64. díl

    První, co jsem zaregistrovala, když jsem znovu přišla k sobě, byl dotyk čehosi chladného a vlhkého na čele. A protože jsem si naneštěstí současně také vybavila, k čemu se to schylovalo, než jsem omdlela, nemůžu říct, že bych nějak zvlášť pospíchala otevřít oči a čelit kruté realitě.

Dokud jsem si neuvědomila, že není zrovna moc pravděpodobné, aby mě ten hrubián takhle opečovával, a v naději, že jsem zpátky ve svém světě, v onom domku s Ingeborg, jsem se posadila a zkoumavě rozhlédla kolem sebe.

Štíhlá atletická postava sedící na okraji lůžka však rozhodně nepatřila žádné staré ženě a i ve slabém světle svíčky bylo nade vší pochybnosti zjevné, že se stále nacházím v pokoji té proklaté krčmy, třebaže tentokrát v podstatně lepší společnosti.

„Thalione? Co se stalo?“ vypravila jsem ze sebe a snažila se nezírat na jeho obnažený hrudník, který ačkoli nijak neohromoval mohutnými svaly, byl i tak dost přitažlivě vyrýsovaný, což bych prve pod tím jeho černým ošacením rozhodně netipovala. A stejně tak mě překvapil masivní zlatý řetěz, který měl kolem krku a jehož přívěsek v podobě neopracovaného kusu temného kamene ostře konstrastoval s jeho bledou kůží bez jediného chloupku.

„Zdá se, že jednoho z těch lotrů, kteří tě dole obtěžovali, mrzelo, kterak lehce z toho vyváznul, a rozhodl se opět pokoušet mou trpělivost. Však nemusíš se obávat, již jsem se o to postaral a dávám ti své slovo, že ten tě již obtěžovat nebude,“ prohlásil samolibým tónem, ze kterého mne zamrazilo, a rovněž tak ze spokojeného výrazu, jenž se mu na okamžik mihnul po tváři. Jako kdyby to celé byla jen hra sloužící k jeho pobavení... příležitost otestovat si své schopnosti... ať už byly jakékoli...

„Co jsi s ním udělal?“ zeptala jsem se, přestože jsem si nebyla tak úplně jistá, jestli to chci vážně vědět.

Thalion hned neodpověděl. Pružně se zvedl a přešel k oknu a já teprve tehdy zaregistrovala, že má poměrně dlouhé vlasy, které mu spletené do silného copu sahají až do půli zad, a na sobě pouze černé nohavice. Zřejmě už se také uložil ke spánku a když zachytil, že je něco v nepořádku, nezdržoval se kompletním oblékáním a rovnou mi přispěchal na pomoc. Otázkou ovšem zůstávalo, jak vůbec zjistil, že ho potřebuju?!

„Proč to toužíš zvědět? Nestačí ti snad mé slovo?“ opáčil poněkud rozladěně, aniž by se ke mně otočil, ale když jsem mu to vyčetla, aspoň na mě vrhnul letmý pohled přes rameno.

„Domníval jsem se, že ti to tak bude příjemnější. Nejspíš sis toho dosud nepovšimla, avšak tvůj oděv doznal jisté újmy. Sice jsem tě zakryl plédem, nicméně mám pochybnosti, zda to coby urozená dáma seznáš dostatečným,“ upozornil mě stylem, jako kdybych na sobě neměla skoro nic.

Proto když jsem zběžně zkontrolovala stav svého ošacení a kromě poničeného živůtku svrchních šatů na něm žádnou zásadní vadu neobjevila, nebyla jsem si jistá, jak se zachovat. Pravda, spodní šaty byly spíše průsvitné, ale ani tak nic zvláštního z mého těla neodhalovaly, to v mém světě se nosily daleko odvážnější modely a považovalo se to za úplně normální. Jenže copak jsem tohle mohla Thalionovi říct?

„No... díky za tvou ohleduplnost...“ plácla jsem nakonec a přitáhla si cípy plédu k sobě, abych ho náhodou nepohoršila. „Tvoje oblečení ale taky není zrovna dostačující...“ neodpustila jsem si malou připomínku, když už si hodlal hrát na pana Prudérního. „Myslím, že coby urozená dáma bych měla být pohoršena, ne-li přímo zděšena...“

„To měla... zejména pokud jsi dosud nesezdána...“ nevymlouval mi to Thalion. „Ovšem obávám se, že již tvůj příchod sem bez adekvátního doprovodu by byl ke zničení tvé pověsti zcela postačující, pokud by se o něm snad veřejnost dozvěděla. Nemluvě o zmaření tvých vyhlídek na jakýkoli slušný sňatek.“

„Skutečně? Potom bys mě ale jako správný gentleman měl požádat o ruku! Obzvlášť když jsi mou pověst ohrozil nejvíc ty sám tím, jak jsi sem ke mně vtrhnul bez vyzvání a ještě k tomu polonahý!“ dobírala jsem si ho na oplátku, protože jsem si hned neuvědomila, že svou poznámku mínil zcela vážně.

To až v okamžiku, kdy se ke mně otočil s provinilým výrazem ve tváři. „Věř mi, že sňatkem se mnou by sis příliš nepolepšila. Neb ni náš rod se mezi ostatními netěší žádné zvláštní přízni. Však pokud svolíš, pak bych svého prohřešku odčinil jiným způsobem...“