34. díl

    „Popravili za zradu?“ zopakovala jsem po Ingeborg mírně znepokojeně. „A co tak strašného spáchal?“

„Podporoval Lancastery, což se Yorkům přirozeně nezamlouvalo. Ale kdoví, jak to tehdy doopravdy bylo, protože historie ho popisuje spíše jako uhlazeného gentlemana, který až přehnaně dbal o svůj vzhled, než jako bojovníka, který by vyhledával válečné vřavy. Možná se pouze stal nepohodlným... a to pak v těch dobách jeden přišel o život, ani nevěděl jak...“ pronesla zamyšleně a já se zatvářila dost útrpně.

„A do takových dob byste mě chtěla poslat? Doufám, že tam aspoň zrovna neřádil mor!“ dělala jsem si starosti. „A nebo bych jako upír byla imunní?“

„Dá se to předpokládat, ale samozřejmě záleží i na tom, z jak velké části jsi upír a jestli nebudeš zrovna oslabená. Přinejmenším ohledně moru můžeš být ale celkem klidná, protože ten v Irsku zaznamenali naposledy ve čtrnáctém a pak až v sedmnáctém století, zatímco ty by ses tam měla objevit někdy v patnáctém nebo šestnáctém...“

„Vy si nejste jistá?“ nechápala jsem, jak je možné, že mě chce poslat někam do minulosti, aniž by přesně věděla kam. „Musím říct, že se mi ten Váš plán zamlouvá míň a míň...“

„Smrt lady Eleanor se datuje do roku 1501, ovšem ke konci se prý na veřejnosti příliš neukazovala, což podle mě nebylo bez důvodu... Domnívám se, že zemřela už dříve a ne zrovna přirozeným způsobem...“ svěřila se mi Ingeborg se svým podezřením a já si pomyslela, že je ještě podstatně paranoidnější než já, když ve všem vidí nějaké spiknutí.

„Myslíte, že ji zabili? Ale proč?“ neskrývala jsem svou skepsi.

„Těch důvodů by tu bylo celkem dost...“ nenechala se má společnice nijak zviklat. „Její čistokrevný původ... Rozsáhlý majetek... Vliv, díky kterému mohla jistým lidem působit potíže... vyber si...“

„A není to nakonec jedno? Jestli se mám vydat do toho kláštera sama, tak co záleží na tom, kdy vlastně umřela?“ nedocházelo mi stále, proč se tím tolik zabývá. „Poslyšte... a můžu jako upír vůbec do kláštera? Co všechny ty kříže, posvátná půda a tak?“

„Pokud tě opat přijme, tak bys neměla mít žádné potíže,“ odtušila Ingeborg s náznakem pousmání.

„Takže je to pravda, že jako upír nesmím nikam vstoupit bez pozvání?“ ujišťovala jsem se, že jsem si to vyloženě správně.

„Měla jsem spíš na mysli, že je onen řád poměrně uzavřený a pouze opat rozhoduje o tom, komu své brány otevřou,“ opravila mě lehce káravě a podle jejího tónu naprosto nechápala, jak mě takový nesmysl mohl vůbec napadnout.

„Jasně,“ přikývla jsem, ale odmítala jsem si kvůli tomu připadat jako blbec. „Víte... tohle celý je tak trochu zmatečný... Protože informací o upírech koluje fakt hodně a je dost těžký poznat, co se dá brát vážně a co ne.“

„Tomu rozumím, upřímně jsem si s Hanselem musela také pár věcí vyjasnit,“ přiznala, ale teprve když jsem ji vybídla, tak se uvolila se mnou o své nově nabyté znalosti podělit.

„Kvůli poruše krvetvorby je tu přirozeně potřeba doplňovat červené krvinky jiným způsobem... transfúzemi nebo postaru rovnou pitím krve... Předpokládám, že s tím úzce souvisí i ten delší věk a odolnost vůči chorobám... Náboženské předměty nijak nevadí, ale je tu ona zvýšená citlivost na sluneční světlo a také na česnek a laktózu,“ sdělila mi a já konečně pochopila, proč mi po mé svačince bylo tehdy tak špatně. To zatracený mlíko...

„Jak Vás tak poslouchám, tak už se ani nedivím, že se Eleanor chtěla tohohle prokletí zbavit... podle všeho rozhodně není o co stát,“ ušklíbla jsem se poněkud zklamaně.

„Však jsem také nikdy netvrdila, že je to nějaká výhra. Ale abych nebyla jen negativní, tak bys údajně měla mít lepší smysly a vůbec být obratnější a rychlejší než normální člověk. A také disponovat větší silou,“ snažila se mi Ingeborg aspoň trochu zvednout náladu a mě překvapilo, proč se vůbec namáhá.

„Tohle mi jenom těžko vynahradí, že se ani neumím proměňovat na netopejra,“ udělala jsem na ni obličej. „Jak to vůbec funguje? Myslím to Vaše cestování v čase.“

„Celkem jednoduše...“ odvětila, jako kdyby hovořila o něčem docela obyčejném. „Jde o to spojit tvou duši s volným tělem někde v minulosti. To pak budeš moct po určitou dobu používat.“

„S volným tělem?“ svraštila jsem nechápavě čelo. „Kolik takových se může v minulosti vyskytovat?“ zeptala jsem se a v ten moment mi to došlo. „Vy jako myslíte s mrtvým tělem?!“