101. kapitola

    „Takový nesmysl!“ vykřikla jsem pobouřeně. „Lindir je více než schopný se o mě postarat a má mou plnou důvěru! Rozumíš?!“ bránila jsem ho, ale jak jsem předpokládala, Indisin názor jsem tím stejně nezměnila.

„Ovšem, má paní,“ přisvědčila sice, nicméně její tón prozrazoval, že si o tom i nadále myslí své.

„Nechápu, proč jsi mi o tom neřekla dřív, než jsi mi sem přivedla někoho cizího!“ vyčetla jsem jí ještě ostře, popuzená jejím chováním. „Tohle ti nebudu víckrát tolerovat! Když ti něco nakážu, tak to buď neprodleně vyplníš a nebo mi ihned sdělíš, proč to nemůžeš udělat! Rozhodně ti ale nepřísluší, abys za mě činila nějaká rozhodnutí! Vyjádřila jsem se jasně?!“

„Ano. Však jsem také žádné neučinila, má paní,“ pravila Indis naprosto klidným hlasem, který mé rozčilení akorát umocnil. „Rozhodlo tak Jeho Veličenstvo, s nímž jsem Vaši žádost probírala.“

„Jak milé od tebe!“ neodpustila jsem si uštěpačnou poznámku. „Buď tedy teď tak laskava a okamžitě mě za ním zaveď!“ přikázala jsem jí, ale ona zrovna moc nespěchala, aby to vyplnila.

„A co má Její Výsost tak naléhavého na srdci?“ vyptávala se, namísto aby bez meškání učinila, co jsem po ní požadovala.

„Co je ti po tom?!“ nemínila jsem se jí s ničím svěřovat, avšak ona se nenechala odbýt.

„Obávám se, že Jeho Veličenstvo je až příliš zaneprázdněno, než aby mu zbýval čas na Vaše vrtochy,“ oznámila mi s ohromující drzostí. „Pokud jste si toho ještě neráčila povšimnout, pak jsme ve válce, a jako kdyby už to samo o sobě nestačilo, tak se teď navíc musí zaobírat jistým incidentem,“ dodala neurčitě, ale mně bylo okamžitě jasné, o čem to hovoří.

„Potom spíš mě za ním musíš ihned zavést!“ trvala jsem na svém. „Jestli znovu vyslýchá ty vojáky, tak chci být u toho a také se jich na pár věcí přeptat!“

„Dobrá, má paní. Budu Jeho Veličenstvu toto Vaše přání při nejbližší příležitosti tlumočit,“ zůstávala však i Indis zatvrzele neoblomná. „Teď byste se ale měla vyjádřit, zda je Vám Gelmirových služeb zapotřebí či nikoliv, abychom ho zde nenechávaly zbytečně čekat,“ vybídla mne vzápětí tím svým povýšeným tónem, jako kdyby to ona byla princeznou a já jen její poddanou.

„Copak?! Je snad pod jeho úroveň počkat, až si na něj udělám čas?! Možná je dokonce pod jeho úroveň o někoho, jako jsem já, pečovat, když má obvykle na starosti výhradně královo blaho!“ popustila jsem uzdu svému temperamentu, to aby si ti dva snad nemysleli, že nevím, kde je moje místo. A hned nato jsem se za svá prudká slova musela zastydět.

„Klidně bych pokojně čekal, má paní,“ pravil ten léčitel, jeho hlas mrazivý, čemuž jsem se nemohla ani moc podivovat, neboť jsem se k němu od jeho příchodu nechovala zrovna přátelsky. „Avšak kromě králova blaha, jak jste to laskavě ráčila nazvat, se starám též o naše raněné vojáky a zatímco tu spolu nyní hovoříme, oni umírají na následky svých zranění. A pokud Vám tato skutečnost nevadí, pak vězte, že mně ano.“

„Pak tedy běž plnit své povinnosti,“ vybídla jsem ho o poznání mírněji, zahanbená poznáním, že ať už mi byl Gelmir jakkoli protivný, na rozdíl ode mě tu byl aspoň užitečný.

„Budete mít ještě nějaké další přání, má paní?“ probral mne z rozjímání Indisin hlas a musím říct, že nezněl zrovna povzbudivě, jako kdyby už měla těch mých požadavků akorát tak dost.

„Ano!“ přisvědčila jsem důrazně a s hlavou hrdě vztyčenou. „Chci se umýt, převléct a pak se vydat ven na krátkou procházku!“ sdělila jsem jí, i když ty první dvě věci jsem vyřkla jen proto, že se to slušelo, než že by mi na tom zas až tolik záleželo. Zdálo se však, že právě ty jako jediné je mi Indis ochotná vyplnit.

„To zní rozumně, má paní. Ovšem tu svou procházku budete muset ještě o nějaký čas odložit. A nebo jste již pozapomněla, že Vám byl doporučen klid na lůžku?“ pospíšila si, aby mě na to upozornila. „Navíc byste měla teď něco málo pojíst, abyste brzy nabrala síly. Máte nějaké zvláštní přání a nebo necháte výběr na mně?“

„Dělej, jak myslíš!“ nehodlala jsem se takovou banalitou zabývat. „Ale hned po jídle chci hovořit s králem!“ nemínila jsem se toho tak snadno vzdát.

Koneckonců se předtím Oropher choval poměrně vstřícně, a proto jsem doufala, že bych se s ním přece jen mohla být schopná domluvit, a to navzdory tomu, co jsem si vyslechla od těch vojáků.

„Uvidím, co se dá dělat, má paní,“ odvětila Indis neurčitě, než mi kázala připravit koupel a sama vybrala šaty, které byly dle jejího soudu nejvhodnější.

Sice jsem si říkala, že bych jí raději neměla nechávat volnou ruku, aby si snad nemyslela, že bude vždycky po jejím, ale v tu chvíli jsem na další dohadování s ní už neměla dostatek sil. Že to byla hrubá chyba jsem seznala hned po jídle... neboť já bych si rozhodně na pití nevybrala další dávku bylinného odvaru, který mne téměř uspal dřív, než jsem se s Indisinou pomocí vůbec stihla vrátit na lůžko.