83. díl

    „Cože?“ zalapala Eve po dechu a bezděčně o krok ustoupila, což jeden ze psů ocenil rozezleným štěkotem, který však okamžitě ustal, jakmile ho Caleb okřiknul.

„Ale copak? Snad bys mi nechtěla utýct? Vždyť sme se eště ani nestihli pořádně poznat!“ zaprotestoval proti jejímu chování a ona se s obtížemi přinutila zůstat v klidu na místě.

„Kvůli tomu ale snad nemusím nikam chodit, ne?“ pokoušela se odlehčit situaci, jenže on na podobné vytáčky neměl náladu.

„Myslim, že ti tvůj známej řekl, že nevidim, takže buď sebou pohneš a nakráčíš sem a nebo…“ nechal svou výhrůžku nedokončenou, ovšem z jeho tónu bylo zjevné, že by se vážně nerozpakoval na ni ty své bestie poštvat.

Eve krátce zvažovala, že by mu na oplátku pohrozila tím, jak moc se Gabriel naštve, když jí ublíží, podobně jako předtím varoval Tima ohledně Noirova bezpečí, ale pak usoudila, že by si tím příliš nepomohla. A pokud na téhle farmě bude skutečně nucena zůstat, tak je lepší si některé záležitosti vyřídit hned na místě, protože by se tomu stejně nejspíš po Gabrielově odletu nevyhnula.

„Tak jo… ale mohl byste nejdřív odložit ten nůž? Jenom pro jistotu…“ vymiňovala si a doufala, že její hlas nezní tak rozklepaně, jak se cítila.

„Máš s tim snad problém?“ nezamlouvala se Calebovi její podmínka. „Copak ti vadí na chlapovi s nožem? Pokud vim, tak Gabe taky jeden má… mimo jiný! A netvrď mi, žes mu řekla, aby ho odložil!“

„To ne. Ale on s ním taky nemáchá kolem, když se mnou mluví!“ odsekla a to ho zřejmě přesvědčilo, protože po malém zaváhání skutečně zastrčil nůž dozadu za opasek.

„Spokojená?!“ houkl na ni a rukou jí naznačil, že k němu má přistoupit.

Nechtělo se jí, ale jelikož on její žádosti vyhověl, bylo nyní na ní, aby mu oplatila stejnou, a ona to zdráhavě udělala. Jenže když ji hrubě popadl za paži a druhou rukou jí začal přejíždět po těle, došlo jí, že to rozhodně nebyl dobrý nápad.

„Můžete toho nechat? Tohle se mi ani trochu nelíbí!“ snažila se ho přimět, aby přestal, a když nereagoval, celkem zbytečně se mu pokusila vytrhnout, jako kdyby snad proti jeho síle měla vůbec nějakou šanci.

„Že ne? Chceš mi říct, že komandér byl k tobě něžnější?!“ vysmál se jí, zatímco mezi prsty bezohledně drtil její pravou bradavku. „Tak to si koukej hodně rychle zvyknout, protože na to mě fakt neužije!“

„Pusťte mě! Tohle já nechci!“ sdělila mu o něco důrazněji a jen s hodně velkým sebezapřením se jí podařilo udržet rostoucí paniku pod kontrolou.

„Co ti vadí?! Přece kvůli tomuhle tady seš, ne?!“ ignoroval zcela její protesty. „I když bych si vůbec nestěžoval, kdyby mi Gabe přivezl někoho urostlejšího… mám rád velký cecky a ty seš jak prkno!“

„Tak si to vyřiďte s ním a mě pusťte!“ prskla na něj a znovu se zazmítala ve snaze se osvobodit, ovšem se stejným výsledkem jako prve. „Jestli mě hned nenecháte, budu křičet o pomoc!“ pohrozila mu, protože neviděla žádné jiné východisko, a ta trocha ponížení před Gabrielem byla pořád lepší, než se nechat znásilnit podobným individuem.

Jeho hubená zjizvená tvář a vyhaslé oči by možná za normálních okolností i budily soucit, kdyby jeho úzké rty nebyly zkřivené v nehezkém úšklebku a jeho všetečná ruka se zrovna nepřesunula níž, aby se důvěrněji seznámila s jejím pozadím.

„Seš taková křehotinka… to abych si dával pozor, až si to budem rozdávat, nerad bych tě nějak polámal…“ konstatoval posměšně a ona začínala notně litovat, že svůj nůž nechala na lodi, protože čím víc toho muže poznávala, tím větší chuť měla ho použít. A to si ještě před nepříliš dlouhou dobu myslela, jaký je to chudák, slepý a utiskovaný svým despotickým otcem, a doufala, že v něm třeba najde spřízněnou duši! Takovýto obrat tedy rozhodně nečekala!

„My si to ale nebudeme rozdávat! Celé jste to špatně pochopil!“ bránila se aspoň slovně, ačkoli jí bylo čím dál jasnější, že s tím u něj nejspíš nepochodí. A v momentu, kdy ji Caleb nijak jemně přirazil ke stěně a bez dalšího otálení se jí začal dobývat do nohavic, se jí zoufalství zmocnilo docela.

„Prosím… nechte mě…“ zalkala ustrašeně, její do té doby pečlivě předstíraná sebedůvěra tatam, zahnaná maximálním terorem z toho, k čemu se zjevně i proti její vůli schylovalo. „Tohle přece nemůžete!“ vypravila ještě ze sebe, než se jí ten muž surově přisál ke rtům a ona v ústech ucítila svou vlastní krev.

Oči ještě před okamžikem vysušené horkým vzduchem a plné řezavého písku se jí zalily slzami a když se na ni vzápětí Caleb přitisknul a ona ucítila tvrdou bouli v jeho kalhotách, neudržela se a rozbrečela se naplno.

To ho zřejmě rozladilo, protože se odtáhnul a namísto paže se jeho prsty obemkly kolem jejího krku. „Drž hubu nebo se postarám, aby si sklapla! A věř mi, že já si to s tebou užiju v každym případě!“ varoval ji a aniž by jí dopřál čas se rozhodnout, které variantě dává přednost, mrštil s ní na zem a v mžiku přikryl její chvějící se tělo svým.