60. díl

    Shaperd vyčkal, dokud se téměř úplně nesetmělo, než zamířil k jedné z osad doplnit zásoby a vybavení. A i pak pilotoval hodně nízko při zemi a přistál v bezpečné vzdálenosti, aby nepřilákal nežádoucí pozornost.

„Vrátím se co nejdřív, ty zůstaneš tady!“ nakázal Eve, která po celou tu dobu zarytě mlčela a okázale ho ignorovala, což mu celkem vyhovovalo. Teď si ale potřeboval být jistý, že za jeho nepřítomnosti neprovede nějakou hloupost. „V žádném případě nechoď ven, rozumíš?!“ dodal důrazně a zároveň ji uchopil za bradu, aby ji přiměl se na něj podívat. „Tak rozumíš?!“

„A kam bych asi tak šla?!“ prskla nazlobeně a její andílkovské oči na něj metaly blesky. „Vím, že si o mně myslíš, že jsem úplně pitomá, ale vážně nemám v úmyslu se tu producírovat polonahá a bosá!“

„Dobrá,“ spokojil se s touhle odpovědí a bez dalšího zdržování se vydal na své pochůzky.

Ostatně kdyby se náhodou pokusila o útěk, dozvěděl by se to poměrně rychle, protože před svým odchodem aktivoval pro všechny případy kamery a obraz z nich přesměroval do přijímače, který měl upevněný na předloktí. Průběžně tak mohl kontrolovat, co Eve dělá, ale kromě toho, že znovu prozkoumala všechny místnosti a dopřála si další výživový koktejl, žádnou větší aktivitu neprojevila. Teda když nepočítal její marnou snahu dostat se do palubního počítače, což ovšem po pár neúspěšných pokusech vzdala.

„Už dlouho ses tady neukázal, Shape!“ prohodil zarostlý muž s hřívou mastných vlasů, od něhož právě kupoval nějaké oblečení. Nechtěl vzbudit podezření, a tak vše vybíral úmyslně větší. Koneckonců je Eve žena, a tak už si s tím nějak poradí. „Spousta práce?“

„Dá se to tak říct,“ odbyl ho Shaperd a při placení mu dal nějaké kredity navíc. „Poslyš, Lenny je ještě v branži?“

Mike okamžitě zpozorněl. „A co vod něj chceš?“ zeptal se, oči podezíravě přimhouřený. „Doufám, že tady neplníš nějakou zasranou misi?!“

„Neměj obavy, o tohle místo se tam nahoře fakt nezajímaj!“ uklidňoval ho Shaperd. „Potřebuju jen nějaký jídlo. Skutečný jídlo.“

„Jo, kdo ne!“ uchechtl se Mike. „A copak?! Už se ti ty syntetický sračky taky zajídaj?!“

„Řekněme, že menší změna občas neuškodí. Tak co, kde ho najdu? Jako vždycky?“

„Ne, tam už mu to vyhmátli. Bylo to docela drsný, pár chlapů tam zařvalo. Dobrejch chlapů!“ zdůraznil ten muž rozzlobeně.

„Chápu. A kde je teď?“ nehodlal s ním Shaperd dlouho diskutovat.

Protože to nikdy nikam nevedlo a čím déle člověk s Mikem hovořil, tím větší byla šance, že to skončí rvačkou. Mike už byl takový, věčně naštvaný na režim, na svůj mizerný život a na všechny, kterým se na rozdíl od něj poštěstilo vypadnout. Dostal taky šanci sloužit v armádě, ale naneštěstí ji promarnil v opilecké bitce, kterou vyvolal, když tu novinu oslavoval. A pahýl, který mu zůstal z jeho pravačky, mu toho byl věčnou připomínkou.

„U Krocana,“ uráčil se Shaperdovi posléze odpovědět, když ho podrobil dostatečně dlouhému zkoumavému pohledu. „Ale dej si bacha, ať tě nikdo nesleduje! Jestli mu zavaříš, osobně si to s tebou vyřídím, je ti to jasný?!“

„Jasný,“ přikývl a radši se odtamtud pakoval, než si to Mike rozmyslí.

S Lennym bylo naštěstí lehčí pořízení, až to jednoho překvapovalo, vzhledem k tomu všemu, co měl ten obrovský holohlavý muž už za sebou. Ale zřejmě mu jeho tukové polštáře pomáhaly udržovat si nadhled a dobrou náladu, protože když ho spatřil, vyškrábal se na nohy a s otevřenou náručí ho přivítal.

„Gabrieli, chlapče, rád tě zase vidím! Už jsem si myslel, že tě v Aconcague zvolili za prezidenta, když jsi byl tak dlouho pryč!“ zasmál se burácivě a Shaperd ho přátelsky poplácal po zádech.

„Měli jsme menší potíže…“ prohodil neurčitě, ale Lenny už samozřejmě všechno věděl.

„Slyšel jsem… Tak Laithané to mají za sebou…“ pronesl zamyšleně. „Zajímalo by mě, kdo bude další na řadě…“

Shaperd se na něj pozorněji zadíval. „Zvláštní, že to říkáš… máš o tom snad nějaké informace?“

Lenny se náhle zatvářil docela vážně, což u něj nebylo obvyklé. „Ani ne. Proč se ptáš?“

„Protože se to pokouším vyšetřit. Ale zatím bez většího úspěchu,“ přiznal mu neochotně.

Ne proto, že by se mu to bál svěřit, jenom ho štvalo, že v tomhle směru zatím příliš nepokročil. Na druhou stranu, pokud se o tom dalo zjistit něco víc, nepochyboval, že se k tomu Lenny dostal. Ten muž byl schopný obchodovat s čímkoli, ať už to byly potraviny, drogy, léky nebo informace… všechno, co bylo zakázané nebo tajné, dokázal sehnat a za patřičnou cenu i ochotně prodat. Kupodivu v tomhle případě ale moc ochotně nevypadal.

„Mám tě rád, Gabrieli, to přece víš… jsi jedním z nás, i když už tu nežiješ…“ začal Lenny zeširoka a Shaperd na něj nespěchal, neboť byl na jeho obšírný způsob vyjadřování zvyklý. „Proto ti radím, ať to necháš být… nestojí to za to…“