60. díl

    Opatrně jsem stoupala po úzkém rozvrzaném schodišti za hostinskou, cíp dlouhé sukně křečovitě sevřený mezi prsty, abych si ji náhodou nepřidupla, a musím říct, že se mi celkem ulevilo, když jsem měla tenhle ošemetný úsek za sebou a ona nám úslušně otevřela dveře do jednoho z pokojů.

„Náš nejlepší...“ okomentovala tu nijak honosně zařízenou místnost a můj ochránce, který naši malou skupinku uzavíral, okamžitě prohlásil, že v tom případě ho dostanu já.

„Poslyšte... dokud se mi nepodaří prodat druhého koně, tak nemám na zaplacení... Mám u sebe jenom pár drobných...“ považovala jsem za fér ho upozornit, jakmile jsme se přesunuli do jiného pokoje a ta hubená žena nás opustila s příslibem, že se zakrátko vrátí i s naší večeří.

„Vždyť nic platit nemusíte, mylady, jste přece mým hostem,“ neviděl v tom překvapivě sebemenší problém. „A pokud Vás tím neurazím, pak bych si Vám dovolil nabídnout jistý obnos na výpomoc. Samozřejmě bez nutnosti vrácení,“ dodal ještě, aby rozptýlil mé případné obavy.

„To je od Vás velmi štědré, pane...“ A tady jsem se zarazila, když jsem si uvědomila, že vlastně dosud neznám jméno svého zachránce.

„Jmenuji se Thalion, mylady. A toho pána můžete pokojně vynechat,“ sdělil mi s drobnou úklonou a já se nemohla nepousmát.

„A já jsem Elisabeth, žádná mylady. Ostatně pokud souhlasíte, tak bychom si mohli tykat,“ navrhla jsem, pro jednou zcela mimo svou novou roli. Což mu ovšem neuniklo.

„Kterak si přeješ, Elisabeth,“ přijal mou nabídku bez mrknutí oka. „Jedno mi však vysvětli... proč jsi se dole představovala jako lady Eleanor, pokud jí nejsi? Neřekl bych, že se těší takové přízni, aby ti to mohlo přinést cokoli jiného než potíže.“

„To je na delší vyprávění...“ nebyla jsem si úplně jistá, jestli je moudré se tomuhle člověku se vším svěřovat. Vypadal sice důvěryhodně a celkem neškodně, ale způsob, jakým se vypořádal s těmi gaunery dole, svědčil o něčem trochu jiném.

„Já mám času poměrně dost,“ prohodil s dalším nevinným pousmáním a jelikož jsem zoufale potřebovala něčí pomoc a on pro to byl zatím tím nejlepším kandidátem, rozhodla jsem se mu po chvilce váhání prozradit aspoň část svého dosti neuvěřitelného příběhu. Nejdřív jsem ale chtěla nějaké odpovědi po něm.

„Ten zrzek?“ povytáhnul takřka pobaveně obočí. „Nevím, nakolik jsi obeznámena s účinky jedů, avšak některé jsou velice potentní... Jediná kapka na ostří dýky postačí, aby ses zbavila jakéhokoli nepřítele.“

A nebo do jídla... blesklo mi hlavou, ale nahlas jsem to nevyslovila. Přesto jsem se nemohla zbavit divného pocitu, když jsme u nevelkého stolku zasedli k večeři, která se sestávala z vydatné zeleninové polévky a kusu pečeného masa, ke kterému jsme přikusovali krajíce hutného tmavého chleba. Po jídle nám Thalion oběma nalil pohár vína, které jsem ovšem po své poslední zkušenosti raději odmítla, a tak mi nechal pozorně přinést hrnek bylinkového čaje, načež mě vybídnul, že se můžu pustit do svého vyprávění.

„Ještě jsi mi neřekl, co jsi udělal s tím druhým chlapem,“ připomněla jsem mu, zatímco jsem nedočkavě usrkla horký nápoj.

„Cožpak jsi to neslyšela? Čáry!“ zasmál se a já se musela přidat, tak nakažlivé bylo jeho veselí.

„Dobře, tak si to nech pro sebe,“ nenaléhala jsem na něj, protože i já jsem si mínila zachovat některá svá tajemství. „Každopádně jsem moc ráda, že jsi tady byl... protože vážně nevím, co bych si jinak počala.“

„Proč mi nepovíš, kam vlastně jedeš a kterak se přihodilo, že s sebou nemáš žádný doprovod?“ navrhnul Thalion tiše, najednou docela vážný, připomínka toho, co se tam dole před nedlouhou dobou odehrálo, pro něj zjevně také ne docela příjemnou.

„Jsem příbuznou lady Eleanor a jak jsi sám říkal, tak její jméno teď nepatří zrovna mezi oblíbené... proto jsem se rozhodla cestovat radši sama... protože jsem si nebyla jistá, komu můžu věřit a komu ne...“ prozradila jsem mu neurčitě. „A mám namířeno do kláštera Glendalough, abych...“ Tady jsem se ovšem zarazila, najednou neochotná mu přiznat pravý důvod pro onu cestu. Beztak by mi nejspíš nevěřil... „Abych u nich požádala o ochranu.“

„Vážně?“ upřel na mě Thalion značně skeptický pohled. „A uvědomuješ si, že se vampýři u jejich boha netěší žádné velké přízni?“