35. díl

    „Upokoj se, Elisabeth, není to tak hrozné, jak to zní,“ chlácholila mě Ingeborg, ale já ji pořádně ani nevnímala, protože to, co naznačovala, bylo na mě prostě už příliš!

„To si ze mě snad děláte srandu! Já přece nebudu oblejzat hřbitovy a vykopávat mrtvoly!“ protestovala jsem důrazně proti jejímu návrhu a zřejmě jsem se jí tím dotkla, protože teď i ona zvýšila hlas.

„Také to po tobě nikdo nechce! Pokud tě pošlu do minulosti, tak už do těla, které musím mít předem vybrané! A které nebude zatím nikde pohřbené, protože ho jeho duše právě opustila! Jedině v ten okamžik lze zaujmout její místo, rozumíš?“ vysvětlovala mi to blíž, ale nedá se říct, že by se mi to zamlouvalo o něco víc než předtím.

„Takže se tam budu pohybovat jako rozkládající se mrtvola?!“

Má společnice si trochu podrážděně povzdechla. „Díky přítomnosti tvé duše bude tento proces zastaven a na pohled budeš vypadat a fungovat jako normální žijící člověk. A v tom také tkví jisté nebezpečí.“

„Jaké nebezpečí?“ zeptala jsem se dřív, než mi to mohla sama ozřejmit, což ocenila káravým zamračením.

„Kdyby tvé vypůjčené tělo bylo smrtelně zraněno, tvá duše si může myslet, že je to doopravdy, a bude chtít opustit tento svět... Také tu hrozí nebezpečí, že když v tom těle strávíš příliš mnoho času, tvá duše zapomene, že to není skutečné, a nebude vědět, že se má vrátit, a ty budeš dál žít v cizí době, v cizím těle... až do smrti. Tentokrát už té tvé.“

„Počkejte... ale co když ta osoba zemřela nějakou hroznou smrtí... třeba byla popravena... To už by to tělo asi použít nešlo, ne?“ chtěla jsem o tom zjistit co nejvíc, než se definitivně rozhodnu. Zatím jsem o tom měla stále dost silné pochybnosti.

„Pokud se z nějakého důvodu nebude tvá duše s oním tělem moct spojit, tak se navrátí zpět.“

„A co moje tělo? Co by bylo mezitím s ním? Co když se ho někdo zmocní a já už se nebudu mít kam vrátit?“ napadlo mě další nebezpečí toho mezičasového cestování, ale Ingeborg mě ujistila, že zdravé tělo není tak snadno přístupné a že ona navíc zná způsob, jak tu ochranu ještě umocnit.

„Takže byste mě poslala zpátky... abych použila Eleanořino tělo... a vydala se jako ona znova do toho kláštera...“ ujasňovala jsem si to nahlas.

„Ano,“ přisvědčila na ni až podezřele stručně. Jako kdyby se bála, aby mi toho neprozradila příliš…

„A jak se dostanu zase zpátky, až tam budu hotová?“

Teď měla Ingeborg aspoň tu slušnost, že se zatvářila omluvně. „Musíš v té době najít někoho, kdo bude schopný poslat tvou duši nazpět. Pokud by se ti to nepodařilo, je tu ještě možnost spáchat sebevraždu, ale jak už jsem řekla předtím, hrozí u toho riziko, že tvá duše bude tu smrt považovat za svou vlastní.“

„Tohle je pořád lepší a lepší!“ zašklebila jsem se na ni kysele. „Vážně věříte, že bych si tímhle mohla zachránit život?! Protože zatím to akorát zní jako hodně blbej způsob, jak s ním skoncovat! Navíc... co když absolvuju tohle všechno a pak zjistíme, že to zaříkadlo nejsme v téhle době schopny provést? Nebo co když v tom klášteře ani nebudou nic vědět?“

„Asi bych ti měla něco přiznat...“ vyhlížela Ingeborg najednou poměrně dost rozpačitě, což rozhodně nemohlo věstit nic dobrého.

„Jo?“

„Nevím zcela určitě, jestli ti v tom klášteře pomohou... Chápej, tohle není zrovna záležitost, o které by se někde psalo... Takže se naneštěstí nedá zjistit, zda se lady Eleanor obrátila se svou žádostí o pomoc zrovna na ně...“ rozhodla se Ingeborg být ke mně upřímná, akorát já si nebyla tak úplně jistá, jestli tohle její gesto oceňuji. „V té době bývaly kláštery jakýmisi centry vzdělanosti, proto jsem usoudila, že pokud o tom má někdo něco vědět, tak tohle je naše nejlepší šance. A klášter Glendalough patřil v tomhle ohledu mezi ty nejproslulejší, ostatně ne nedarmo byl nazýván irskými Delfami...“

„Hm...“ zabručela jsem, vidina pátrání po nějakém učeném muži ve středověké minulosti asi tak stejně lákavá jako ta banda vrahounů, co po mně údajně šla.

Zanedlouho jsem na to ale nahlížela docela jinak. To když do nás zezadu zničehonic narazilo obrovské tmavé auto a poslalo nás do betonové protihlukové zábrany, která lemovala dálnici.