57. díl

    „Gabriel mluví pravdu,“ zastala se ho Mëlié stále tím stejným poklidným tónem, který se Eve začínal rychle protivit. Byla tak nad věcí, jako kdyby se jí vůbec nic nedotýkalo, jako kdyby jí na ničem a nikom nezáleželo, jako kdyby to všechno už zažila tolikrát, že ji nyní už zhola nic nemohlo vyvést z míry. A úsměv, který jí druidka věnovala, ten pocit ještě posílil.

„Je mi líto, ale nemáme na výběr,“ pokračovala a v ten moment i vypadala, že ji to doopravdy mrzí. „Snad jednou, až se stín hrozby, jenž se nad námi neustále rozpíná, konečně rozplyne, pak tě u nás budu moci se všemi poctami přivítat, avšak do té doby musíte ujít ještě hodně dlouhou cestu, a bude lepší, když se na ni vydáte bez dalšího prodlení.“

„Minule jste byla pohostinnější,“ neodpustil si Shaperd kritický komentář. „Poslyšte, chápu, že Nëné je teď zaneprázdněná, ale snad by si některá ze strážkyň mohla vyšetřit čas a naučit Eve aspoň základy sebeobrany.“

„A proč ji to nenaučíš ty sám?“ optala se Mëlié s naprosto nevinným výrazem. „Jsi voják, podobné techniky přece dokonale ovládáš. Či se snad mýlím?“

„Připadalo mi přínosnější, aby ji učila jiná žena,“ odmítl se k tomu Shaperd vyjadřovat.

„Chápu. Pak jsi ovšem nemusel letět až sem… vždyť ty přece znáš ženu, která by ji mohla učit. Ohnivé povahy, s ohnivými vlasy a s jistou slabostí pro nesprávné muže.“

Tentokrát už si byl zcela jistý, že si ho ta Juvianka dobírá. A nebo docela zešílela, jiná možnost prostě neexistovala. Protože nikdo při smyslech by ani na okamžik neuvažoval o tom, že by Tarja byla ochotná na něco takového přistoupit.

„Zřejmě si nejste až natolik blízcí, jak by se mohlo na první pohled zdát, když ti tahle možnost připadá tak absurdní,“ odtušila Mëlié a Shaperd si až moc dobře uvědomoval přítomnost Eve, která tuhle jejich debatu s viditelným zaujetím sledovala.

„Nebylo by to korektní… kvůli jejímu otci…“ snažil se to rychle zamluvit.

„Před svým otcem tají už mnoho věcí, povětšinou kvůli tobě, a nikdy tě to netrápilo. Tak proč by ti to mělo najednou vadit?“ opáčila druidka a pokud to mělo být myšleno ironicky, pak to nedávala ničím najevo.

„Jenom se mi nezamlouvá představa těch dvou spolu. Navíc se zbraněmi,“ upřesnil stroze.

„Protože ti na Eve záleží a máš obavy, aby to ta tvá důstojnice neodhalila a nepotrestala ji za to?“ spíš konstatovala, než hádala Mëlié. A Shaperd měl té její indiskrétnosti právě tak dost.

„Jasně, že mi na ní záleží!“ zavrčel na ni nepřívětivě. „Stejně jako by mi záleželo na kterémkoli jiném životu, kterých bych zachránil! Nevím, proč to musíte neustále zveličovat, něco takového je přece zcela přirozené!“ dodal ještě pro pořádek a pohledem přitom zalétl k Eve, která jejich rozhovoru s neskrývaným zaujetím naslouchala. A podle toho, jak se tvářila, tak ji Mëliina slova celkem zaskočila, třebaže po těch jeho se jí v očích opět rozhořely plaménky hněvu.

„Pokud je tomu tak, pak ti ovšem nic nebrání, abys ji netrénoval ty sám. Či snad ano?“ odmítala se druidka vzdát.

„Nejspíš mi nic jiného nezbude, když nás odsud vyháníte!“ odvětil jí odměřeně, zklamaný tím nepříznivým vývojem. Docela se těšil, že se Eve na čas zbaví, protože… protože potřeboval klid, aby si důkladně promyslel co dál. Musel přece zjistit, zda byl osud jeho Země stejný jako té Eviny, jestli jim všichni po celou tu dobu akorát lhali, aby zakryli, čeho se dopustili. Juviané… je možné, že o tom ví? Že to věděli hned od začátku, a proto tolik brojili proti jejich vstupu do Aliance?

„Tvé Země, Gabrieli?“ nezamlouvaly se Mëlii jeho myšlenky. „Ale ty ses přece narodil v téhle galaxii, tvůj domov je zde. Tak proč nenecháš minulost spát? Věř mi, že pátráním v ní už stejně nikomu nepomůžeš, pouze přivoláš zkázu na sebe a ty, kteří na tebe spoléhají a následovali by tě kamkoli bez ohledu na jejich vlastní bezpečí.“

„Nechtěl jsem do toho nikoho dalšího zatahovat! A o mě si snad starosti neděláte nebo ano?“ vysmál se jejím obavám.

„Co jsi chtěl nebo ne, bude naprosto irelevantní, jakmile se to donese tvým nadřízeným. A můžeš mi věřit, že tohle jejich pozornosti neunikne,“ varovala ho druidka a její obvykle vyrovnaný hlas zněl natolik znepokojeně, že se rozhodl nebrat to raději na lehkou váhu.

„A co mi tedy radíte? Mám to prostě nechat být?“ protivila se mu tahle možnost.

Mëlié se na něj upřeně zadívala. „Obávám se, že na mé rady nejsi prozatím připravený, jsi až příliš zatvrzelý, než abys naslouchal hlasu rozumu. Jen věz, že ve vesmíru se vše děje z nějakého důvodu, a proto ani tvé setkání s Eve nemohlo být pouhou náhodou. Vy dva jste byli vyvoleni, patříte nyní k sobě, dokud váš úkol neskončí.“

„Jaký úkol?“ zeptal se Shaperd podezíravě. „Co přede mnou tajíte?“

„Přece úkol, který sis sám předsevzal,“ odtušila druidka tiše. „A nebo už nechceš zjistit, co se přihodilo na planetě Sírion?“

„To chci. Akorát nechápu, jakou to má souvislost s Eve,“ řekl a vrhnul na dotyčnou tak podmračený pohled, že se raději odvrátila.

„Ani já to netuším, Gabrieli, ovšem věřím, že až nadejde čas, tak to poznáte,“ pronesla Mëlié s neochvějným přesvědčením. „Ostatně cosi mi říká, že pokud ne, pak to bude mít nedozírné následky pro nás pro všechny…“