108. kapitola

    „Nemysli si, že můj život byl snad procházkou růžovou zahradou. Neboť ellith nemají ani ve vyšších kruzích nijak lehké postavení,“ pravila jsem po krátkém uvážení s nešťastným povzdechem. To aby Indis pochopila, že nejsem její nepřítel a že dobře vím, o čem mluví. Ale ona mou snahu se k ní aspoň trochu přiblížit uťala hned v počátku.

„Jistě, je zcela zřejmé, že jste si vytrpěla své!“ vysmála se mi a já se nemohla nepodivovat, co by mi asi řekla, kdyby znala celou pravdu.

Kdybych jí vyprávěla o té hrůze, kterou jsem zažila ve své rodné vesnici... o tvrdé dřině, kterou jsem musela podstoupit, abych se mohla zařadit mezi vojáky... o tom, co jsem si od nich musela vytrpět... dokud se neobjevil on... můj princ... a nezachránil mě.

Nejspíš by mému příběhu neuvěřila... a nebo by hned pospíšila za králem, aby mu o všem pověděla... Každopádně šance, že bych si ji tím dokázala naklonit, byla až příliš mizivá, než abych to byla ochotná risknout. Ale co kdybych...?

„Je patrné, že chceš od života mnohem víc, než co ti osud předurčil... a na tom není zhola nic špatného,“ spustila jsem, aniž bych si od toho nějak zvlášť slibovala. Na druhou stranu vyzkoušet se má prý všechno, a tak jsem se ani příliš dlouho nerozpakovala. „Vlastně si myslím, že bych ti mohla pomoci... Sňatek s některým z urozených lordů by ti mohl přinést to, po čem toužíš... to, co si zasloužíš...“ vábila jsem ji a na chvíli se mi i zdálo, že bych mohla uspět.

„Ano? A co byste za to požadovala?“ zeptala se Indis, ovšem její tón byl tak pečlivě neutrální, že jsem si nebyla jistá, zda mne jen zkouší a nebo jsem skutečně upoutala její zájem. Vzhledem k tomu, že jsem však prozatím jiný plán stejně neměla, rozhodla jsem se té chabé naději věřit.

„Nic nesplnitelného. Jen bych si přála promluvit s králem,“ odvětila jsem a s napětím jsem čekala, jak na to zareaguje.

„Vážně?“ neskrývala svůj údiv nad mým požadavkem. „Spíše jsem očekávala, že budete chtít domluvit setkání s tím Lindirem... nebo poslat nějaký vzkaz svém strýci Gil-galadovi... Proč chcete hovořit s králem?“ vyzvídala a mě poněkud bláhově povzbudilo, že mne rovnou neodmítla.

„Jen bych mu chtěla vysvětlit, že tohle všechno je docela zbytečné. Vždyť jsem mu přece přislíbila, že jeho vůli vyplním. Tak nač ta izolace? Proč ty strašlivé odvary?“ postěžovala jsem si jí, protože tu prostě nebyl nikdo jiný, s kým bych si o tom mohla promluvit, než že bych z její strany doufala v nějakou empatii. „Nic jsem neprovedla, tak proč mě takto trestá?“

„Tohle ale přece není za trest!“ opravila mne ihned Indis lehce ukřivděně. „Jeho Veličenstvo jen mělo obavy, abyste se nedopustila nějaké pošetilosti... a upřímně, když jsem spatřila Vaše paže, už jsem se jeho obezřetnosti ani nedivila. Copak Vám nestačí, že ubližujete jiným? To musíte zraňovat i sebe? Ženou Vás k tomu snad výčitky? Protože pokud ano, pak bych Vás chtěla upozornit na marnost takového počínání!“

„Co ty víš o mém životě, že si troufáš vynášet podobné soudy?!“ ohradila jsem se okamžitě proti tomu nařčení, její slova až příliš blízko pravdy, než aby mi to bylo příjemné.

„A co Vy víte o tom mém, že máte pocit, že mi máte co nabídnout?!“ oplatila mi Indis tu urážlivou poznámku a navrch ještě přidala štědrou dávku posměchu. „Myslíte si, že jsem zvědavá na nějaké Vaše milodary?! Já se již o svou budoucnost postarala, však brzy uhlídáte!“ pronesla s neskrývanou pýchou a já trochu znepokojeně nakrčila čelo.

„Co jsi udělala? Co je ten tvůj plán?“ obávala jsem se, jaké neuváženosti se ta elleth při honbě za svým snem dopustila.

O tomhle jsem i já věděla své, avšak já při tom nezašla tak daleko, abych uvěřila králi a jeho slibům, neboť to musel být jistě on, na koho Indis tak slepě spoléhala. Akorát jsem zatím netušila, co jí za její věrné služby nabídnul, že tak horlivě plní každé jeho přání. Nejspíš místo u dvora, nic jiného mne v tu chvíli nenapadalo a pochybovala jsem, že by Indis byla až tak naivní, že by snad doufala ve sňatek s ním. Ostatně stačilo si vybavit, jak pohoršeně zněla, když jsem ji označila za Oropherovu milenku! Ne, takto o něm určitě nesmýšlela a nejspíš ani o princi, přestože k němu zjevně chovala nějaké city, až jsem si říkala, jestli si ti dva nebyli někdy v minulosti dost blízcí.

„To není Vaše starost!“ odvětila Indis tónem, který se naprosto nehodil pro obyčejnou společnici, a jenž potvrdil mé podezření, že její ambice tuhle pozici výrazně převyšují. „Prozradím Vám jen toliko, že hodlám získat zpět to, co mi po právu náleží!“ sdělila mi s nádechem samolibosti a samozřejmě mě tím ani trochu neuklidnila, ba přímo naopak.

Protože jestli měla skutečně v úmyslu se na králi domáhat nějakých svých domnělých práv, tak bych se ani moc nedivila, kdyby se velice rychle ocitla v jeho nemilosti. Oropher totiž rozhodně nebyl z těch, kdo by si něco podobného – a navíc od elleth – nechali líbit. Snažila jsem se od Indis vyzvědět něco víc, ale nic dalšího se mi z ní už nepodařilo dostat, a tak jsem to posléze vzdala. Přesto jsem se nedokázala zbavit neblahé předtuchy, že se jí ta její ctižádostivost stane jednou osudnou.