6. díl

    „Vážně?“ zadíval se McCoy upřeně na Charlie, neboť ho těmi svými ušlechtilými kecičkami nemohla zmást. „Takže co to je doopravdy? Všechny ty řeči o tobě a kapitánovi a nebo jenom on?“ zeptal se jí přímo a ona v rozpacích sklopila zrak.

„Nevadí mi, že to mezi námi nevyšlo… s tím jsem koneckonců počítala hned od začátku…“ hlesla a on měl co dělat, aby se skepticky neušklíbl.

„Tak to jsi rozumnější než mnohé jiné,“ utrousil. A že těch jiných za těch půl roku, co tu Charlie sloužila, zaregistroval celkem dost. Stejně jako ona, podle toho, jak zničeně se zatvářila.

„Ať si má, koho chce, pokud mu to tak vyhovuje, ale nemůžu tu pracovat, když mi nevěří! Já nevím, co se tenkrát stalo, ale naprosto jistě vím, že bych mu nikdy schválně neublížila!“

Tohle znělo navzdory Charliině tvrzení dle McCoyova názoru dost osobně, ale usoudil, že bude lepší se do toho nevměšovat. Protože pokud by se ti dva usmířili, tak by Charlie dřív nebo později stejně skončila v Kirkově posteli a poté, co by se jí nabažil, dopadlo by to nakonec tak, že by on a Charlie vedli nějaký obdobný rozhovor. Takže proč to zbytečně protahovat a neušetřit tu dívku zbytečného zklamání, když závěr byl předem zcela jasný?

„Dobrá, uvedu ve svém hlášení, že navrhuji tvé přeložení a rovnou ti připravím doporučující papíry,“ sdělil Charlie, které se viditelně ulevilo, že se již na nic nevyptává a že jí vyšel vstříc a ona tak bude ušetřena dalšího půlroku na Enterprise, než by o to mohla zažádat ona sama.

„Moc Vám děkuji, doktore, a omlouvám se, jestli jsem Vás zklamala,“ bylo Charlie upřímně líto, že to dopadlo takhle, neboť si svého nadřízeného, ač byl často mrzutý a nebručený, stihla oblíbit.

„Co mě… ale jsem si jistý, že někdo jiný bude zklamaný podstatně víc…“ prohodil a Charlie se na něj lehce nedůvěřivě zamračila.

„Nemyslím si, že si kapitán mého odchodu vůbec povšimne,“ nedělala si žádné iluze a tentokrát už se McCoy ušklíbnul.

„Já ale taky nemyslel kapitána!“ nepochyboval o tom, že se jeho doporučení nesetká u všech s kladnou odezvou. A tak, když byl druhý den zavolán ke komandéru Spockovi, nebyl tím nijak zvlášť překvapen.

„Co máte za problém se slečnou Pikeovou?“ nechodil ten Vulkánec dlouho kolem horké kaše, což byla obvykle jedna z věcí, která na něm byla doktorovi sympatická.

„To se zeptejte jinde, Spocku,“ odtušil úsečně. „Já udělal, co jste mi doporučil! Že to mělo i nějaké jiné následky, s tím se holt musíte srovnat!“

„Takže ona chce odejít jen kvůli Kirkovi?“ ujasňoval si to komandér a když mu to McCoy odkývnul, zatvářil se poněkud zmateně.

„To přece není logické. Pokud se mezi nimi nic nestalo, proč spolu nejsou schopni normálně pracovat?“

„Vy jste asi ještě moc ženských neměl, co, Spocku?“ ušklíbnul se na něj McCoy.

„Nevím, jak je můj soukromý život v tomhle případě relevantní, doktore,“ unikal Spockovi význam té dle něj nevhodně osobní poznámky.

„Protože byste jinak věděl, že ženský se zpravidla nechovají logicky a ani tak neuvažujou!“ předal mu McCoy ochotně jednu ze svých cenných zkušeností. Kdyby byl ovšem Spock ochoten ji akceptovat.

„Řekl bych, že v tomhle dost záleží na výběru, doktore, a nebylo by tedy objektivní vyvozovat podobné závěry jen na základě toho Vašeho,“ odmítl kategoricky jeho tezi a McCoy jen potřásl hlavou. Komu není rady…

„Zkusím o tom promluvit ještě s kapitánem, bylo by přece politováníhodné, kdybychom o slečnu Pikeovou měli přijít, nemyslíte?“

„To určitě,“ přikývl doktor, ale kdyby měl vyjádřit svůj skutečný názor, tak by Spockovi musel říct, že o Charlotte s největší pravděpodobností už dávno přišli.

„Kapitáne? Máte teď čas, abychom spolu prošli hodnocení nových členů posádky?“ neotálel s tím Spock dlouho a jakmile doktor McCoy odešel, namířil si to za Kirkem na můstek, veškeré podklady k tomu potřebné v ruce.

„Hm? A nemůžete to vyřídit sám, Spocku?“ opáčil kapitán, který podobné povinnosti zrovna neobliboval. „Beztak jsou všichni nováčci Vámi vybraní, takže je to spíš Vaše zodpovědnost. A nebo snad potřebujete, abych dělal toho zlého a někoho vyrazil?“

„A chystáte se někoho vyhodit?“ otázal se Spock natolik významně, že se na něj Kirk zadíval o něco pozorněji.

„Jestli mi chcete něco říct, tak to udělejte!“ vybídl ho netrpělivě, neboť měl celkem dobrou představu, o co se tady jedná. A nemýlil se.

„Mám tu hodnocení Charlotte Pikeové od doktora McCoye. Nedoporučuje její další službu na Enterprise,“ oznámil mu to Spock bez zbytečných průtahů, které ostatně nemíval ve zvyku, a rovnou mu podal Bonesovo vyjádření.

„A co ode mě vlastně očekáváte?“ zamračil se na něj Kirk, aniž by do té zprávy nahlédl. A samotného ho překvapilo, jak je pro něj tohle téma stále citlivé. „Pokud s ní není Bones spokojený, těžko po něm můžu chtít, aby si ji tam nechal!“

„Doktor McCoy s ní nemá sebemenší problém. Pouze ve své zprávě reflektoval její přání,“ konstatoval Spock a Kirkovi chvilku trvalo, než mu došel plný význam jeho slov.

„Takže to ona chce odejít?“ zarazilo ho, že místo úlevy ho ta novina spíš rozladila. „V tom jí ale těžko můžete bránit, Spocku.“

„Proto jsem také přišel za Vámi, kapitáne,“ odvětil komandér a v duchu si říkal, proč je jednání s pozemšťany někdy tak složité. Neboť mu přirozeně neuniklo, že Kirka zpráva o jejím odchodu nijak zvlášť nepotěšila.

„Jo? To jste si ale mohl ušetřit práci, protože do tohohle se vměšovat nehodlám!“ sdělil mu Kirk rezolutně. „Už jednou jsem si dal tu práci, abych sem Charlotte Pikeovou dostal, jestli ji tu chcete udržet, tak se snažte pro změnu zas Vy!“

„To bych velice ochotně udělal, kapitáne, ale kvůli mně přece neodchází…“ prohlásil Spock a Kirk se na něj ihned zamračil.

„Co po mně sakra chcete?! Abych se jí snad omluvil?! Za to, co mi provedla?!“ nedokázal jí to ještě tak docela odpustit. Jo, chápal, že s tou simulací si sáhla na dno svých sil, ale ani to nebyl důvod ho přiotrávit, jen aby mu to oplatila! Už takhle měl ze všech medikamentů hrůzu, protože mu z nich bývalo tak špatně, a ona, ačkoli to věděla, si svou příležitost stejně nenechala ujít!

„A co podle Vás provedla?“ opáčil Spock, kterého kapitánův zlostný výbuch zanechal docela klidným. „Víte, po tom, co jste si ji tak nevhodně pozval do své kabiny, jsem se spojil s doktorem McCoyem, abych ho na to upozornil, a doporučil mu provést tu vakcinaci raději osobně. Na to mi sdělil, že se o to postará,“ prozradil kapitánovi dle něj celkem podstatnou informaci a podle toho, jak se kapitán zatvářil, tak i on pojal podezření, že měl tehdy v jeho stavu prsty někdo docela jiný.

„Ale Bones u mě tenkrát byl a dokonce se mi za Charliino selhání omlouval!“ nechtěl tomu Kirk stále uvěřit. Už jen proto, že pokud to byla vážně pravda, tak Pixie celou tu dobu hrubě křivdil.

„Doktor McCoy se ji akorát snaží držet od Vás dál, což se mu podle všeho i daří,“ pravil Spock, který až doteď neměl proti doktorovu konání námitky. Ale jestli chtěla Charlotte Pikeová sama odejít, měnilo se tím zcela vše, a pokud tomu doktor hodlal jen nečinně přihlížet, tak on zcela určitě ne!

„A proč Vám vlastně tolik záleží na tom, kde bude sloužit?“ unikal Kirkovi důvod Spockova zájmu o tu dívku. O tom, že by ho k tomu mohly vést nějaké osobní pohnutky, neuvažoval ani na okamžik. A přitom právě to bylo Spockovou hlavní motivací od chvíle, kdy Charlotte na Novém Vulkánu střetl.

Od jeho rozchodu s poručicí Uhurou už uběhl delší čas a jelikož ani on nebyl prost tělesných potřeb, ačkoli jimi nebyl hnán ani zdaleka tak silně jako Kirk, a ta mladá žena se jevila být výjimečně inteligentní a příjemnou společnicí, rozhodl se ji poznat o něco blíž. A existují snad pro podobný záměr příhodnější podmínky, než jsou ty během společné služby na lodi?

Jen kdyby se Charlotte nezdála být až nevhodně zaujatá Kirkem, což mu zásadně narušilo jeho plány. A k jeho zklamání i potom, co o ni kapitán přestal usilovat a obrátil svou pozornost jiným směrem – či spíše směry, neboť se přitom rozhodně neomezoval – nedošlo ve vztahu mezi ním a tou dívkou k žádné zásadní změně, navzdory jeho občasným zastávkám na ošetřovně právě za tím účelem. Přesto to nevzdával a věřil, že časem bude jeho pozvolný přístup korunován úspěchem, o to větší nevoli v něm tak vzbudilo zjištění, že si Charlotte přeje opustit Enterprise… i jeho.