39. kapitola
Chvíli mi trvalo, než jsem Elenwë odpověděla. To proto, že jsem z jejího výrazu vyčetla, jak moc je to pro ni důležité, a já jí rozhodně nechtěla poradit špatně a akorát tím zhoršit její situaci, ať už byla jakákoli.
„To záleží na okolnostech,“ odvětila jsem nakonec dosti vyhýbavě a podle toho, jak nespokojeně semkla rty, se jí to příliš nezamlouvalo.
„Možná kdybys mi pověděla, co přesně tě trápí…“ pokusila jsem se ji znovu přimět ke sdílnosti, avšak ona jen odmítavě zavrtěla hlavou.
„Nic mne netrápí, byla jsem pouze zvědavá,“ odbyla mě, jenže tentokrát jsem to nemínila vzdát tak lehce.
„A máš nějaký určitý důvod pro tu svou zvědavost? Třeba neodbytného ctitele?“ hádala jsem a vysloužila si za to Elenwin značně udivený pohled.
„Kdyby tu někdo takový byl, proč bych se ho zbavovala! Naopak bych ho poslala ke svým rodičům, aby je požádal o mou ruku!“ prohlásila neochvějně.
„I kdyby se ti nelíbil?“ měla jsem své pochybnosti, ale ona se nenechala zviklat.
„Na tom přece nezáleží. Postačí mi, když se ke mně bude chovat slušně,“ překvapila mne svou nenáročností. A také dosti zmátla.
„Těžko uvěřit, že máš s takovýmhle požadavkem potíže sehnat ženicha,“ nechápala jsem, nač vlastně potřebuje mou nebo Valandilovu pomoc. Vždyť s jejím půvabným vzhledem a dobrými způsoby by jeden spíše očekával, že bude muset nápadníky odhánět!
„Za to však nemohu já nýbrž můj otec, jemuž dosud žádný ellon nebyl dost dobrý!“ povzdechla si Elenwë nešťastně. „Neboť očekává někoho nejen vysoce postaveného, ale navíc i zdatného v boji, jako kdyby si neuvědomoval, že takových se v této době vyskytuje v paláci jen poskrovnu!“
„O důvod více, proč by bylo lepší s celou tou záležitostí posečkat,“ nezdálo se mi příliš moudré něco takového uspěchat. „Ostatně nejprve bys toho ellona měla lépe poznat, než se mu rozhodneš dát své slovo. Abys později své ukvapenosti hořce nelitovala.“
„Já si však nemohu žádné otálení dovolit!“ trvala má společnice umíněně na svém. „A beztak si nemyslím, že kdyby s tím ellonem mělo být něco v nepořádku, že by mi onu stinnou stránku své osobnosti předvedl ještě před svatbou. Proto jsem doufala, že by mi mohl být můj bratr nápomocen… neboť on se spíše než já dozví, kdyby můj vyvolený měl nějakou zásadní vadu.“
„Leda by ji ten ellon skrýval i před ostatními…“ prohodila jsem, mé myšlenky u Almiel a jejího surového chotě Celegorma. A já si strašně moc přála, aby má přítelkyně tentokrát nalezla v manželském svazku své dlouho odpírané štěstí, neboť po tom všem, čím si prošla, si ho snad nikdo nezasloužil více.
„Nu, v takovém případě se s tím holt budu muset smířit,“ konstatovala Elenwë celkem pokojně, ovšem pohled, který v tu chvíli upírala na mé zbraně, měl k nějaké odevzdanosti hodně daleko. Netušila jsem, jestli by je bláhově zkusila použít proti svému choti a nebo je raději pozvedla proti sobě, a upřímně jsem to ani nechtěla vědět.
S úmyslnou rázností jsem zabouchlo víko truhlice, jako kdybych tak mohla vyhnat pošetilé nápady z hlavy mé společnice, a dosti přísně jsem se na ni zadívala. „Pokud by se v budoucnu snad vyskytly nějaké potíže, je tu přece tvůj bratr, jehož povinností je tě chránit! Jen se mu musíš svěřit a požádat ho o pomoc!“ nakázala jsem jí ostrým tónem, ačkoli si nemyslím, že to byl ten důvod, proč se jí lehce zachvěla brada a oči vlhce zaleskly.
„A co když to učiním, ale on mi neuvěří? Ellyn přece vždy drží pospolu a slovo elleth nemá proti tomu jejich téměř žádnou váhu,“ hlesla natolik zoufale, že jsem se musela opět podivovat, co se jí přihodilo a kdo jí tak ublížil.
„Je to přece tvůj bratr, komu jinému by měl věřit více než tobě?“ pokoušela jsem se jí dodat odvahy, avšak její výraz zůstával stále stejně skleslý.
„Na tom přece nezáleží. Třebaže sestra, jsem pořád pouhou elleth,“ pravila tiše, jako kdyby se za tu skutečnost vyloženě hanbila. „A ta má vždy menší hodnotu než jakýkoli ellon.“
„Kdo ti tohle řekl?“ nechápala jsem, jak o sobě může takto smýšlet. Sice jsem v armádě dostala podobnou lekci, ovšem domnívala jsem se, že je to především proto, že jsem se snažila zaujmout místo patřící do té doby téměř výhradně ellyn. O to více mne zaráželo, kde k takovémuto poznatku dospěla ona.
„Jako kdyby to musel někdo říkat!“ odvětila s nádechem trpkosti. „Stačí se jen rozhlédnout kolem, aby každému bylo hned jasné, že tohle je svět ellyn a my ellith jsme tu akorát trpěny! A není snad historie plná příběhů, jež to potvrzují?“
„Ty se však ne vždy zakládají na pravdě…“ snažila jsem se ji aspoň trochu povzbudit, avšak ona se akorát trpce pousmála.
„Zdá se, že Váš otec Vás naučil více než jen zacházet se zbraněmi, neboť nyní hovoříte jako nějaký ellon!“ sdělila mi se špatně skrývanou nechutí. „A pokud chcete vážně slyšet zaručeně pravdivý příběh, pak se někdy zrána vydejte do zahrad a přeptejte se tam vyšívajících dam na elleth jménem Almiel!“
