1. díl

    Někdy stojí fakt za hovno být kapitánem, akorát že to vám nikdo dopředu nepoví! říkal si Kirk, zatímco kráčel do jednací místnosti, aby tam podal doplňující informace ke svému hlášení. Zatímco jeho posádka se už nejspíš dobře bavila v jejich oblíbeném baru. Mohl akorát doufat, že rychle splní svou povinnost a bude se k nim moct připojit, ale ta naděje vzala za své, jakmile vstoupil dovnitř a spatřil svého komandéra v pozoru před shromážděnými veliteli.

Do hajzlu, mohl jsem tušit, že tohle si ten ušatej parchant nenechá ujít! problesklo mu hlavou, ovšem snažil se nedat na sobě nic znát, když zaujal místo vedle něj a ohlásil svůj příchod nadřízeným.

„Těší nás, že jste se bezpečně navrátil na základnu, kapitáne!“ pozdravil ho admirál a on jeho slova ocenil přikývnutím, dobře si vědom toho, že se jedná pouze o formalitu.

„Těší mne být zpátky, pane!“ odvětil, jak se od něj očekávalo, třebaže v tu chvíli by byl mnohem raději zpět na své lodi kdesi v hlubokém vesmíru.

„Ještě více by nás ale těšilo, kdyby se tahle Vaše mise obešla beze ztrát!“ pokračoval admirál, jeho tón už podstatně méně příjemný než prve.

„To i mne, pane!“ připustil Kirk a vrhnul nenápadný pohled na svého podřízeného, z jehož tváře se však jako povětšinou nedalo absolutně nic vyčíst.

„Omluvte mou přímost, pane, ale proč je přítomen i komandér Spock?“ rozhodl se zeptat rovnou, i když by bývalo asi moudřejší mlčet a vyčkat, co bude dál.

„Komandér Spock byl předvolán, aby nám podal své svědectví k oné politováníhodné události,“ ozřejmil mu to jeden z velitelů, čímž jen potvrdil Kirkovu neblahou předtuchu.

„Aha,“ řekl pouze a znovu se zkoumavě zahleděl na Vulkánce vedle sebe, který měl ten neobyčejný dar mu vrazit kudlu do zad, kdykoli to nečekal, jako to nepochybně udělal i nyní. Nejhorší na tom všem bylo, že to nedělal z nějakých špatných pohnutek, jako že by chtěl třeba zaujmout post kapitána namísto něj, ne, byl to jeho neochvějný smysl pro disciplínu a absolutní neschopnost lhát, které ho k tomu vedly, což Kirka nezřídka přivádělo k šílenství.

„A co přesně komandér Spock k této události řekl?“ zeptal se v očekávání výčtu chyb, vědomých i nevědomých, kterých se dopustil a které vedly ke smrti čtyř členů jeho posádky. Proto ho tolik zaskočila admirálova odpověď.

„Že za ni mohly chybné výpočty, na které jste ovšem neměl žádný vliv, a kteréžto selhání bere plně na sebe. A že jste učinil maximum, abyste členy své posádky dostal s nasazením vlastního života zpět na loď.“

To není tak špatný… aspoň pro mě, byl Kirk mile překvapen Spockovou výpovědí, ovšem dlouho mu to nevydrželo.

„Uvedl ale také, že jste během záchranné operace několikrát hrubě minul, když jste se pokoušel phaserem zneškodnit nepřítele,“ nebyl admirál zjevně ještě u konce a Kirk ihned vystřelil podmračeným pohledem na Spocka, než se zase obrátil zpět na svého nadřízeného.

„Se vší úctou, pane, ale jednalo se o Klingony, ty není zrovna těžké minout!“ uvedl na svou obhajobu, ale přítomné podle všeho nepřesvědčil.

„Bereme to v potaz, kapitáne! Přesto požadujeme, abyste před další misí absolvoval test na cvičišti! Vzhledem k tomu, že o svých schopnostech nemáte nejmenších pochyb, nebude to pro Vás jistě představovat žádný problém!“ vyřkl admirál svůj verdikt a ačkoli mohl samozřejmě dopadnout i hůř, nebyl tím Kirk dvakrát nadšený.

A jeho nálada se záhy ještě zhoršila, jakmile promluvil ten zatracený Vulkánec a opět dokázal, že dovede být neskutečnou osinou v zadku. „Dovoluji si navrhnout, aby kapitán Kirk absolvoval ten test bez dalšího prodlení,“ pronesl a když na něj Kirk vrhnul další vražedný pohled, byl nevinnost sama.

„Je to přece logické, Jime,“ sdělil mu sotva slyšitelně. „Přece bys nechtěl riskovat, že tvé výsledky budou negativně ovlivněny požitím většího množství alkoholu, které nepochybně zamýšlíš,“ znal ho až příliš dobře, než aby si o něj nedělal v tomhle ohledu starosti.

„Je to pro Vás přijatelné, kapitáne?“ nebránil se admirál Spockovu návrhu. „A nebo si na to nejdřív potřebujete odpočinout?“ prohodil vzápětí lehce posměšným tónem, to kdyby náhodou Kirk pochyboval o tom, že se u tohoto muže netěší žádné velké přízni.

„Zcela přijatelné, pane!“ neměl po tomhle příliš na vybranou a hodlal si o tom později se Spockem dosti důrazně promluvit, protože takovouhle pomoc od něj fakt nepotřeboval!

„Výborně! Považujme toto prozatím za vyřízené a přistupme nyní k otázce náboru nových členů posádky USS Enterprise,“ nebyl admirál naštěstí pro Kirka v náladě, aby se déle zaobíral ne zcela povedeným průzkumem na klingonské základně. Koneckonců ty ztráty nebyly zas až tak citelné a informace, které se jim tam podařilo ohledně nových zbraní získat, byly více než dostatečnou kompenzací za to jedno selhání při přenosu. „Komandér Spock již prošel vhodné přihlášky, na Vás tedy akorát je, abyste jeho výběr schválil,“ byl první důstojník opět jednou převelice aktivní a Kirk se na něj sladce usmál, než s vážnou tváří pohlédl na admirála.

„Oceňuji jeho nasazení a ani v nejmenším nepochybuji o jeho úsudku, ale o tomhle bych si s Vaším laskavým dovolením rozhodl rád sám!“ prohlásil skálopevně, dobře si vědom toho, že se to Spockovi nebude vůbec líbit. Což byl ostatně taky důvod, proč to udělal. Ale rozhodně ne jediný, až takhle, navzdory přesvědčení některých o opaku, dětinský nebyl. Pokud však měl někomu velet a měly na něm záviset životy ostatních i ten jeho, tak tu osobu chtěl nejdřív osobně poznat.

„Budiž!“ neměl proti tomu admirál námitek a ochotně mu přenechal pár tabletů, které vybral Spock, jako i další čtyři štosy těch zbylých. „Vzhledem ke skutečnosti že do týdne se opět vydáváte na novou misi, očekávám Vaše rozhodnutí do zítřejšího večera,“ nedopřál mu zrovna příliš času a Kirkova představa poklidného večeru v baru se po tomhle rozplynula už docela.

„Ano, pane,“ nevznesl nicméně námitku, i když Spocka přirozeně ani tak neošálil.

„Možná byste mohl ještě zvážit mou volbu, kapitáne! Přece jen máte už takhle dost povinností!“ dal mu možnost z toho ještě vycouvat, ale tohle Kirk odmítal přijmout, ač to bylo za cenu příjemného oddechu nad sklenicí piva.

„Děkuji za Vaši péči, komandére, ale myslím, že v tomhle případě se obejdu zcela bez Vaší pomoci!“ sdělil mu ostřeji, než původně zamýšlel. „Už takhle jste toho pro mě dnes udělal víc než dost!“ ocenil ještě kousavě zábavu, kterou bude mít kvůli němu tenhle večer na cvičišti.

„Konám jen svou povinnost, pane,“ byl Spock škrobenost sama, což Kirka popíchlo ještě víc.

„A dělá ti to náramně dobře, co?!“ syknul na něj dopáleně, když se oba odporoučeli z jednací místnosti a on, obtěžkán tablety, zamířil na svou ubikaci, zcela ignorující komandérovy námitky, že v jeho konání není vůbec nic osobního.

„Jo, jak by taky mohlo! I warp jádro má víc emocí než ty!“ utrousil akorát polohlasně, ale jelikož se přitom neobtěžoval otočit, neměl tušení, zda Spock jeho urážku vůbec zachytil. A bylo mu to upřímně jedno.