27. kapitola

    „Znamená to, že nesmím opustit palác?“ ujišťovala jsem se raději, že jsem to pochopila správně, ač mě v tu chvíli skutečně jiný výklad králových slov nenapadal. Ovšem vzhledem k tomu, že tenhle byl podle všeho naprosto správný, tak mne to ani nemuselo trápit.

„Je to pro tvé bezpečí,“ zopakoval Gil-galad blahosklonně, jako kdyby si vážně myslel, že mu to věřím. „A bezpečí nás všech…“ dodal ještě a já se hořce pousmála.

Tak toto má být ten mocný vládce Noldor, o němž se toho tolik traduje?! Spravedlivý a chrabrý ellon, jenž nestrpí žádné bezpráví?! Nu, co se mě týkalo, tak byl jen o málo lepší než Oropher! A já trpce litovala, že jsem se kdy nechala Valar přemluvit a souhlasila, že zůstanu, neboť nyní se zdálo, že Lindon jen tak neopustím.

„A kdy bude dle Vašeho soudu bezpečné se opět zříci Vaší pohostinnosti?“ chtěla jsem si to vyjasnit hned, avšak Gil-galadova odpověď mě zrovna dvakrát nepotěšila.

„Až bude po válce,“ odvětil bez dlouhého rozmýšlení. „A nebo i dříve, pokud to bude v doprovodu prince Thranduila či přímo samotného krále Orophera,“ doplnil ještě, jako kdybych mu snad předtím nenaznačila, že se do Eryn Galen nemůžu prozatím vrátit.

„A do té doby jsem tedy Vaším zajatcem?“ unikalo mi stále, kdy se to celé tak zvrtlo. Vždyť já přijela, abych mu pomohla! Jenže namísto výjimečného panovníka, jemuž jsem chtěla oplatit laskavost, s níž mne přijal do své rodiny, jsem nalezla akorát nevyrovnaného ellona, který se dosud nevypořádal se svou minulostí!

„Zajatcem?“ opáčil, čelo nespokojeně nakrčené. „Zatím jsi mým ctěným hostem, Arwen! Avšak zavdej mi příčinu pochybovat o tvých dobrých úmyslech a možná tvou pozici zde ještě přehodnotím…“

„Jediným mým úmyslem bylo, abyste se s králem Elendilem opět usmířili!“ prskla jsem nahněvaně, neboť se mi jeho jednání ani trochu nezamlouvalo. „Tak si to totiž přáli Valar, již ve vašem spojenectví spatřují jedinou naději na vítězství!“

„Potom ovšem můžeš být klidná, neboť já na to nahlížím stejně a hodlám se osobně zasadit o to, aby pakt mezi našimi říšemi byl uzavřen!“ prohlásil rezolutně a já opět v duchu zanadávala na Valar, kteří mne zjevně zbytečně přinutili setrvat v jeho království, ačkoli jsem jinde mohla být podstatně užitečnější.

„To je mi rozhodně velkou útěchou!“ utrousila jsem suše, ale připadalo mi, že král můj kousavý podtón ani nezaznamenal. A jelikož zjevně nebylo v mých silách přimět ho změnit názor ohledně mého odjezdu, pokusila jsem se o jistý kompromis aspoň v jiné záležitosti.

„Řekněme, že rozumím Vašim obavám,“ spustila jsem tak diplomaticky, jak jsem jen uměla, i když Erestor by se stejně nejspíš chytal v zoufalství za hlavu nad mým ubohým výkonem. „A jsem ochotna se Vašemu přání podřídit. Pochopte však, že pokud s nějakou elleth mám trávit tolik času pospolu, raději bych si ji vybrala sama…“ chtěla jsem se té Artamirovy snaživky zbavit stůj co stůj, jenže král tomu přirozeně nebyl nakloněn.

„To je zcela zbytečné! Jsem si jist, že tvá nová společnice bude více než schopna vyhovět veškerým požadavkům, jež bys na ni mohla mít! Navíc je prý diskrétní a velice vybraných způsobů!“ nemínil zpochybňovat Artamirovu volbu a já se neubránila, abych se nezakabonila.

„Pochybuji, že zrovna tyhle kvality rozhodovaly!“ ucedila jsem jízlivě, avšak král tu impertinenci ponechal bez odezvy.

„Doufám, že nemáš nic dalšího na srdci, neboť se obávám, že náš čas již vypršel!“ oznámil mi pouze. „To víš, povinnosti volají!“ poznamenal ještě, než přivolal strážného, který mne předtím přivedl, a nakázal mu, aby mne bezpečně doprovodil zpět do mých komnat.

„Trefila bych i sama!“ zareagovala jsem vzdorovitě a vzápětí mne zamrazilo, to když na mě král upřel svůj podezíravý pohled.

„O tom nepochybuji…“ odtušil namísto rozloučení, nelibost v jeho hlase natolik silná, že jsem se raději zdržela dalších průpovídek a s drobnou úklonou jsem se odporoučela z místnosti, než král usoudí, že bude jistější dát mě pod zámek.

I když… byl by v tom pro mne vůbec nějaký zásadní rozdíl? Vždyť s tou Artamirovou přisluhovačkou za zády na tom nebudu o moc lépe! A třebaže se zdálo, že se to Valar vytoužené spojenectví podaří uzavřít i bez mé pomoci, stejně jsem musela vymyslet, jak se odsud dostanu, jakmile budou příslušné listiny podepsány. Neboť až do konce války jsem tu rozhodně tvrdnout nemínila.

V zásadě jsem to viděla na dvě možnosti… buď budu muset onu elleth zneškodnit a nebo ji přesvědčit ke spolupráci. Což ovšem předpokládalo, že ji poznám natolik dobře, abych odhalila nějakou její slabinu a tu využila ve svůj prospěch. Akorát jsem se obávala, jestli ten Artamirův vzor dokonalosti a ctnosti vůbec něčím takovým disponuje. A pokud ano, jak jen ji při té její diskrétnosti přiměju ke sdílnosti?