrůžce jako vědomí, že bez dýky nemám šanci se osvobodit. „Co se mnou chceš udělat?“ otázala jsem se zdráhavě, nejistá, zda to chci vůbec slyšet.

„Nic zvláštního,“ neviděl Gelmir důvod, proč mi to tajit. „Vlastně si myslím, že je to vzhledem k závažné povaze tvé zrady až příliš mírný trest. Prostě jen usneš, to je celé.“

„Usnu?“ zopakovala jsem po něm, hrdlo vyschlé úzkostí.

„Usneš a už se více neprobudíš,“ upřesnil to, jako kdybych snad zrovna této části dokonale nerozuměla. „Může tě však přitom těšit vědomí, že o tvé dítě bude královsky postaráno. Tedy pokud to skutečně bude chlapec, protože jestli ne…“ A tady se léčitel významně odmlčel a já se tentokrát raději ani neptala, neboť už mi začínalo být jasné, proč je Oropherova rodová linie prosta jakýchkoli ellith.

„Pověz mi…“ zmohla jsem se mezi stále častějšími záchvaty křečí na docela jiný dotaz. „Skutečně jsi nemohl královnu zachránit?“

„Po několika předchozích selháních dostála konečně své povinnosti… naplnila svůj osud… nebyl věru důvod, aby zde déle setrvávala…“ odvětil Gelmir věcně a ačkoli jsem očekávala, že mi tohle mé podezření potvrdí, stejně to mnou notně otřáslo. Snad proto, že nad tím neprojevoval ani ten sebemenší náznak lítosti.

„Jak jsi jen mohl?! Vždyť jsi léčitel! Nemáš právo brát někomu život!“ křikla jsem na něj, ovšem on si z toho nic nedělal.

„Jen se starám, aby se do mně svěřeného stáda nedostaly vadné kusy,“ pronesl tónem, jako kdyby nechápal, proč se nad tím vůbec pozastavuji.

„A král o tom ví?! O tom, že jsi jeho choť…!“ skoro se mi nedostávalo slov.

Zato Gelmira jsem zjevně vyloženě pobavila. „Věz, že je jen málo věcí, o nichž Jeho Veličenstvo nemá ponětí. Vaše hloupost, že jste ho tak hrubě podcenili a s něčím takovým ve svých plánech nepočítali! To byl dosti osudný omyl…“ de facto se mi vysmál a já musela poopravit svou původní domněnku. Ne Indis, ale Gelmir byl Oropherovým nejvěrnějším služebníkem, jenž pro něj neváhal ani vraždit a ještě to zdůvodňoval ušlechtilými úmysly!

„Co řeknete princi, až se navrátí? Tohle vám jen tak neprojde!“ vypravila jsem ze sebe a více než kdy předtím jsem si uvědomovala, jak naprosto bezmocná vůči nim jsem.

„Že ne?“ Skoro jsem si dovedla představit ten pichlavý úsměv na léčitelových rtech. „A kdo by se nad tím pozastavoval? Ellith během porodů umírají… je to smutné, pravda… ale rozhodně na tom není zhola nic nevídaného…“