39. díl

    „Ty vážně neztrácíš čas…“ poznamenala Tarja jízlivě, jakmile vstoupila do komandérovy kabiny. Ani se neobtěžovala zaklepat a počkat na vyzvání, tak moc pospíchala, aby se přesvědčila, že se z Namádïe vrátil v pořádku.

Pravda, doktor ji ujišťoval, že žádné vážné zranění neutrpěl, ale ona ho chtěla podrobit přece jen o něco důkladnější prohlídce. Sotva však překročila práh a spatřila ho, jak se zaujetím hledí na tu bledničkovou děvku, veškerá nálada ji rázem přešla.

„Ty taky ne! A nebo se, zatímco jsem byl pryč, zavedlo, že se k nadřízenému může vstoupit bez ohlášení?!“ sekl po ní Shaperd nevrle, rozladěný tím hrubým vyrušením.

„Takže ty máš zase chuť hrát si na mého nadřízeného?“ opáčila Tarja zlostně, zatímco se vydala k němu. „Zapomínáš, že vím o tom tvém malém tajemství!“ připomněla mu ledovým tónem a její pohrdavé pohození hlavou směrem k monitoru, na kterém se ještě před okamžikem culila ta cizí holka, prozrazovalo dosti jasně, koho má na mysli.

„Vyhrožuješ mi? To od tebe není moc hezké,“ podotkl Shaperd, ale nijak výrazně ho to netrápilo. Pokud se skutečně vydá i přes zákaz Senátu do jiné dimenze, tak bude mít na krku daleko závažnější provinění než jen tohle.

„Účel světí prostředky,“ odvětila rudovláska chladně, než bleskurychle hrábla po překladači, který během jejich rozhovoru odložil na stůl. „Vida…“ zamumlala, když si tu poslední zprávu přečetla. „Nechceš mi náhodou svěřit, co přesně jí chceš ukázat?!“

„Náhodou ne,“ odtušil Shaperd odměřeně, naštvaný sám na sebe, že ten přístroj včas neodstranil z jejího dosahu a nebo aspoň nesmazal poslední záznam. „Je tohle všechno, cos mi chtěla, a nebo máš na srdce ještě něco jiného?“ zeptal se jí tvrdě, aby i jí došlo, že na tyhle její hrátky nemá čas ani náladu.

„Samozřejmě že mám! Chtěla jsem se zeptat, jak jsi dopadl u Juvianek! Ale kdybych tušila, že se budeš chovat takhle, tak bych si tu námahu ušetřila!“ vyčetla mu, ovšem její spíše nezúčastněný výraz prozrazoval, že její rozhořčení je pouze předstírané.

A Shaperd nebyl z těch, kteří by se tím laciným představením nechali oklamat. Tarja byla sobecká potvora a ani se to moc nepokoušela maskovat, spíše se zdálo, jako kdyby si na této image zakládala. Až dosud mu na tom nijak zvlášť nezáleželo, koneckonců spolu nebyli v žádném vztahu, třebaže její nynější výstup naznačoval cosi poněkud odlišného. Byl to však její problém, pokud i přes jejich dohodu zatoužila po něčem víc, on jí nikdy nic takového nesliboval, na to si dával až příliš dobrý pozor.

„Nech toho… bylo by ti jedno, i kdyby někdo vyvraždil ty zbylé národy. Protože kdo není z Venturie, nemá vlastně právo na život, co?!“ zavrčel na ni nevlídně.

„Jsem hrdá na svůj původ, to je snad zločin?“ zeptala se ho se sladkým úsměvem a s očima smyslně přimhouřenýma.

„Jako kdyby bylo na co! Jsme akorát přivandrovalci, na to nezapomínej!“

„To zní jako moudro nějaké Juvianky!“ prohodila Tarja s pohrdavým odfrknutím. „Jestlipak se ti nějaká z těch mrch nepokoušela dostat do hlavy… a nebo někam jinam… Připadá mi, že tvé sebevědomí tam utrpělo značnou újmu!“

„O mé sebevědomí se laskavě nestarej!“

„A pročpak ne? Vždyť víš, že ti ho kdykoli ráda zvednu,“ oznámila mu s provokativním zatřepotáním řas. „Vypadáš, že bys to celkem potřeboval.“

„Ne, díky, jsem naprosto v pohodě,“ odsekl jí a v duchu si říkal, že jestli se na něj začne sápat jako předtím princezna Nëné, tak ten phaser opravdu použije. Agresivních ženských už měl pro dnešní den akorát tak dost!

Právě proto bral jako vysvobození, když se Tarje najednou rozezněl příruční komunikátor, který měla připnutý vzadu na opasku. To ale jen do chvíle, než se podívala, kdo jí volá, a potom se zahleděla na něj.

„Otec…“ pronesla s nádechem překvapení. „Že by se dozvěděl o té tvé výpravě na Namádïi?“

Shaperd věděl naprosto přesně, proč jí senátor v tuhle nezvyklou hodinu volá, ale nechtěl ji připravit o to milé překvapení, a tak jen pokrčil rameny.

Tarja si ho poněkud podmračeně přeměřila, než se k němu otočila zády a přijala hovor. Netrvalo dlouho a litovala toho, neboť otec byl značně rozčilený a křičel tak, až měla pocit, že jí asi brzy prasknou bubínky. Nicméně se mu nedivila, to, čeho se Shap dopustil, bylo skutečně na pováženou.

„Dobrá, otče, vynasnažím se s tím něco udělat,“ přislíbila mu a snažila se přitom znít přesvědčivě, třebaže uvnitř se tak rozhodně necítila. Sama nejlépe věděla, jak umíněný dokáže komandér být, když si něco usmyslí.

„To bys měla!“ vyštěkl na ni otec vztekle, skoro jako kdyby vycítil její pochyby. „Nemusím ti, doufám, říkat, jaký dopad by tenhle incident mohl mít na jeho kariéru! Už takhle ho trpím jenom kvůli tobě, ale jestli bude působit potíže, tak se ho hodně rychle zbavím! Nechci, aby pošpinil dobré jméno naší rodiny!“

„Už jsem snad řekla, že se o to postarám, ne?!“ zasyčela takřka nenávistně. „Ty ho nech na pokoji!“

Loučení bylo velice stručné a nijak vřelé a Tarja ho zakončila tím, že komunikátorem vší silou mrštila o zeď. Plamen dlouhých vlasů se mihnul vzduchem, jak se prudce otočila k Shaperdovi.

„Tak tohle už jsi vážně přehnal!“