30. díl

    „Musím říct, že jsi mě svým přístupem velmi zklamal, Hansele,“ kabonila se Ingeborg, viditelně nespokojená s chováním svého známého. „Já ti věřím, když říkáš, že je mnoho v sázce, ale ani to neospravedlňuje, že jsi ji prostě odsoudil k smrti, aniž by ses jí aspoň pokusil nejdřív pomoct.“

Proti tomuhle se ten muž zřejmě ostře ohradil, ale má hostitelka si to nenechala líbit. „Možná kdybyste se víc soustředili na ty, kteří ji chtějí dostat, tak by byl ten problém už dávno vyřešený!“ odsekla mu nakvašeně a vzápětí se rozčílila ještě víc.

„Ty mi jen tak oznámíš, že musí zemřít, a ještě si myslíš, že ti budu radit, kde ji najít?! I kdyby mi to karty prozradily, tak tobě to rozhodně neřeknu!“ prohlásila, než důrazně zavěsila sluchátko pevné linky, a zadívala se ke dveřím, přímo mým směrem.

„Asi bude lepší, když se tu nebudeme příliš dlouho zdržovat. Hansel je dost podezíravý a ani by mě nepřekvapilo, kdyby už vyslal své lidi, aby to tu zkontrolovali,“ pravila a když jsem na to nijak nereagovala, protože jsem měla za to, že o mně nemůže vědět, rychle mě z toho omylu vyvedla.

„Jsi v pořádku, Elisabeth?“ zajímala se a já se přestala skrývat a s rozpačitým výrazem jsem vešla do místnosti.

„Promiňte, nechtěla jsem...“ začala jsem se omlouvat, ale ona mne přerušila.

„To je v pořádku, má milá. To spíš já bych se ti měla omluvit, že jsem všechno akorát ještě víc zkomplikovala,“ pronesla s lítostivým pousmáním. „Ale až doteď jsem netušila, čeho je Hansel schopen...“

„Já myslela, že nám má spíš pomoct?“ nechápala jsem, proč mě chce ten cizí člověk mrtvou, a říkala jsem si, že ještě chvíli a už bych asi měla začít rozdávat pořadová čísla, aby nedošlo k nějaké hádce.

„To já také...“ povzdechla si Ingeborg. „Zavolala jsem mu, protože pokud existuje nějaký odborník na upíry, pak je to on. A aspoň v tomhle ohledu jsem se nemýlila, opravdu toho dost ví, ale naneštěstí pro nás si nemyslí, že mají upíři nějaké právo na život. Vidí v nich pouze monstra... ne živé tvory...“

„Předtím jste mu říkala, že možná došlo k omylu... Kdyby to šlo nějak dokázat... přesvědčit ho, že fakt nejsem tou, po kom jde...“ chytala jsem se stébélka, ale Ingeborg zamítavě zavrtěla hlavou.

„Máš ten prsten... a navíc jsi prý živoucí podobou hraběnky Eleanor z Ormonde... Obávám se, že tyhle důkazy Hanselovi stačí,“ zničila mou naději hned v zárodku.

„Hraběnky Eleanor?“ zopakovala jsem trochu zaraženě po ní. Znělo to tak vznešeně, že jsem měla silné pochybnosti, že by někdo takový mohl být mým příbuzným. „Kdo je to?“

„To byla tvoje babička,“ odvětila Ingeborg a já si okamžitě vybavila, kvůli čemu jsem za ní vůbec šla.

„A ona žila v patnáctém století, jo?“ nadhodila jsem poněkud uštěpačně a tentokrát už po mě loupla trochu vyčítavým pohledem.

„Především v patnáctém století zemřela, aspoň podle historických záznamů, které se mi podařilo dohledat,“ poznamenala vyznamně, akorát že mně unikalo, proč by to pro mě mělo něco znamenat.

„Ale jestli umřela už takhle dávno, jak by to mohla být moje babička?“ nepozdávalo se mi to, ovšem i na to měla Ingeborg připravenou odpověď.

„Život upírů je podstatně delší než ten lidský. Nejsou sice úplně nesmrtelní, jak nám podsouvají všechny ty fikce, ale pokud nezemřou nepřirozenou smrtí, žijí klidně několik století. Jako tvoje matka.“

„Hm,“ rozhodla jsem se to nekomentovat. „Takže mě chcete poslat do minulosti, abych se setkala s touhle Eleanor a vydala se s ní do nějakého kláštera? A proč si myslíte, že mě pak už nebude chtít nikdo zabít, když mě vlkodlačí kousnutí může kdykoli proměnit zpátky na upíra?“

„Jelikož mnichům o tomhle problému řekneš. A budeme doufat, že si i s tímhle budou umět poradit...“ zůstávala Ingeborg celkem optimistická. „Hlavně musíš získat přesný postup té procedury, protože ji musíme provést tady, v naší době. Rozumíš?“

„A nebylo by jednodušší, kdyby to provedli rovnou na té Eleanor?“ nechápala jsem, proč na to jde tak složitě. Po její odpovědi jsem ale byla ještě zmatenější.

„I kdyby to bylo možné, tak by ses tím akorát vystavila riziku, že se nikdy nenarodíš. A pak... až se k ní dostaneš, ona už bude mrtvá.“