1. díl

    „Cože máš udělat?!“ zamračil se Kirk na Charlie, ačkoli měl ještě před chvilkou takovou radost, když se nečekaně objevila na můstku.

„Doktor McCoy mě poslal, abych Vám aplikovala několik vakcín, kapitáne,“ zopakovala to trochu nejistě a rozpačitě přešlápla na místě, dobře si vědoma toho, že pozornost většiny přítomných je upřena právě na ně.

„Jo?! A proč s tím nepřišel sám?!“ zavrčel Kirk, který to od Bonese považoval za sprostý podraz, a Charlie raději sklopila zrak na nerezový tác ve svých rukou, na němž měla připravena čtyři injekční pera, než aby déle čelila nevlídnému pohledu jeho jiskrných modrých očí.

„Možná to má co do činění s tím, jak obtížný jste pacient…“ navrhla sotva slyšitelně a on se ušklíbl.

„Co ty o tom můžeš vědět! Vždyť co jsme vyrazili, skoro jsem tě ani neviděl!“ byl tou skutečností poněkud zklamán, ale chápal, že Pixie potřebuje čas, aby si přivykla službě na palubě lodi Enterprise, a ani on nebyl natolik drzým, aby ji zašel navštívit na ošetřovnu jen tak.

Jednou tam přece jen zavítal, to když si z průzkumu planety, kterou na své misi objevili, odnesl zhmožděný kotník. Normálně by to nechal být, ale vzhledem k Pixie toho využil coby dobré záminky pro to ji vyhledat. Až na to, že když tam dorazil, Bones ji pohotově zaúkoloval něčím jiným, a jeho si vzal na starost osobně. Sice proti jeho péči protestoval, ale když mu doktor pohrozil injekcí, radši rychle ztichl. A teď mu sem posílá Pixie sám?

„Doktor McCoy zmínil pár… incidentů,“ odvětila Charlie, čímž Kirkovu náladu příliš nezlepšila.

„Jo, to se vsadím…“

„A taky jsem měla tu čest rovnat Vám záda, kapitáne,“ připomněla mu tiše a on se musel pousmát.

„Naše první rande…“

„To přece nebylo…“ začala Charlie protestovat, než usoudila, že tohle opravdu nechce přede všemi veřejně probírat. „Pokud chcete, můžeme tu vakcinaci provést i jinde, jestli to tak pro vás bude přijatelnější,“ navrhla raději, neboť upřímně nechápala, proč jí vrchní lékař vlastně nakázal naočkovat kapitána zrovna na můstku před jeho podřízenými. Hádala, že to asi bude nějaký druh jeho odplaty, ale jí se to ani trochu nezamlouvalo. A zjevně ani Jimovi.

„Myslím, že si sem Bonese zavolám, tohle už vážně přehání!“ ucedil, zatímco si nedůvěřivým pohledem přeměřoval obsah jejího tácu. „Asi se ti s tím nepochlubil, ale hned po nástupu na Enterprise jsem si s ním a injekcemi užil dost zábavy a rozhodně si ji nehodlám zopakovat!“ nemínil si nechat tohle aplikovat a to ani od Pixie.

„Připravovala jsem je sama podle vaší karty, doktor McCoy to akorát zkontroloval,“ pokoušela se ho Charlie uklidnit. „A dala jsem tam jemné hroty, ne ty, které…“ Tady se zarazila, neboť si trochu opožděně uvědomila, že by na svého přímého nadřízeného asi neměla donášet. „Prostě jsou jemné, skoro to ani neucítíte,“ ujistila ho chvatně.

„Aha, takže Bones na mě normálně používá hrot vidlí, předpokládám!“ nebyl Kirk natolik nedůvtipným, aby mu to nedošlo. „Asi ho zařadím na další výsadek, ony ho ty legrácky pak přejdou!“

„To ne, kapitáne!“ začínala si Charlie pomalu zoufat. „Nechci, aby mě vyhodil pro neschopnost. Už takhle si ze mě utahuje kvůli té mé stáži na Novém Vulkánu. Jestli tenhle úkol nesplním…“ měla upřímné obavy o svou budoucnost, protože jí neuniklo, že doktor McCoy není z její přítomnosti dvakrát nadšený, navíc pokud to správně pochopila, tak ho ani nikdo předem neinformoval, že jeho nová posila je ženského pohlaví. Snažila se mu svou prací sice dokázat, že na to místo stačí a že je na ni spoleh, avšak zatím se jí nezdálo, že by ho nějak přesvědčila.

„Nemůže tě vyhodit, to je mimo jeho pravomoc,“ uklidňoval ji Kirk, ale na Pixie to zjevně valný účinek nemělo.

„Jime, prosím…“ hlesla tiše, aby to zachytil pouze on, a vyhlížela v ten moment skoro tak nešťastně jako tehdy na cvičišti. Nejspíš proto rezignoval.

„Dobře, přijď po večeři do mé kabiny a můžeš si se mnou dělat, co se ti zlíbí,“ rozhodl se jí vyhovět, což ovšem neznamenalo, že se toho nechystal využít ve svůj prospěch. Ostatně za čtyři injekce si nějakou sladkou odměnu i zasloužil, ne?

„Tohle je naprosto nepřijatelné, kapitáne!“ byl jeho komandér však docela jiného názoru a Kirk v duchu proklel jeho vulkánský sluch, neboť už takhle se Pixie viditelně zdráhala přijmout.

„A co přesně Vám na tom vadí, pane Spocku? Že nechci svou případnou indispozicí po očkování nikoho ohrozit?“ utnul jeho protesty rázně. „Můžete si to klidně ověřit v záznamech, že na léky jsem extrémně citlivý!“

„To je pravda, pane,“ zastala se ho Charlie, která usoudila, že Jimův návrh není zas tak přehnaný, a vzhledem k tomu, že mu po té vakcinaci bude pravděpodobně dost špatně, tak se ani nemusela obávat, že by té situace mohl chtít nějak zneužít.

Tedy aspoň se tím uklidňovala, ale když o několik hodin později stála s tímtéž tácem před jeho dveřmi, stejně jí srdce bušilo jako splašené. Několikrát se zhluboka nadechla, než odhodlaně zvedla ruku a zaklepala, přičemž musela potlačovat čím dál silnější nutkání dát se na úprk.

„Pojď dál!“ ozval se zevnitř Jimův tlumený hlas a ona neochotně uposlechla, jen aby zjistila, že je její pacient podle všeho v koupelně, a to pomyšlení ji znervóznilo ještě víc.

„Udělej si pohodlí, jo?“ zavolal na ni přes zvuk tekoucí vody, zatímco ona se ze všech sil snažila si ho nepředstavovat nahého ve sprše, což se ukázalo jako téměř nesplnitelný úkol. „Hned jsem u tebe!“ ujistil ji ještě a Charlie odložila tác na nízký stolek a váhavě usedla na okraj pohovky, kterou tam měl Jim k dispozici.

To byla zjevně výhoda kapitánského postu, že měl místo jedné obytné místnosti rovnou dvě, navíc s vlastním hygienickým koutem. A když Charlie pootevřenými dveřmi zahlédla neustlanou postel vedle, nemohla si nepomyslet, zda tam ještě před chvílí někoho neměl, čemuž by ostatně odpovídalo i to jeho sprchování.

„Tak jsem tady…“ prohodil Kirk, jakmile opustil miniaturní koupelnový prostor, akorát včas, aby zachytil Pixiin pohled a ruměnec na jejích tvářích, když si uvědomila, že byla přistižena.

„Máte to tu hezké,“ plácla a raději se chvatně zvedla, neboť se určitě nehodilo, aby seděla, když kapitán stojí.

„Pohov, Pixie, jsme tu přece jenom my dva,“ pousmál se na ni, jelikož mu její náhlé rozpaky neunikly. „Chceš si to tu prohlédnout?“ nabídnul jí, ale ona odmítavě potřásla hlavou.

„Pokud Vám to nevadí, tak bych radši co nejdřív vyřídila tu vakcinaci. Už takhle nebyl doktor McCoy moc spokojený, že jsem to odložila na později,“ přiznala a on chápavě přisvědčil.

„Jenom na sebe něco hodím a hned jsem zpátky,“ pronesl, jako kdyby si snad myslel, že si Charlie nepovšimla, že před ní stojí pouze s bílým ručníkem omotaným kolem boků. „Leda bys mě chtěla pro jistotu doprovodit, abych ti třeba neutekl… přece jenom čtyři injekce jsou celkem dost…“ zalaškoval, ale jelikož nepředpokládal, že se té výzvy chopí, ani nečekal na její odpověď a hned zamířil do ložnice obléci si boxerky.

„Já Vám věřím,“ zůstala Charlie na místě a jenom doufala, že se Jim vrátí plně oblečený, protože pohled na jeho nahé tělo, na němž se sem tam dosud leskly krůpěje vody, jí příliš na klidu nepřidával. „A nejsou to čtyři injekce, jen tři, ta poslední je pouze pro případ alergické reakce.“

„Myslím, že v mém případě mi je můžeš dát rovnou všechny,“ odtušil Kirk od prahu ložnice. „Tak kde mě chceš?“ zeptal se jí vzápětí a mnohoznačnost té otázky jí vehnala novou červeň do tváří.

„Asi si lehněte na postel, ať máte pohodlí. Dám Vám ty injekce a pak půlhodiny počkáme, jestli se to obejde bez reakce,“ navrhla mu, přestože postel ve spojení s ním byla tím posledním místem, kde by se chtěla vyskytovat.

„Tak jo,“ pousmál se na ni a jí se z toho div nepodlomila kolena. „Ale přestaň mi pořád vykat, tady nejsme na můstku. Navíc to bude už podruhé, co tě budu mít v posteli, to už začíná být vážný, ne?“

„Jestli jsem si náhodou neměla vzít ty silnější jehly…“ odměnila Charlie jeho prostořekost lehce kousavou poznámkou, než ho zdráhavě následovala dovnitř.