39. díl

    „Cože?!“ prskla jsem pobouřeně, ta jeho drzost tak neskutečná, že jsem chvíli tápala po vhodných slovech, jimiž bych na ni reagovala. „Neopovažuj se na mě sáhnout!“ varovala jsem ho nakonec chabě, což ovšem z mé značně nedůstojné pozice působilo spíš směšně než cokoli jiného.

A nutno říct, že jsem tím viditelně zaskočila i jeho. „Sáhnout? Chtěl jsem si akorát promluvit, ale díky za nabídku!“ poznamenal s neskrývaným posměchem a já si hned připadala jako naprostá idiotka.

No jistě, proč by taky měl projevovat nějaký zájem o divnou holku, která mu akorát tak pije krev – a to v našem případě navíc doslova... Ale kvůli uražené ženské ješitnosti mě to stejně zamrzelo, třebaže jsem měla tolik rozumu, abych poznala, že tenhle muž by byl ještě podstatně horší volbou než Michael.

„Jsem si jistá, že si s Vámi Elisabeth ochotně promluví, ale opravdu byste jí nemohl nejprve pomoct?“ vmísila se do toho omluvným tónem Ingeborg. „Nemusíte mít obavy, že Vám potom někam uteče, protože jak se zdá, tak je naše vozidlo momentálně nepoužitelné.“

„To vyřešíme později,“ přislíbil jí, než se konečně uráčil popadnout tu mrtvolu a odkulit ji stranou, aby pak s poněkud pobaveným výrazem sledoval, jak se spěšně škrábu na nohy.

„Copak, nebyl to tvůj typ?“ dobíral si mě, za což jsem po něm šlehla nenávistným pohledem, ale nemyslím, že ho vůbec zaregistroval.

„Poslyš, my dva si spolu musíme ujasnit pár věcí,“ oznámil mi nekompromisně, jakmile jsem se oprášila, a on zřejmě usoudil, že už jsem připravená věnovat mu svou plnou pozornost.

„Vážně?“ opáčila jsem pochybovačně, protože mě oproti tomu nenapadala ani jediná věc, kterou bychom si my dva potřebovali ujasnit. On mě měl za totálně blbou a já jeho za arogantního hajzla a nevěřila jsem, že by na tom nějaké společné debaty dokázaly něco změnit.

„Jo,“ nenechal si to ale vymluvit a já s mírnou zvědavostí čekala, co z něj teda vypadne. A musím přiznat, že tohle jsem rozhodně nečekala! „Jestli nějak zvlášť nelpíš na tom svém životu, tak to můžeme skončit hned tady, bez dalších komplikací a relativně bezbolestně... Bylo by to tak pro všechny bezpečnější. A tys mě svým chováním stejně zatím nepřesvědčila, že stojíš za to riziko...“

„Co prosím?!“ vytřeštila jsem na něj oči a říkala si, jestli jsem se zbláznila já a nebo on! To se mě jako fakt ptá, jestli chci zabít?!

Ale podle všeho jsem se nepřeslechla, protože Ingeborg se to také příliš nezamlouvalo. „Tohle od Vás bylo značně hrubé, pane,“ upozornila ho poněkud dotčeně, jako kdyby do té chvíle fakt věřila, že jedná s dokonalým gentlemanem vybraných způsobů. „Jsem si zcela jistá, že Elisabeth ještě umřít nechce. A že zasluhuje naši pomoc. Ostatně kdybyste tomu Vy sám nevěřil, proč byste ji před tím lotrem zachraňoval?“

„Protože si to přál ten Váš známý,“ odvětil ten muž s ledabylostí, kterou jsem nedokázala pochopit. „Očividně mu připadá užitečnější živá než mrtvá. Což je samo o sobě podezřelý.“

„Jo, vážně?!“ vzala jsem si tu jeho poznámku osobně. „Každej holt není psychopatickej magor s vražednejma choutkama jako ty!“ sekla jsem po něm nenávistně a vzápětí jsem polekaně vyjekla, to když jeho levačka bleskurychle vystřelila a dost nepříjemně mě popadla za krk.

„A přesně tohle je tvůj problém!“ odtušil mrazivě. „Nebo ti snad připadá moudrý provokovat vražednýho magora? Možná, že si podvědomě přeješ, abych to udělal...“

Jeho lehce chraplavý hlas mě rozechvěl a já si namlouvala, že je to zcela oprávněným strachem, ale pravdou bylo, že na tom celém bylo zároveň i cosi... vzrušujícího... Nádech nebezpečí, díky kterému se mi srdce prudce rozbušilo, a já měla pocit, že konečně žiju. A když jsem se mu zadívala do očí a zjistila, že mě upřeně pozoruje, pocítila jsem ještě cosi jiného…

Nedokázala jsem to pojmenovat…uchopit… bylo to tak mlhavé… Jako rozevláté cáry vzpomínky na něco, co jsem kdysi dávno prožila… a pak zapomněla… jen aby se mi to teď bez jakéhokoli varování vynořilo z paměti…

A aniž bych přemýšlela nad tím, co to vlastně dělám, popadla jsem toho muže za paži. Ne proto, abych se ji snad pokusila odtáhnout, třebaže to by v mé situaci aspoň dávalo nějaký smysl. Já mu ale namísto toho vyhrnula rukáv a pak už jen ohromeně zírala na vytetovaný symbol tří spojených spirál na spodní straně jeho předloktí. Triskel...