87. díl

    „O něj se nestarej, určitě budeš mít ještě dostatek příležitostí si jeho okouzlující společnosti užít dosytosti!“ nemínil Shaperd jen tak přihlížet té její bláhovosti a rovnou ji popadl za paži a briskně vytáhnul zpátky na nohy.

Eve, která podobný manévr naprosto neočekávala, zakolísala a až jeho solidní hruď, o niž se nijak jemně zastavila, jí pomohla ztracenou rovnováhu opět nabýt. Stejně jako dvojice svalnatých paží, která ji pohotově zachytila a uchránila tak před případným pádem. A když vzápětí vzhlédla do Gabrielových potemnělých zelených očí, které si ji lehce pobaveně přeměřovaly, nebyla si jistá, zda ji o dech obraly právě ony a nebo polekané vyjeknutí, které ke svým rozpakům nedokázala včas zarazit.

Ale přesto, že jí její současná nepříliš důstojná pozice vehnala novou červeň do tváří, nijak zvlášť nepospíchala se osvobodit. Protože i když jí Gabriel lezl tak často na nervy a jeho neomalené způsoby ji přiměly si už několikrát usmyslet, že bude toho nevychovance jednoduše ignorovat, nemohla popřít, že se s ním cítí bezpečně. Což byl pocit, který po tom zážitku s Calebem více než vítala. Z jakého důvodu ani on nepospíchal, aby ji pustil, to si netroufla odhadovat, pro tu chvíli za to byla jen strašně vděčná.

„Co s tebou?“ takřka si povzdechl, zatímco jeho zrak se intenzivně vpíjel do jejího a bezprostřední blízkost jejich těl v ní probouzela docela jiné emoce, než když se k ní předtím tisknul Caleb.

A což teprve když se Gabriel beze spěchu sklonil a zdráhavě, skoro až neochotně, začal ochutnávat její rty. Jenže právě ta zdánlivá nerozhodnost, to naprosté potlačení jakýchkoli vášnivých projevů z jeho strany, ten nedostatek agresivity, který jí k němu vůbec neseděl a kterým ji dokonale zaskočil, způsobily, že ji ani nenapadlo se proti jeho útoku nějak bránit. Možná i proto, že se necítila být v ohrožení, neboť jí připadalo, že kdyby chtěla, snadno by nad celou situací získala kontrolu, což byl spíše mylný dojem, ovšem ona stejně neměla šanci to zjistit, když se o to ani nepokusila. Jen přivřela oči a povolně pootevřela ústa, příliš spokojená v jeho náruči, než aby se z ní chtěla vymanit.

Ostatně tichounký hlásek kdesi vzadu v její hlavě, který ji varoval, jak velkou chybu právě dělá, byl dost záhy umlčen slastnou směsicí pocitů, které v ní jeho dotyk probouzel. A když jeho jazyk vklouznul vzápětí s odzbrojující samozřejmostí do jejích horkých úst, aby neuvěřitelně smyslným způsobem polaskal ten její, téměř se jí podlomila kolena už docela.

Automaticky se přidržela jeho silných paží a provazce tvrdých svalů, které se napínaly pod jejími dlaněmi, ještě více umocnily její vzrušení. O to větší zklamání se jí zmocnilo, když Gabriel až příliš brzy jejich polibek ukončil a dokonce ji od sebe trochu odtáhnul, aby se jí mohl zkoumavě zahledět do tváře. A její rozšířené oči a zrychlený dech ho skoro přiměly okusit ještě jednou její nevinnost, než ji neúprosná realita spálí na prach, jako vše ostatní na Ixionu.

„Nenechávej mě tady...“ zaprosila tiše, jako kdyby četla jeho myšlenky, a on se nevesele pousmál.

„Vždyť už jsem ti říkal, že není jiná možnost,“ trval na svém a smutek, který okamžitě zachvátil její jemné rysy, ho přiměl toho zalitovat nanovo.

Stejně jako litoval nedostatku sebekontroly, jenž ho přiměl podlehnout hříšnému svodu, který Eve představovala, což považoval za zcela nepřijatelné, třebaže ona nevypadala, že by mu to nějak zvlášť zazlívala. Pokud něco, pak se mu spíš zdálo, že je zklamaná, i když co si od toho vlastně slibovala, mu nebylo tak docela jasné. Možná doufala, že když mu bude po vůli, přiměje ho změnit názor a vzít ji s sebou, což byla hodně naivní úvaha, ovšem v jejím případě by ho to až zase tolik nepřekvapilo. Proto se raději rozhodl uvést vše na pravou míru, aby si náhodou později nestěžovala, že ji jen využil a pak se na ni vykašlal.

„Jestli chceš na Tima pozitivně zapůsobit, tak běž dovnitř a uvař jim něco k obědu. To bys mohla zvládnout nebo ne?“ opáčil odměřeně a rovnou ji nevybíravým postrčením nasměroval ke vchodu, to aby jí došlo, že čas pro zábavu už definitivně skončil a teď by měla pro změnu začít něco dělat.

„Jo, asi jo…“ zamumlala nepříliš přesvědčivě, zatímco ho probodávala vyčítavým pohledem, jenž on ale zcela ignoroval a bez dalšího slova se chystal otočit k odchodu.

„Počkej!“ zastavila ho a podle toho, jak to znělo, se k tomu musela vyloženě přinutit. „Přece ho tady nemůžeš takhle nechat!“ zaprotestovala s pohledem upřeným na Calebovo tělo a Shaperd lehce nevěřícně nadzdvihl obočí.

„A proč ne? Bojíš se snad, že tam má málo pohodlí?“ opáčil s tak arogantním výrazem, že měla okamžitě chuť po něm něco hodit. A vzhledem k chatrnosti Timova obydlí by k tomu měla materiálu po ruce víc než dostatek!

„To by tě vážně zabilo, kdybys ho vzal dovnitř?“ nezamlouval se jí jeho lhostejný přístup.

Natolik ale k sobě byla upřímná, že si nepokoušela namluvit, že by její rozmrzelost byla způsobena pouze tím. Ne, byl to především jeho lhostejný přístup vůči ní, který byl na vině, a její neskutečná naivita, s níž stále doufala, že se jí podaří proniknout pod jeho drsnou slupku, jen aby se znovu a znovu setkávala s nezdarem. Až si pomalu začínala říkat, jestli se v něm po celou tu dobu nemýlila.