41. díl
„Nemůžu uvěřit, že ti to povolil!“ vztekala se Tarja cestou z kapitánovy kajuty a ani se příliš nenamáhala mírnit svůj hlas, takže posádka, kterou míjeli, se mohla opět přesvědčit, jaký temperament senátorova dcera má.
„Rozhodně to není proto, že by ses málo snažila!“ odsekl Shaperd, který rázným krokem mířil do své kabiny a marně doufal, že tu rudovlásku brzo přestane bavit vedle něj popobíhat, jak se pokoušela udržet s ním tempo.
Měl celkem štěstí, že kapitán neshledal na jeho přistání na Namádïi nic tak závadného, sotva se dozvěděl, proč se tam vydal. A zřejmě měl i jisté pochopení pro jeho snahu pomoct obyvatelům té cizí Země, jak jinak si vysvětlit, že mu raději schválil neplacené volno, namísto aby ho degradoval a zařadil mezi pěšáky. Prý se mu ozve, až se humbuk kolem té jeho žádosti trochu utiší.
Shaperdovi to plně vyhovovalo, aspoň mu to dopřálo dostatek času provést jeho plán. A ani se nemusel obávat, že by ho Tarja mohla sledovat, protože té kapitán striktně odmítl dát propustku, což byl takový malý bonus navíc. Prý nemá chuť nechat na sebe řvát od jejího otce, kdyby se ten dozvěděl, že jí umožnil opustit loď v komandérově společnosti. Jenže ona to rozhodnutí nemínila tak lehce akceptovat.
„Snažím se tě hlavně chránit, copak to nechápeš?!“ zkoušela mu namluvit, ale on se jen trpce ušklíbnul. Jistě, že se ho snaží chránit, vždy se taky mylně domnívá, že jí nějakým způsobem patří! Ale to by si dřív zaplaval s obřími hady v jednom z palasských jezer, než aby se k něčemu takovému uvolil!
„Ty se chceš vydat za ní, že je to tak?!“ obvinila ho náhle, jenže k její nelibosti se ani tentokrát neobtěžoval odpovědět. „Děláš strašnou chybu! Není způsob, jak by ses tam mohl dostat! Ne aniž by tě někdo nezpozoroval!“
„Moc to prožíváš,“ zchladil ji jak slovy tak i pohledem a ona rychle spolkla slova, která se jí už už drala mezi rty ven. Proč ještě vůbec něco říkat? Bylo naprosto jasné, že ona mu ten šílený záměr rozmluvit nedokáže. A čím déle se o to pokouší, tím více ho ztrácí, tohle cítila naprosto zřetelně.
„Doufám, že to máš celé pečlivě promyšlené, nebude to jednoduché…“ spustila o něco smířlivějším tónem. Pokud ho nezvládne zastavit, pak se aspoň pokusí minimalizovat nebezpečí, které mu na té jeho nesmyslné výpravě hrozilo. Ani nevěděla, co si od toho vlastně slibuje. Jeho náklonnost? A nebo jenom nesnesla pomyšlení na to, že by o něj měla přijít?
„Myslím, že pár dní bez tebe v pohodě zvládnu,“ vyložil si úmyslně její slova chybně a ona nazlobeně sykla.
„A já si zase myslím, že se ti bude hodit každá pomoc!“ upozornila ho a naléhavě sevřela jeho paži, aby ho přiměla se zastavit. „Můžu ti sehnat mapy, díky nimž se vyhneš radarům! To je přece to, co potřebuješ, ne?“
„Možná…“ odmítl jí dát konkrétní odpověď. Co kdyby to byla jen léčka, důkaz, který potřebovala pro kapitána? Už předtím mu tvrdila, že jakmile opustí Sagittaria, nepochybně se pokusí o cestu do jiné dimenze, ale McLeary se tím nehodlal zabývat. Prý jen blázen by se do něčeho takového pouštěl. A měl pravdu. Ten výlet byl cokoli jen ne bezpečný. Ovšem s podporou od Mëlié by se to mohlo podařit…
„Pochybuješ snad, že je dokážu získat?!“ vyjela na něj Tarja, popíchnutá tím, co pokládala za projev nedůvěry vůči jejím schopnostem.
„To ne, ale mám dojem, že jejich cena je vyšší, než bych byl ochoten zaplatit,“ odtušil suše.
„Jediné, co od tebe chci, je, aby ses v pořádku vrátil zase zpátky!“ ohradila se rudovláska proti tomu sprostému nařčení. „Co nejdříve…“ zapředla a přistoupila o něco blíž k Shaperdovi, aby mohla přitisknout své svůdné křivky k jeho urostlému tělu.
Nebránil se a to ji povzbudilo. Prsty zajela na jeho záda, aby mohla prohníst silné svaly na lopatkách, její boky se setkaly s těmi jeho v náznaku toho, co by následovalo, kdyby konečně přestal být tak zatraceně tvrdohlavý. Ani teď se nepokusil odtáhnout. Jen ji upřeně sledoval těma svýma zelenýma očima, zatímco si vychutnával její pozornost, a podle všeho čekal, jaký bude její další krok.
Potlačila spokojený úsměv. Byl její… aspoň pro tenhle okamžik ano…
„Pojďme k tobě do kabiny… chci se s tebou ještě… rozloučit…“ zašeptala mu do ucha žádostivě a on nebyl natolik silný, aby tomu vábení sirény odolal.
Zanedlouho se již jejich nahá těla svíjela v syrové rozkoši oproštěné od jakýchkoli něžností, byl to spíše akt zoufalství, s nímž ho nejprve důkladně uspokojila svými ústy, než na něj nasedla a bez sebemenšího zaváhání či zpomalení ho přivedla k vyvrcholení. Tak trochu doufala, že s ní potom zůstane ještě chvíli ležet, toužila aspoň krátce spočinout v jeho silných pažích, jenže něco takového Shaperda ani nenapadlo.
Místo toho se zvedl z lůžka a sotva se opláchl a oblékl, začal si balit věci na svou nadcházející cestu. Tarja ho mlčky sledovala, zraněná jeho lhostejností a zároveň překvapená, že ji jeho nezájem dokáže tak zasáhnout. Copak muže nevyužívala ve svůj prospěch a neodkopávala je, jakmile se jich nabažila? Tak čím to je, že s Shaperdem to takhle nefunguje? Je to snad právě pro tu přezíravost, s níž s ní jedná? A nebo kvůli vědomí, že ho nikdy nebude doopravdy mít?
„Opatruj se,“ prohodil už od východu, batoh s věcmi ledabyle přehozený přes záda, phaser sevřený v pravačce. Vyhlížel přitom neskutečně neodolatelně. A taky zcela nepřístupně. Jako kdyby to ani nebyl ten stejný muž, s nímž jen malou chvilku předtím sdílela lože. Znamenalo to pro něj vůbec něco? Pochybovala.
„Ty taky…“ hlesla, když se za ním tiše zasunuly dveře a ona osaměla.
