118. kapitola

    Sotva jsem vyšla do prosluněných zahrad, hned jsem se cítila podstatně lépe a v duchu jsem děkovala Almiel za její laskavost, s níž mi tuhle nečekanou svobodu dopřála. Bylo to jen kvůli oné zkoušce šatů, že se mě dnes Erestor milostivě uvolil pustit ze své výuky dříve, a já si byla jistá, že by ho nepotěšilo, kdyby mne místo toho nachytal, jak se procházím venku. Zamířila jsem proto na opačnou stranu, než kam měl výhled ze své pracovny, a zároveň jsem se obezřetně vyhnula Mithrellasinu oblíbenému altánku, neboť další střetnutí s touto elleth bylo to poslední, po čem jsem teď toužila. S měkkým balíčkem od ní v podpaží jsem bezcílně bloumala sem a tam, jen abych posléze zjistila, že jsem došla až ke cvičným arénám.

Soudě podle hluku kolem rozhodně nebyly prázdné a jelikož jsem nezachytila žádné obdivné povzdechy ellith, hádala jsem, že kapitán se zrovna žádného klání neúčastní. Což se mi vzápětí i potvrdilo, když se dotyčný ellon opřel o břevno jenom malý kousek ode mě.

„To jsi Erestora něčím naštvala, že ti dal volno, a nebo jsi mu utekla?“ otázal se pobaveně namísto pozdravu.

„Ani jedno… přesto Vám budu vděčná, když se mu nezmíníte, že jste mne tu viděl…“ pronesla jsem poněkud kajícným tónem.

Glorfindel se vědoucně zasmál. „Vaše tajemství je u mě zcela v bezpečí, lady Lothíriel. Ostatně sám jsem se Vás chystal vyhledat, neboť je zde záležitost, kterou s Vámi potřebuji neodkladně probrat.“

„Ano? Pak tedy hovořte, kapitáne,“ vybídla jsem ho a snažila se působit vznešeně a nad věcí, přesně tak, jak se od urozené dámy očekává. A připadala jsem si dokonale směšná. Netušila jsem, za jakým účelem se zničehonic uchýlil k takovéto formálnosti, ovšem nemohla jsem se zbavit pocitu, že jde o nějaký druh zkoušky.

„Oceňuji Vaši vstřícnost, má paní, avšak doufal jsem v trochu více soukromí pro naši rozpravu. Přece jen se jedná o záležitost důvěrného charakteru,“ pokračoval a já nemohla neobdivovat přirozenost, s níž hovořil. Koneckonců měl spoustu času a příležitostí, aby své řečnické dovednosti vybrousil k dokonalosti. Zatímco já… darmo mluvit…

„Ovšem, kapitáne,“ přisvědčila jsem značně neohrabaně a přála jsem si, aby byl ten náš podivný rozhovor už u konce. O co snazší jsem to měla jako voják, tehdy jsem musela pouze poslouchat rozkazy a ne si hrát se slovíčky jako nyní! „To je velice rozumný požadavek,“ poznamenala jsem ještě, abych si trochu napravila reputaci.

„Nedovolil bych si klást Vám požadavky, má paní, toto byl pouze skromný návrh,“ poopravil mne Glorfindel okamžitě. „Ovšem pokud se obáváte o svou čest, můžeme nejprve vyčkat příchodu Vaší dvorní dámy,“ dodal ještě a ačkoli tón jeho hlasu byl naprosto vážný, nepochybovala jsem o tom, že si mě sprostě dobírá.

„Věřím, že má čest, stejně jako má tajemství, jsou s Vámi v bezpečí,“ použila jsem jeho vlastní ujištění, neboť mě žádná jiná kloudná reakce nenapadla.

„Pak mi tedy dovolte nabídnout Vám rámě, má paní, a odvést Vás někam stranou, kde nebudeme nikým rušeni. Přejete si, abych Vám s balíčkem Vaším pomohl?“ nabídnul mi ještě galantně, až jsem měla sto chutí ho tím balíčkem vzít důkladně po hlavě. Co tímhle vším sleduje? Pozoruje nás snad někdo, na koho by chtěl udělat dojem? A nebo mi chce jenom dokázat, že mám do urozené dámy hodně daleko? A nebo ho jenom těší přivádět mě tím svým dvorným vystupováním do rozpaků?

„To nebude potřeba, není to těžké,“ odvětila jsem neochotně, nicméně jsem se poslušně zavěsila na jeho paži. „Kapitáne… opravdu se mnou chcete o něčem mluvit a nebo je to jenom součást nějakého představení, které jsem dosud nepochopila? Já jen… že je mi to dost nepříjemné…“

„Skutečně?“ opáčil, jeho uctivý tón náhle tentam. „To by sis měla ale rychle zvyknout, Riel, protože podobné představení bude zanedlouho potřeba odehrát v Eryn Galen. Doufám, že s králem a princem jako diváky se budeš snažit o něco víc, protože tenhle tvůj výkon zrovna dvakrát přesvědčivý nebyl,“ vyřkl Glorfindel svůj nemilosrdný soud a já v duchu zaúpěla. Tohle bych čekala od Erestora, ovšem že mi kapitán imladriských vojsk bude udílet lekce konverzace, to by mě v životě nenapadlo!

„Však je ještě dost času, ne?“ zamumlala jsem zahanbeně.

„To bych neřekl, Riel. Dnes jsme obdrželi zprávu od lorda Elronda… Veškeré podmínky již byly domluveny… a ty víš, co to znamená…“

Jeho oznámení mi skoro vyrazilo dech. Pravda, princ mi strašlivě chyběl a nemohla jsem se dočkat, až se s ním znovu shledám, ovšem na návrat do Oropherova království jsem se netěšila ani trochu. A nyní, když mi kapitán tak názorně předvedl, že na něco takového nejsem vůbec připravena, začala jsem opět trnout strachy.

„Kdy…?“ vypravila jsem ze sebe, hrdlo bolestně stažené úzkostí.