81. díl

    To odhodlání ovšem Eve příliš dlouho nevydrželo, přesně do setkání s Timem. A ačkoli si říkala, že nesmí být tak povrchní, způsob, jakým si ji ten starý muž v značně omšelém oblečení prohlížel, se jí ani trochu nezamlouval. Stejně jako jeho páchnoucí dech a shnilé zuby.

„Nestačí ti, žes mi hodil na krk Cala? Teď se mám ještě starat vo tvou slečinku?!“ prsknul zlostně na Gabriela. Ji zatím neshledal hodnou jediného slova, což Eve plně vyhovovalo.

„To nemusíš, ona se o sebe dokáže postarat sama,“ uklidňoval ho Gabriel, i když pohled, který vrhnul jejím směrem, se nedal nazvat jinak než skeptickým. „Myslel jsem si, že by se ti hodila nějaká pomoc…“

„To jo!“ odplivnul si Tim a jen o malý kousek minul jeho těžkou botu. „Ale vona nevypadá, že by toho zvládla moc zastat! Hádám, že tady dlouho nevydrží!“

Tohle byl přesně ten moment, kdy by ho měla začít přesvědčovat, že se v ní mýlí, ale ta slova se Eve nějak zadrhla v hrdle, a kdyby nebyla na Gabriela dosud naštvaná, nejspíš by neodolala a vyhledala úkryt za jeho širokými zády. Takhle si aspoň stáhla krempu klobouku hlouběji do čela a zoufale si přála stát se neviditelnou.

„Chápu, že ti to tak musí připadat, ale ona je houževnatější, než vypadá,“ snažil se Gabriel změnit Timův názor, ale podle starcovy vrásčité tváře zkřivené v jasně znechuceném výrazu se mu to moc nedařilo. A zřejmě si to také uvědomoval. „Poslyš, mám takový návrh… co kdybych ti ji tady na pár dní nechal a ty se pak rozhodneš, jestli bys měl o ni zájem?“

„Jasně!“ vysmál se mu Tim nehezky. „Ty mi ji tady necháš a už se neukážeš, co?! To mě máš fakt za takovýho debila?!“

„Dávám ti své slovo, že se vrátím, a mezitím tu s ní nechám Noira, aby se o ni v případě potřeby postaral. Je to pro tebe přijatelné?“

„Noira?!“ zopakoval Tim to jméno se zjevnou nelibostí. „To je ten zasranej doktůrek, kterej se vyřádil na mladym?! Jo, toho rozhodně moc rád uvidim! Minule sem mu totiž nestih poděkovat!“

„Jestli Noirovi něco uděláš, tak budeš mít hodně velké potíže!“ upozornil ho Gabriel a mrazivý tón, kterým to pronesl, na Eve zapůsobil. A podle všeho i na Tima.

„Fajn! Ale nečekej, že se vod nich nechám vyžírat! A jestli nechceš, aby spali venku, tak tě to taky bude něco stát!“ varoval ho stařec na oplátku.

„S tím nemám problém,“ ujistil ho Shaperd, ovšem když se nenápadně podíval na Eve, bylo mu jasné, že ona o tom smýšlí poněkud odlišně. A zrovna v tu chvíli vypadala, že by se nejraději dala na útěk.

„Tak dobrá!“ stvrdil Tim jejich dohodu dalším plivancem jeho směrem. „Můžete zůstat ve stodole! Ale kdo mi hrábne na tuříny, tomu tu hnátu useknu a je mi fuk, jestli to bude tady ta tvoje slečinka, je to jasný?!“

Dokonale,“ přisvědčil komandér, který ani na okamžik nezapochyboval, že by byl Tim podobného činu skutečně schopen.

Ostatně kdyby tehdy nezakročil, zkrátil by Calebovi utrpení – aspoň tak ten svůj útok sekyrou nazýval – hned jak svého zmrzačeného syna zahlédl. Teprve když jeho hněv trochu opadl, souhlasil, že za jistý obnos si ho tam nechá. Shaperdovi se takové vydírání nezamlouvalo, ale Noir, který po oné vojenské razii vyvinul značné úsilí, aby Caleba zachránil, ho přemluvil na to přistoupit.

Proto také tušil, že by mohl být ochotný Eve přijmout… protože vyhlídce snadného zisku nedokázal ten muž nikdy odolat. Otázkou ovšem zůstávalo, jak se k ní bude chovat, až tam nebude nikdo, kdo by na něj dohlédnul. Na druhou stranu pokud by mu část odměny dal až při své další návštěvě, zřejmě by se vynasnažil, aby Eve minimálně do té doby neutrpěla žádnou újmu. Jako nápad to sice bylo fajn, kdyby ale dokázal odhadnout, za jak dlouho se zase bude schopen u něj ukázat.

„Není na ty své tuříny nějak fixovaný?“ šeptla Eve, když ho zdráhavě následovala ke stodole, zatímco Tim už o ně docela ztratil zájem a vydal se zpátky na pole.

„Je to jedna z mála plodin, které se tady daří,“ vysvětlil jí Shaperd a raději už se nezmínil o tom, že je to také plodina, které se tu konzumuje nejčastěji.

K snídani tuřínová kaše, k obědu tuřínové placky a k večeři tuřínová polévka s nadrobenými plackami, pokud nějaké z předchozího dne zbyly. Jen si na tu chuť vzpomněl a měl nutkání si odplivnout jako Tim. V jeho případě se fakt nemusel strachovat, že by mu chtěl nějaký vzít. A podle toho, jak nedůvěřivě si je přeměřovala Eve, tak ji také příliš nelákaly.

„Jedla jsi je už někdy předtím?“ zeptal se nenuceně.

„Asi ne… jak chutnají?“ zajímala se a on jí odvětil, že celkem ujdou. Vlastně jí ani nelhal, jenom se opomněl zmínit, že je bude mít na talíři každý den. A to už je dost často, než aby se člověku brzo nepřejedly.

„Uvidíš u oběda,“ hodlal ji nechat udělat si svůj vlastní názor. „Ostatně jestli se nemýlím, tak ho Caleb začne zanedlouho připravovat… možná bys mu chtěla jít pomoct…“

„Tak jo,“ přikývla, ale když ji nasměroval k domu, trochu znejistěla. „Ty se mnou nepůjdeš?“

„Myslím, že to zvládneš i beze mě, já potřebuju s Timem ještě něco probrat,“ vymluvil se, protože usoudil, že menší lekce jí jenom prospěje.