42. díl

    „Tys byl s Tarjou?“ prohodil Noir namísto pozdravu, sotva Shaperd strčil hlavu do jeho ordinace. „Marně jsem doufal, že už jsi dostal rozum!“

„Proč odmítat to, co je ti tak neodolatelným způsobem nabízeno? Obzvlášť když to má tak lákavé křivky…“ odvětil komandér natolik věcně, že doktor jen nevěřícně potřásl hlavou.

„Seš normální prase! Jsi můj kamarád, to ano, ale způsob, jakým se k té ženě chováš, je prostě příšerný! A to říkám, i když ji nemám rád!“

„Oceňuju tvou upřímnost, ale proto tu nejsem. Potřebuju od tebe medikit, pro všechny případy.“

„Očekáváš nějaké potíže?“ zeptal se Noir a s neskrývaným znechucením se zahleděl na temně rudou skvrnu, kterou mu Tarja vyrobila na krku. „Tohle si hodláš nechat na památku a nebo tě toho mám zbavit?“

„Kašli na to, tohle je teď to poslední, co by mě trápilo,“ odbyl to Shaperd mávnutím ruky.

„Označila si tě ale pěkně, to se jí musí nechat,“ uchechtl se Noir, zatímco začal připravovat požadované přístroje a léky pro komandéra a skládat je do poměrně velkého kufříku.

„To jo,“ mrknul Shaperd v zrcadle na inkriminované místo. „Ale taky mě pěkně vojela, takže jí to odpustím.“

„Asi se chtěla postarat, že na ni mezitím nezapomeneš. Musí ji štvát, že tolik riskuješ kvůli cizí holce…“ poznamenal Noir a komandérovu průpovídku raději nechal bez komentáře. Koneckonců to byla Tarjina věc a pokud jí vztah mezi nimi vyhovoval tak, jak byl, proč by se měl do toho vměšovat?

„Nejde mi přece jenom o Eve,“ odporoval Shaperd, ovšem tón, jakým její jméno vyslovil, tak něžně, jako kdyby hovořil o něčem naprosto vzácném a jemu drahém, doktora ani v nejmenším nepřesvědčil. „Chci to tam prozkoumat, zjistit co se dá, pořídit nějaké snímky. Třeba s jejich pomocí Senát ještě přesvědčím.“

„Doufám, že máš na tu cestu aspoň pořádnou loď, jinak bys to taky nemusel přežít,“ přerušil Noir výčet jeho plánů. „Kdy vůbec vyrážíš?“

„Hned jakmile sklapneš a dáš mi ty věci, co potřebuju,“ odvětil komandér břitce, rozladěný Noirovou očividnou nedůvěrou. Copak si opravdu myslí, že riskuje svůj život jenom kvůli jedné holce? Zrovna on? Jde přece o spousty dalších lidí… ať už jich na té planetě žije, kolik chce.

„Fajn, fajn… dělám na tom, to snad vidíš, ne?“ odsekl doktor, který se nemínil nechat popohánět. „A ty už snad víš, jak se tam dostat?“

„Jo. Před chvílí jsem se zastavil u Chipa. Prý to byl skoro zázrak, jak rychle se mu podařilo tu spojnici najít. Proto chci vyrazit co nejdřív, nevíme, jak dlouho tam vydrží.“

„Zázrak? Ty snad na něco takového věříš?“ byl doktor značně skeptický. „Není to spíš… podezřelé?“

„Na zázraky nevěřím, ale Chipovi ano,“ smetl Shaperd jeho obavy. „Navíc říkal jen něco v tom smyslu, že na hlavním počítači by to měl vyřešené hned, kvůli utajení to ale projížděl přes jeden z těch pomocných a přesto mu to celkem brzo vyhodilo požadované souřadnice.“

„To máš teda štěstí,“ zůstával Noir skeptický. „Bereš si Scottyho?“

„Jenom aby mě dopravil na Namádïi. Pak už poletím sám, nechci nikoho ohrozit. Ani mu způsobit potíže u kapitána,“ dodal ještě významně.

„Ahaaa… takže kapitán už o tom ví…“ dovtípil se doktor okamžitě. „Tarja?“

„Kdo jiný.“ Náznak pobavení, které Noir nechápal.

„Já se ti vážně divím. Pokud ti jde jenom o nezávazný sex, tak tu na lodi najdeš určitě dost jiných holek, které ti budou ochotně zahřívat postel. Tak proč ona? Vždyť je to mrcha. Nemluvě o tom, že by ti určitě neprospělo, kdyby o tobě začala vyprávět svému tatínkovi.“

„Vidíš to moc černě. Mimo to, neříká se snad, že si máš nepřátele držet blízko u těla?“

„Váš vztah je skutečně výjimečný…“ obrátil Noir oči v sloup. „A podobnou nabídku hodláš učinit i Eve? Vsadím se, že ti samým nadšením padne kolem krku.“

„Proč si myslíš, že jí chci učinit nějakou nabídku? Jde mi jen o její bezpečí, to je všechno,“ pronesl Shaperd s přesvědčením.

„Takže se poletíš podívat na tu jejich Zemi, pořídíš snímky, pozdravíš svou starou známou Eve a zase se vydáš zpátky? A to i přesto, že víš, že zakrátko se jejich planeta střetne s jiným tělesem, a vybuchne?“ neváhal projevit doktor svou nedůvěru vůči jeho záměrům. „Pokud je datum zániku jejich Země shodné s tím naším, potom i kdyby Senát nakrásně schválil nějakou záchrannou misi, stejně už nebude dostatek času zakročit. Ale to si ty dobře uvědomuješ, že?“

„Co čekáš, že ti na tohle řeknu? Že tam letím zachránit jednu holku?“ opáčil Shaperd nedůtklivě, protože tu časovou tíseň si uvědomoval až příliš dobře. „Chápu, že by se ti to líbilo, ale co s ní pak? S jejím neprokázaným původem by skončila v jedné z kolonií a dobře víš, jak to tam chodí. Nevydržela by tam ani den.“

„Pokud“ – a na tohle slovo dal Noir obzvláštní důraz – „bys tam skutečně letěl jen proto, abys zachránil jednu holku, pak pochybuju, že bys ji odložil do nějaké kolonie. Ale to není tvůj případ, takže nemá smysl to déle rozebírat.“

Rázně zaklapl kufr a přistrčil ho k Shaperdovi. „Koukej se vrátit celej nebo si to s tebou osobně vyřídím. A mám tu na to dost nástrojů!“

„Tak o tom hlavně neříkej Tarje!“ ušklíbnul se na něj komandér v odpověď. Vzápětí však zvážněl. „Díky,“ pronesl a krátce sevřel jeho rameno v přátelském gestu. To kdyby se už nikdy neviděli.