119. kapitola

    „Kdy?“ zopakoval po mně kapitán ne bez jisté dávky zadostiučinění. „Za tři dny. Nakaž té své švadlence, co byla tak dychtivá tě doprovázet, aby ti sbalila věci, které si s sebou budeš chtít vzít. Je to tvá jediná starost, tak bys to snad mohla zvládnout,“ podotkl poněkud uštěpačně, snad abych si uvědomila, jaká zodpovědnost leží na něm. „Ve zbylém čase bych ti radil s Erestorem zapracovat na tvých konverzačních schopnostech. Je sice obdivuhodné, když budeš znát historii a rodokmeny, ovšem v běžných situacích toho zřejmě moc nevyužiješ. Rozhodně si nevzpomínám, že by po dámách z Gondolinu někdo někdy vyžadoval vyprávění o bitvách.“ Posměch v jeho hlase byl nepřeslechnutelný, tentokrát byl však naštěstí namířen proti mému učiteli.

„Měla jsem za to, že tam se mnou ani nikdo konverzovat chtít nebude…“ zaprotestovala jsem takřka zoufale. „Přece… krále zajímá akorát ta spojenecká smlouva… proč by se měl chtít bavit se mnou? Vždyť jsem pouhá elleth…“

„To ano, ale rozhovor s budoucí snachou je jedním z bodů protokolu. A ani Oropher by se nechtěl předvést jako naprostý barbar tím, že by si ho dovolil opomenout. Koneckonců by to byla urážka samotného Gil-galada,“ vysvětloval mi s překvapivou trpělivostí, zatímco já si v duchu říkala, proč se mi nic z toho zatím neobtěžoval Erestor sdělit. To si to nechával jako milé překvapení na závěr?

„Ale lord Elrond u toho přece bude přítomen, ne?“ vyptávala jsem se ihned a snažil se nepropadnout docela panice. „A princ… ten by mě s králem určitě nenechal o samotě…“

„Pokud si to bude král přát, tak bude muset,“ konstatoval Glorfindel věcně. „Protokol neuvádí, kdo další by se toho měl či neměl zúčastnit, takže bych se být tebou raději připravil na tu nejhorší možnou variantu. Jak znám Orophera, bude si tě chtít prověřit… a pokud to bude považovat za nutné, rovnou tě i poučit, kde je tvoje místo. Proto ti radím zachovat si za všech okolností chladnou hlavu a nepouštět se s ním do žádných debat, neboť v nich stejně nemůžeš zvítězit.“

Přikývla jsem. „Děkuji Vám za Vaše rady, kapitáne, cením si toho… Škoda, že lord Elrond neurčil Vás za mého učitele… hned bych se cítila o něco klidněji…“ povzdechla jsem si ještě lítostivě.

„Nezatracuj Erestora, ten ellon má vědomosti a diplomatické schopnosti jako málokdo,“ připomněl mi Glorfindel mírně káravě.

„To je sice možné, ale já mám pocit, že v tomhle případě bych potřebovala spíše lekce strategie než diplomacie,“ pronesla jsem hořce.

„Působila jsi nějaký čas v armádě, Riel, pokud jsi už tehdy nebyla docela slepá, jistě ses o strategii dozvěděla více, než kolik toho ví dámy u dvora. Tak proč těchto znalostí nevyužiješ ve svůj prospěch?“ prohodil kapitán nenuceně. „Poznej svého nepřítele… najdi jeho slabiny… a zasáhni tehdy, když to nebude ani v nejmenším očekávat…“

„A tohle je to chování urozené dámy, které jsem si měla osvojit?“ zeptala jsem se nedůvěřivě, protože jsem měla dojem, že si ze mě akorát utahuje.

„Neříkal jsem přece, že máš při tom zapomenout na slušné vychování,“ upozornil mne poněkud rozladěně. „Nenech si všechno líbit, avšak nezapomínej vzdorovat nenápadně a s grácií. Nauč se ovládat svůj temperament… taktizovat… potlačit svůj hněv, když je to zapotřebí… Namísto abys ho nechala všechno zničit, použij ho jako sílu, která tě požene kupředu k tvému cíli. Buď tou, která je vždy nad věcí, nevyhýbej se přímo odpovědím, ale raději jemně a nenásilně změň téma hovoru. Pokud tohle všechno zvládneš, pak se nemáš v Eryn Galen čeho obávat.“

Sklíčeně jsem svěsila hlavu, protože přesně tohle byl můj problém. Že jsem nic z toho nedovedla. A můj dnešní rozhovor s Mithrellas toho byl trpkým důkazem. Dokázala bych se přimět mlčet a snášet královy urážky, ale jak s ním mám během toho ještě konverzovat a usmívat se na něj?!

„Hlavu vzhůru, Riel, či snad tohle je tvůj způsob, jak čelit nepříteli? Rovnou mu ukázat, jak moc se ho obáváš, a jak velmi jsi sebou nejistá?!“ vysmál se mi kapitán. „Vyhlížíš zkroušeně jako ta nejposlednější služtička, která se právě něčím provinila! Takhle se hodláš představit králi?! Myslím, že dokonce i on očekává od neteře Gil-galada něco víc! Obzvláště po tom, co četl jeho list…“

Hrdě jsem se napřímila, dotčená jeho slovy a zhrozená z představy, že by mému dobrodinci mohl vyzradit, jakou čest dělám jeho jménu. „Ano?“ opáčila jsem chladně. „A co mu strýc napsal?“ otázala jsem se takřka znuděně, vděčná za vrstvené sukně, které na mne Almiel přes mé protesty navlékla, prý abych si na ně zvykla, neboť jsem v jejich nadýchaných záhybech příhodně skryla své ruce zaťaté v pěsti.

„Buď sbohem ustrašená Riel, vítej lady Lothíriel!“ zasmál se Glorfindel, ale podle tónu se dalo usuzovat, že ho ta přeměna potěšila. „Tohle už je mnohem lepší!“

„Na to jsem se Vás však neptala, kapitáne, a vyprošuji si podobnou familiárnost!“ dovolila jsem si ho upozornit tentokrát já a nutno říct, že jsem si to vychutnala.

„Velmi dobře, má drahá lady!“ poznamenal můj společník a podle všeho dokonce pochvalně zatleskal. „Myslím, že si o Vás přece jen nebudu muset dělat starosti. Vy to zvládnete! Ale abych uspokojil Vaši zvědavost, Gil-galad Oropherovi napsal, že ač se Vám dostalo té nejlepší možné výchovy, jak se na urozenou elleth sluší, byla jste vedena k větší samostatnosti, neboť si chtěl být jist, že ho v případě potřeby budete schopna zastoupit. A já bych se hodně divil, kdyby se Oropher nechystal zjistit, jak to s tou Vaší samostatností vlastně je…“

Strojený úsměv, k němuž jsem se během jeho řeči přinutila, mi okamžitě zamrznul na tváři.