67. díl

    Chtěla jsem to udělat, vážně jo, protože jsem měla žízeň a když mi to Thalion tak ochotně nabízel, proč toho nevyužít? Obzvláště když se nedalo očekávat, že se v nejbližší době dostanu k lepšímu zdroji krve. Jenže ani když jsem přitiskla své rty k té slabě pulzující žíle a zhluboka se nadechla, necítila jsem žádnou opojně nasládlou vůni jako jindy.

Cítila jsem jeho kůži... s příjemným nádechem čehosi exoticky kořenitého, co ve mně vyvolávalo představu hluboké noci kdesi v Orientu, ale to ve mně vzbuzovalo spíš nutkání se s ním začít líbat, než že by mě to svádělo, abych se mu do toho krku zakousla.

„Učiň to...“

Jeho vemlouvavý hlas zaútočil na moje už tak poblouzněné smysly a když se naše oči střetly, přestala jsem dýchat snad už úplně. Jen jsem na něj jako hypnotizovaná zírala, zmítaná svými touhami a potřebami, zmatená tím, co jsem pociťovala, a nejistá, zda mám dost odvahy, abych následovala to podivné vábení a...

„Elisabeth...“ skanulo mé jméno tak něžně z jeho rtů, že jsem se už nedokázala déle udržet a dychtivě jsem se k nim přisála, jako kdybych chtěla ještě zachytit poslední jeho dozvuky, okusit, jak chutná... zjistit, jak chutná on...

Thalion se mému útoku nebránil, ale když mé prvotní omámení trochu opadlo, uvědomila jsem si ke svému znepokojení a vzápětí rozpakům, že ho ani nijak neopětuje. Prostě se jen nechal líbat, ve tváři výraz, který mi spíš připadal jako zvědavost, a který na mě zapůsobil jako studená sprcha.

„Promiň...“ zamumlala jsem, zhrozená svým smělým chováním. „Já... myslela jsem... no...“ snažila jsem se ze sebe vymáčknout něco kloudného, jen abych to celkem záhy vzdala. „Promiň...“

„Není třeba se omlouvat, Elisabeth,“ věnoval mi Thalion další ze svých drobných milých úsměvů. „Aspoň jsem měl konečně možnost poznat, jaké to je...“

„Chceš tím říct, že...“ vytřeštila jsem na něj nevěřícně oči a tentokrát se mi zdálo, jako kdyby jeho tváře lehce zrůžověly.

„Raději to nechme být,“ přerušil mě mírně. „Beztak si potřebuješ odpočinout před další cestou a vzhledem k tomu, že tohle je poslední rozumné místo k přespání, než dorazíme do sestřina hradu, tak bych být tebou tu šanci nepromarnil.“

„Nejsem si jistá, jestli po tom všem vůbec dokážu usnout...“ zamumlala jsem, zatímco jsem se poslušně uvelebovala na posteli. „Co když se na nás zas chystá někdo zaútočit?“

„Pak ho zastavím, neboť hodlám střežit tvůj klidný spánek,“ ubezpečil mě Thalion, který podle všeho hodlal strávit noc na židli, což se mi příliš nezamlouvalo.

„Ty si ale přece musíš taky odpočinout! Možná bychom se v tom hlídání měli střídat, abychom se vyspali oba!“ navrhla jsem, ovšem to odmítnul s tím, že on zase tolik spánku nepotřebuje.

„Ale aspoň by sis mohl lehnout vedle mě, abys měl víc pohodlí...“ nabídla jsem mu, ovšem lhala bych, kdybych tvrdila, že mé úmysly byly zcela nesobecké. A podle zkoumavého pohledu, kterým si mě prohlížel, pojal také jisté podezření, třebaže ho naštěstí pro mě nevyslovil nahlas. „Cítila bych se tak podstatně bezpečnějš...“ přiznala jsem zdráhavě a on mě s jemným pousmáním pohladil po vlasech.

„Budiž. Pouze doufám, že si uvědomuješ, že tvá pověst by byla nenávratně zničena, pokud by nás někdo přistihl, jak spolu sdílíme lože,“ varoval mne ještě, než se s rezignovaným výrazem natáhnul vedle mě, tak daleko, jak jen to plocha postele dovolovala, aniž by mu hrozilo, že přistane na podlaze.

Nejdřív jsem to hodlala nechat bez povšimnutí, ale když jsme tak mlčky strávili nějakou dobu, připadalo mi to až příliš absurdní, než abych to prostě ignorovala.

„Poslyš... jestli jsem ti vážně tak odporná, tak se neobtěžuj! Nerada bych ti způsobila nějakou psychickou újmu!“ sekla jsem po něm nakvašeně, dotčená jeho odtažitým chováním.

Sice jsem pořád nevěděla, jak vlastně vypadám, ale leprou jsem netrpěla, takže to nemohlo být zas až tak zlé. A ten zbytek nebyl vůbec špatný, aspoň tohle málo se mi podařilo během převlékání zjistit. Leda že by měl Thalion nějaké hodně přehnané požadavky... a nebo...

S novým porozuměním jsem se na něj zadívala. „Ty dáváš přednost mužům, že je to tak? To proto jsi ještě nebyl s žádnou ženou...“