6. díl

    „Spíš koukám, že už máš zas dobrý záda,“ protáhl doktor McCoy svým typickým jižanským přízvukem a podle všeho z toho moc velkou radost neměl. „Co sis s tím provedl?“ skoro zavrčel, protože měl obavy, aby si to neodborným zásahem akorát nezhoršil.

„Když jsi věděl, že mám záda v háji, že ses neobtěžoval mi s tím něco udělat?!“ zamračil se na něj Kirk, ale McCoye se jeho kritika nijak zvlášť nedotkla.

„Jsi dospělej, ne? Máš si říct, když potřebuješ pomoct!“ nehodlal se mu po minulých zkušenostech vnucovat. Podle Kirkových opatrných pohybů dost přesně rozpoznal, co ho trápí, a jelikož to nebylo život ohrožující jenom celkem dost bolestivé, zvědavě čekal, jak dlouho mu to potrvá, než spolkne hrdost a požádá ho, aby mu to napravil. „Já jsem doktor, Jime, ne nějaká zatracená chůva!“ upozornil ho ještě, než jim objednal novou rundu.

„A v tom se právě mýlíš…“ oznámil mu Kirk se spokojeným úsměvem a tónem plným zadostiučinění, které se McCoyovi ani trochu nezamlouvaly.

„Cos provedl?!“ otázal se ho s neblahým tušením.

„Nic,“ byl Kirk nevinnost sama. „Jen jsem se ti rozhodl splnit tvoje přání. Ještě mi poděkuješ, uvidíš…“ usmíval se potutelně, zatímco se kochal Bonesovým znepokojeným výrazem.

„Jo? O tom dost vážně pochybuju!“ nedělal si doktor iluze, obzvláště proto, že za ty roky už Jima poměrně dobře znal a kdykoli se tvářil takhle, nevěstilo to zpravidla zhola nic dobrého.

„Tak nepochybuj, Bonesi! Už celou věčnost poslouchám ty tvoje nářky, že potřebuješ posilu, tak teď ji dostaneš!“ zazubil se na něj Kirk a on měl sto chutí mu ta záda zase trochu pochroumat.

„Tak to ne! Svý lidi si vybírám zásadně sám a věř mi, že podle docela jiných kritérií, než podle kterých jsi zcela určitě vybíral ty!“ ohradil se důrazně proti Jimovu jednání.

„Jak můžeš vědět, podle čeho jsem vybíral?“ ušklíbl se Kirk pobaveně a když se na něj Bones dost nevlídně zamračil, radši se ho rozhodl déle nedráždit, hlavně kvůli Pixie, která by to pak mohla odnést za něj. „Jmenuje se Charlie a má za sebou kromě jiného půlroční stáž na Novém Vulkáně. Nepřipadá ti to jako dobrá kvalifikace?“ otázal se ho smířlivě, ale McCoy z toho viditelně nadšený nebyl.

„Jo taaaak! Takže my si teďka toho zelenokrevnýho skřeta předcházíme, jo? To je mi teda novina!“ odfrknul si znechuceně, protože dělat radost Spockovi neměl rozhodně v plánu. Ovšem k jeho úlevě zjevně ani Jim.

„Nemá úplně dostudováno a ve fyzických testech trochu zaostává, navíc jeden ani nemá hotový, takže budu muset při zítřejším přijímači žádat o výjimku. Ale komu by tohle mohlo vadit? Jenom nějakýmu magorovi, který lpí na předpisech, ne?“ mrknul na Bonese, který se po jeho slovech téměř rozzářil.

„Takže štveme Spocka jako obvykle! To se mi náramně ulevilo, už jsem se o tebe začínal pomalu bát, Jimíku!“ byl vzhledem k této kvalifikaci ochoten toho nováčka na svém pracovišti i strpět. „To on ti napravil záda?“ hádal a Kirk přikývl.

„Jo. Potkali jsme se na cvičišti a protože jsem Spockovi něco dlužil, tak jsem dlouho neváhal. Navíc má Charlie fakt šikovný ruce,“ pokrčil ledabyle rameny a McCoy se neubránil ušklíbnutí.

„Skoro jsem myslel, že si tenhle kompliment šetříš výhradně pro svý známosti…“

„No, třeba jsem dospěl, Bonesi, to tě nenapadlo?“ dusil v sobě Kirk smích při představě, jak se jeho kamarád bude tvářit, až se s Pixie poprvé setká. Protože bylo zcela zjevné, že ji považuje za kluka, což byl také přesně jeho záměr.

„Leda tak kulový…“ utrousil McCoy, když se Jim náhle omluvil a vyrazil za rudovláskou, kterou zahlédl v chumlu členů jiné lodi, a on si matně vybavil, že je spolu už někdy předtím viděl, třebaže její jméno neznal. Ostatně k tomu ani nebyl důvod, takových se kolem jejich kapitána motalo vždycky dost, aniž by pro něj kdy nějaká znamenala víc než jen chvilkové potěšení.

„To je Gaila!“ vykřikl Montgomery Scott, jejich vrchní inženýr, sotva se pohotově usadil na Kirkově místě, zjevně zaujatý tím samým. „Zatraceně, myslel jsem, že už spolu nejsou!“ byl očividně zklamaný a McCoy se na něj ušklíbnul.

„Hodláš snad nahradit Jima v její posteli? Nic ve zlým, kamaráde, ale to si celkem mákneš!“ měl poměrně jasnou představu o kapitánově výbavě a sexuálním apetitu, protože spolu během studií na Akademii sdíleli ubikaci.

„Já myslím, že na velikosti až zas tolik nezáleží,“ nemínil se tím Scotty předem znepokojovat a Bones se pobaveně uchechtl.

„Jo, to si klidně mysli, ale aby si to myslela taky Gaila!“ mírnil jeho optimismus. Koneckonců byl už jednou ženatý, a tak o tom údajně něžném pohlaví věděl víc, než by si přál, hlavně o tom, jaké to dovedou být mrchy.

„Hm, hádám, že tohle mě zrovna teď trápit nemusí…“ odtušil Scotty, když spatřil, jak jejich kapitán s tou zrzečkou v těsném objetí opouští bar, a podle jejich chování nebylo zrovna těžké uhádnout za jakým účelem. „Tohle není fér, jak to, že vždycky dostane ty největší kočky?!“ posteskl si a McCoy na něj významně pozvedl jedno obočí v hraném údivu.

„Vážně ti to musím říkat?“ zahleděl se i on za tím urostlým špinavým blonďákem se zářivýma modrýma očima a chlapecky rošťáckým úsměvem, který jim velel, a který bez většího úsilí dobýval srdce i kalhotky ženské populace všude možně.

„Ani ne…“ zabručel Scotty lehce rozmrzele, načež se otázal, cože to s kapitánem předtím probírali, že se u toho tvářil tak kysele.

„Novou posilu do mýho týmu,“ ani se to před ním nesnažil McCoy tajit, protože to v případě všetečného Scottyho byla předem prohraná bitva.

„Jo? A je pěkná?“ zeptal se šéfinženýr natěšeně. „To u vás na ošetřovně budu asi poměrně často…“ zalaškoval a doktor se na něj trochu škodolibě ušklíbnul.

„Jo, pěkná… A jmenuje se Charlie…“

„Neee!“ zaúpěl Scotty zklamaně. „Tohle by nám přece neudělal!“

„Taky to nedělá kvůli nám, ale aby naštval Spocka,“ utrousil McCoy suše a Scotty uznale pokývnul hlavou.

„Tak to jediný ho omlouvá! Ale stejně je to škoda!“ zalitoval a doktor mu věnoval další ze svých lehce nevěřícných pohledů.

„A ty si snad fakt myslíš, že kdyby to byla ženská, tak ji dostaneš dřív než Jim?“ byl si zcela jistý, že taková by se k nim na loď nedostala bez kapitánových otisků všude možně po těle a hříšných vzpomínek na jejich společné chvíle trvale vypálených v paměti. „Ber to tak, že u Charlieho máš aspoň nějakou šanci!“

„Stejně jako ty!“ vrátil mu to Scotty, než se ho zeptal, cože na tom má vlastně Spocka naštvat.

„Že nemá dostatečnou kvalifikaci, protože neprošel fyzickýma testama,“ odvětil McCoy, kterého tohle trápilo ze všeho nejmíň. Hlavně aby ten kluk zvládal zastat aspoň základní úkony, jinak s ním bude hotový hodně rychle Spock nespock!

„Hmm…“ zamumlal Scotty, který se mezitím chopil svého nerozlučného tabletu a pustil se do vyhledávání onoho medika, jen aby s největší námahou potlačil své veselí, když ho posléze objevil.

„Charlie jsi říkal?“ zeptal se jakoby mimochodem a schválně držel displej tak, aby na něj Bones neviděl, kdyby se náhodou o něco takového pokusil.

„Jo,“ přikývl doktor bez valného zájmu a radši si objednal další pivo. Však si ten Jimův dáreček co nejdřív osobně prověří, teď si tím vážně náladu kazit nehodlal.

„Myslím, že tenhle nástup si nenechám ujít,“ odtušil Scotty, jakmile zastrčil tablet zpět do kapsy, a rychle si přihnul ze sklenice, aby zamaskoval náznak úsměvu, který nedokázal úplně zahnat.

„Jo, to udělej! A jestli je to nějakej imbecil, tak budeš rovnou i svědkem toho, jak řeknu Kirkovi, aby si ho nacpal…“ Tady se McCoy odmlčel, než o něco klidněji zato významněji dodal: „… na můstek!“

„Tímhle ho zaručeně vytrestáš!“ přikývl Scotty a radši se přesunul k jinému stolu, než doktor pojme podezření, že před ním něco tají.