5. díl

    „O tomhle si promluvíme, až se vrátím!“ nemínil se McCoy nyní zdržovat diskuzemi s tou naprosto neschopnou holkou a raději si pospíšil za kapitánem do jeho kabiny, protože nepředpokládal, že by po té koňské dávce léků mohl být někde jinde. A také nebyl, i když ho celkem překvapil tím, že ho na posteli nalezl ustrojeného v čisté uniformě, a v duchu si říkal, jestli to zvládl sám a nebo mu s tím musela pomoct Charlie.

„Ještě tys mi tady scházel!“ skoro zasténal Kirk, když zaznamenal otevření dveří a s námahou rozloupl oči, aby zjistil, kdo ho to přišel otravovat. „A neříkej mi prosím tě, že jsem žádán na můstku…“ nedokázal si představit, jak by tam došel, protože i cesta do koupelny a zpátky byla zatím skoro nad jeho síly.

„Sakra, Jime, tohle je mi fakt líto!“ nezamlouval se doktorovi jeho stav, ale když ho zkontroloval mediscanem, tak se kromě pár lehce zvýšených hodnot zdál být jeho přítel už víceméně v pořádku.

„Skoro mám chuť si říct o nějakou Khanovu krev, protože hlava mě třeští úplně neskutečně a žaludek mám už asi pětkrát naruby,“ vypravil ze sebe Kirk a opět radši zavřel oči, třebaže v milosrdný spánek už přestal doufat před nějakou dobou.

„Nebuď zas taková baba, Jime! Je to jenom trošku horší kocovina!“ ušklíbl se McCoy a píchnul mu slabé sedativum, aby se mu aspoň trochu ulevilo. „Navíc té krve už moc nezbývá, tak si ji schovávám pro případ, že bys zas vyváděl nějakou pitomost jako posledně!“ narážel na Kirkovu opravu warp jádra, která sice zachránila loď a všechny na ní, ale skončila jeho smrtí z ozáření, a nebýt oné zázračné krve, byl by to už definitivní stav.

„Věř mi, že tohle je podstatně horší než kocovina, a to už jsem zažil leccos!“ prohlásil Kirk, aniž by mu nadával za tu injekci, což jenom dokazovalo, že vážně není ve své kůži.

„No, nerad to říkám, ale za tohle si můžeš částečně sám! Kdo měl ten nápad přijmout sem nějakou medičku?“ připomněl mu McCoy, protože to bylo jednodušší, než si přiznat, že je za tenhle Jimův stav také svým způsobem odpovědný. Kdyby za ním tu holku neposlal na můstek… „Hlavně že Spocka její přítomnost na lodi vytočila tak, že ji div neobjímal na uvítanou!“ nedokázal ten debakl z nástupu dosud strávit. „Fakt geniální plán! A já teď abych minimálně půl roku hlídal někoho, kdo neumí ani správně nadávkovat injekci! Skoro si začínám říkat, komu ses to chtěl vlastně pomstít!“

„Jestli je tohle to jediný, co proti ní máš, tak můžeš být docela klidný!“ sdělil mu Kirk po zralém uvážení. „A nebo snad eviduješ i nějaká další pochybení z její strany?“ ujišťoval se ještě.

„Tohle je ti snad málo?! Vždyť se na sebe koukni!“ houkl na něj Bones dost nevěřícným tónem.

„Tak máš něco dalšího nebo ne?!“ ztrácel s ním Kirk rychle trpělivost a když se mu doktor konečně uráčil potvrdit že ne, trochu rozpačitě mu přiznal, že si tu dvojnásobnou dávku píchnul sám.

„Cože?! To ses už dočista zbláznil?! Proč bys takovou pitomost dělal?! A kde byla vůbec Charlie?!“ chytal se McCoy skoro za hlavu nad jeho stupiditou.

„Odskočila si do koupelny,“ zodpověděl mu Kirk aspoň tu poslední otázku a ani přitom vlastně nemusel lhát.

„Aha...“ dovtípil se Bones okamžitě a veškerý jeho předchozí soucit s Jimem byl tentam. „Nechtěl jsi před ní vypadat jako padavka!“

„Něco takovýho,“ nepopíral to Kirk a McCoy se navzdory okolnostem lehce pobaveně ušklíbl.

„Hádám ti to asi moc nevyšlo, co? Ty zvratky jsou tady pořád dost cítit!“

„Dík! Hned se cítím podstatně líp!“ loupnul po něm Kirk vyčítavým pohledem.

„Víš co, Jime? Každý svýho štěstí strůjcem! Aspoň si příště rozmyslíš hrát si na doktora s doktory!“ nenechal se McCoy jeho zakaboněným výrazem vyvést z míry.

„Jo, to určitě udělám! A ty si příště strč ty tlustý hroty injekcí někam!“ cítil pořád ještě ten jeho vpich, což mu zrovna na náladě nepřidalo.

„Máš silnou kůži, tak nechci nic riskovat,“ zatvářil se Bones jako nevinnost sama. „Víš, co dokáže taková zlomená jehla v těle?!“

„Tak mě příště laskavě nebodej do krku! Pixie mi to aplikovala do paže a bylo to podstatně snesitelnější!“ uvědomil si až opožděně, že bezděčně použil tu svou přezdívku. „Chci říct Charlie,“ opravil se rychle, což Bonese akorát přimělo si trochu znechuceně odfrknout.

„Jo, ale to by sis musel sundat triko a já pak křísit ženskou část osazenstva můstku!“ měl v tomhle celkem jasno.

„Tak mě do háje neopíchávej na můstku! Příště mi tam snad budeš chtít vyšetřovat i prostatu, ne?!“ nebral Kirk jeho chabou výmluvu.

„Hm, zvážím Váš návrh, kapitáne!“ pobavila doktora ona představa. „A já myslel, že oceníš, když se před mužstvem budeš moct předvést jako neohrožený kapitán…“ popíchnul ho, zatímco si říkal, že je Jimovi už zjevně o něco lépe, když má energii se s ním tahle dohadovat.

„A já myslím, že asi brzo vyšetřím prostatu já tobě! A rovnou celou pěstí!“ varoval ho Kirk, protože ač ho hlava i žaludek bolely přece jen o něco míň, tu Pixiinu zradu nemohly žádné Bonesovy léky zmírnit, a tak na jeho obvyklé průpovídky neměl náladu.

„Díky za péči! Jenom aby Spock nežárlil!“ vrátil mu to ještě McCoy, než usoudil, že nechá svého pacienta odpočívat, tudíž ho jeho důrazné „Padej!“ zastihlo už na odchodu.

„Vzkážu Spockovi, aby to na můstku vzal za tebe, než budeš zas fit prohánět sukně důstojnic!“ sdělil mu na rozloučenou, což se Kirk rozhodl nechat bez odezvy, nicméně v duchu uznal, že to není vůbec špatný nápad. Protože když mu to s Pixie nevyšlo, nebyl nadále důvod chovat se zdrženlivě, ne? Byl přece mladým mužem s přirozenými potřebami a rozhodně nezastával názor, že je celibát zdravý pro tělo či mysl.

Charlie vysterilizovala použitá injekční pera a pak se pustila do inventury zásob, kterou jí včera doktor McCoy pověřil. Zanedlouho měli míjet jednu z vesmírných stanic, a tak si chtěl být jistý, že není potřeba nic doplnit. Myšlenkami však byla stále u Jima, o něhož si po doktorově nečekaně bouřlivé reakci začala dělat nové starosti. Proto sotva zaslechla, že se vrátil, pospíšila si za ním, aby se ho přeptala na kapitánův stav.

„Našel jste ho? Jak mu je?“ ani se nesnažila skrývat své obavy o Jimovo zdraví.

Ovšem McCoy měl jiné téma, které s ní chtěl probrat. „Proč jsi mi neřekla, že si to ten idiot píchnul sám?!“ vyjel na ni a upřímně si připadal spíš jako nějaký vychovatel řešící rozbroje mezi svými svěřenci než vrchní lékař na vesmírné lodi.

„On Vám to řekl?“ byla tím Charlie celkem zaskočená.

„Jo. Očividně nechtěl, abych to považoval za tvoje selhání a vyvodil z toho důsledky,“ rozhodl se jí to přiznat, protože mu nepřipadalo pravděpodobné, že by se ti dva dali spolu ještě kdy dohromady. Na to se na ni zdál být Jim až příliš rozhněvaný, třebaže mu dosud unikalo, co přesně se ho tak dotklo, když se vlastně předávkoval sám. Naštěstí mu to Charlie ochotně objasnila.

„Špatně si vyložil něco, co jsem řekla. A teď si myslí, že jsem mu ty komplikace přivodila úmyslně,“ hlesla zdrceně a McCoy na okamžik zaváhal, než se lehce cynicky ušklíbnul.

„Aspoň budeš mít od něj klid! Přece bys nechtěla dopadnout jako sestra Chapelová…“ bylo veřejným tajemstvím, že tahle žena neunesla kapitánův nezájem po pár společných nocích a raději požádala o přeložení.

A Charlie si začínala říkat, že pokud se ono nedorozumění mezi ní a Jimem brzy nevyřeší, nebude to zřejmě tak špatný nápad, jelikož sloužit na lodi, jejíž kapitán vám nemůže přijít na jméno, rozhodně nebylo, jak si představovala svou budoucnost. Přirozeně tohle jako důvod neuvedla, když před půlročním hodnocením vyjevila doktoru McCoyovi, který si s ní sedl, aby jí sdělil svůj názor na její dosavadní působení na Enterprise, přání pracovat někde jinde.

„Ale?“ povytáhl McCoy jedno obočí ve zjevné nelibosti. „A já napsal kapitánovi doporučení, aby Vás i nadále ponechal v mém týmu!“ byl doktor s její prací více než spokojen a rozhodně ho netěšila vyhlídka, že by ji měl ztratit, sotva ji shledal hodnu své důvěry.

„Jste velmi laskavý, doktore McCoyi, ale já mám prostě pocit, že zde nejsem příliš užitečná,“ neušlo Charlie, že kdykoli se kapitán objevil na ošetřovně – ne tedy, že by to bylo nějak zvlášť často – dostal ho na starosti někdo jiný a to i v případech, že byla zrovna jako jediná k dispozici. Bylo to až natolik do očí bijící, že to neuniklo pozornosti ostatních, a řeči o tom, že se netěší kapitánově důvěře, či že spolu cosi měli, než ji odkopl, a ona se s tím dosud nevyrovnala, se donesly k jejímu neskonalému ponížení až k ní.