14. díl
Když se mi rozezněl mobil, vylekalo mě to natolik, že jsem okamžitě nechala nůž nožem a ještě jsem div neproletěla stropem, jak jsem nadskočila. Chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, že to stejně udělám... ať si volá, kdo chce, tak má prostě smůlu... ale pak jsem si řekla, že sebevražda je až to nejkrajnější řešení, na které je vždycky času dost. Nebo přinejmenším do úplňku, protože kdoví, co se bude dít potom...
„Jo?“ ohlásila jsem se stroze, ale to tu podle hlasu postarší ženu na druhé straně, jejíž silný přízvuk mě přiměl dumat, odkud asi pochází, nijak neodradilo.
„Elisabeth?“ ujistila se akorát a když jsem jí to poněkud zdráhavě potvrdila, hned pokračovala. „Jmenuji se Ingeborg. Věřím, že už ti o mně Kevin vyprávěl, když ti tlumočil mou nabídku. Nabídku, kterou ses prý rozhodla přijmout. Proto je mi záhadou, o co se to nyní pokoušíš. Možná bys mohla být tak laskavá a vysvětlila mi to?“ zeptala se ne nepřátelským tónem, spíš jako kdyby se mi opravdu snažila porozumět.
„O čem to mluvíte?“ skoro jsem zalapala po dechu. Ne, nesnažila jsem se svůj záměr utajit, jenom jsem nechápala, jak by o něm mohla vědět ona. A její další slova mě ohromila ještě víc.
„O ostří, kterým jsi chtěla předčasně ukončit svůj život. A nebo se snad mýlím? Vyjevily mi to před malou chvílí karty a jak je známo, tak většinou existuje víc než jen jedna možnost výkladu, ale v tvém případě jsem si takřka naprosto jistá, že jsem je četla správně...“
„Vy jste to viděla v kartách?“ Možná měla Diana pravdu, když o té ženě pochybovala... na druhou stranu nebyla to neuvěřitelná náhoda, že mi zavolala zrovna v momentu, kdy jsem si chtěla sáhnout na život? „A moje číslo Vám taky vyjevily karty?“ zeptala jsem se zvědavě a ta dáma se pobaveně zasmála.
„Ne, to mi řekl můj prasynovec,“ zklamala mě trochu svým nečekaně racionálním vysvětlením. „Doufám, že ti to nevadí. Nechtěla jsem narušit tvoje soukromí, ale vzhledem k okolnostem mi připadalo vhodnější s tebou pohovořit přímo a rozmluvit ti ten pošetilý čin dřív, než bude příliš pozdě.“
„A co Vám vlastně Kevin řekl?“ zjišťovala jsem opatrně.
„Kevin? Zatím de facto nic, ale já se ho ani nijak zvlášť nevyptávala. Jen jsem mu zavolala, abych ti přes něj nabídla svou pomoc. A dnes jsem ho zkontaktovala, abych si vyžádala tvé číslo, a to mi akorát řekl, že ses rozhodla mou nabídku přijmout. Víš... myslím, že bude lepší, když tuhle záležitost probereme rovnou spolu a jeho z toho pokud možno vynecháme. Podle toho, jak zněl, když jsem s ním mluvila, tak pro podobné věci nemá zrovna mnoho pochopení...“ pronesla trochu ustaraně a já s ní nemohla nesouhlasit.
„Kevin říkal, že jste nyní pryč. Já... nechci na Vás nějak spěchat, ale obávám se, že mi nezbývá moc času...“ svěřila jsem se jí a potěšilo mě, když okamžitě pochopila.
„Věř mi, že toho jsem si až příliš dobře vědoma, Elisabeth. Třebaže to není jen kvůli úplňku, kterého se tak obáváš,“ pravila, její tón natolik ustaraný, že se mi srdce sevřelo novou úzkostí. „Abys rozuměla, právě to, co mi o tobě karty vyjevily, mě přimělo sednout na první letadlo a vyhledat svého starého přítele. A pokud se jeho podezření potvrdí, pak máme opravdu velké potíže.“
„Co tím myslíte? O co tu jde?“ zeptala jsem se s neblahým tušením, že se mi její odpověď nebude ani trochu zamlouvat. Ona si to ale z nějakého důvodu rozhodla nechat zatím pro sebe.
„Vše ti vysvětlím zítra, ano? Doufám, že ti nebude vadit, když se sejdeme u mě v domě, tam na to aspoň budeme mít dostatek klidu a soukromí,“ navrhla a já proti tomu nic nenamítala. Což ovšem neznamenalo, že jsem hned nezapochybovala, zda je to až tak dobrý nápad. Přece jen jestli byla v blázinci...
„Výborně, domluvím se pak s Kevinem, aby tě za mnou přivezl. Myslím, že budeš i radši, když tě doprovodí někdo známý... přece jen mě musíš považovat za bláznivou starou bábu...“ prohodila Ingeborg vědoucně, jako kdyby mi četla myšlenky, a já ji hned začala ujišťovat, že si o ní nic takového nemyslím.
„Nechme toho, Elisabeth,“ přerušila mě netrpělivě a možná i trochu rozmrzele, nejspíš proto, že o ní lidi takhle smýšleli poměrně často. „Brzy se budeš moct přesvědčit o tom, že má mysl je zcela v pořádku... to jen svět kolem nás není...“
