4. díl

    Charlie pro jistotu ještě jednou prohmatala oblast, kterou se chystala napravit, a v duchu si říkala, že jestli pokazí i tohle, tak už vážně z Akademie odejde. „Na tři, ano?“

„A to fakt a nebo – “ chtěl se Kirk zeptat, kdy se do toho hodlá doopravdy pustit, jen aby tlumeně syknul, protože Charlie se neobtěžovala počítat ani do jedné. „To bylo podlý!“ zaprotestoval s předstíraným rozhořčením a ona se ušklíbla.

„A to mi říká někdo bez morálních zábran?“ popíchla ho jeho vlastními slovy a Kirk se posadil, aby se na ni mohl s pousmáním zadívat.

„Učíš se rychle. A máš šikovné ruce…“ dodal, když na její pobídku zkusil, zda jsou ta záda již lepší.

„Díky,“ zatvářila se spíš lítostivě než potěšeně. „Ale obávám se, že tohle zrovna nebudou kvality, pro které by si mě někdo vybral na svou loď na praxi,“ byla si až moc dobře vědoma svých nedostatků, než aby si dělala plané naděje, že by její přihláška mohla nějakého kapitána zaujmout.

„To nikdy nevíš,“ zaujala tím okamžitě Kirka. Beztak si Bones pořád stěžoval, že má málo lidí a k tomu ještě plné ruce práce s ním, a hlavně by tím nepochybně namíchnul Spocka, který by její výsledky zcela jistě neshledal dostačujícími pro službu na jejich lodi. Nemělo to prostě chybu… „Já bych tě bral třeba hned,“ neváhal dlouho a Charlie se pobaveně zasmála.

„Tak jo! Až budeš mít svoji loď, dej mi určitě vědět!“ nebrala ho zjevně vážně, ale to mu v tu chvíli nijak nevadilo.

„Domluveno,“ mrknul na ni a ona jen nevěřícně potřásla hlavou, sama překvapená tím, že už nemá tak špatnou náladu, vlastně se cítila celkem fajn, jako už dlouho ne. A to jenom díky němu.

„Ano, kapitáne!“ poškádlila ho na oplátku a jeho úsměv se ještě rozšířil.

„Tohle očividně zvládáš na výbornou,“ ocenil její výkon a měl přitom sto chutí po ní hrábnout a přitáhnout si ji k sobě. Dosud klečela hned vedle něj, ale jakoby vytušila, co se mu právě honí hlavou, vyškrábala se na nohy a nepříliš jemně po něm mrskla jeho trikem.

„Radši se oblečte, kapitáne, ať nedostanete rýmičku!“ uculila se, ovšem rychle zase zvážněla. „Zkusíme to ještě jednou? Prosím?“ zamlouvala se jí jeho pokročilá simulace víc než ta její. A nebo to snad bylo jen proto, že ji dělali spolu? Ať tak či onak měla velkou radost, když Jim nic nenamítal.

„Tentokrát ale toho Klingona radši neošetřuj!“ upozornil ji sice naoko žertem, ale pravdou bylo, že je tahle její útlocitnost stála cenné body.

„Byl vysoce postavený, kdyby přežil, mohli jsme od něj získat cenné informace!“ namítla Charlie, která si během akce nedokázala přesně vybavit uspořádání orgánů v jejich těle, a proto její snaha ho zachránit skončila tak neslavně.

„Ten by ti nic neřekl,“ znal Kirk až příliš důvěrně tohoto nepřítele a zněl přitom tak rozhodně, že ji ani nenapadlo to zpochybňovat.

„Co máš vlastně udělat za zkoušku?“ zajímala se místo toho a s čímsi až znepokojivě blízkému zklamání sledovala, jak se obléká.

„Střelbu,“ odvětil stručně a Charlie se nemohla neuculit.

„Moje oblíbená…“ utrousila a on se zasmál nahlas.

„Já vím.“

„A můžu se koukat?“ zeptala se, protože by ho celkem ráda viděla v akci. Ne že by ho v ní už jednou neviděla, ale to měla po většinu času dost starostí sama se sebou a svými úkoly, než aby si mohla dovolit lelkovat a okukovat svého spoluhráče. Což si teď chtěla vynahradit, čistě aby nasbírala nějaké cenné zkušenosti, samozřejmě, namlouvala si.

„Jestli po tom toužíš,“ pokrčil Kirk rameny, načež se mu v jeho modrých očích opět rozhořely rošťácké plamínky. „Mám si to triko zas sundat?“

„Samozřejmě! A můžeš klidně i ten zbytek! Studuju přece medicínu, tak se přede mnou nemusíš stydět!“ odsekla přezíravě, aby si o sobě tolik nemyslel, ale hádala, že ho stejně neošálila.

„Abych tě nevzal za slovo, Charlie!“ vyslovil takhle poprvé její jméno a nutno říct, že se mu to moc nelíbilo. Připadalo mu to prostě divný, protože ona rozhodně nevypadala jako nějaký Charlie… spíš jako… „Pixie…“

„Co?“ zamrkala nad tím oslovením tak ohromeně, až se musel usmát.

„Pixie,“ zopakoval jí to ochotně a Charlie měla nutkání na něj vypláznout jazyk, jako to dělala ona rozpustilá malá víla, po které ji pojmenoval.

„Nevím, jestli se mi to zamlouvá,“ byla tím stále poněkud zaskočená, natolik zvyklá na oslovení Charlie nebo Lottie, že si nebyla jistá, zda by si dokázala zvyknout na tohle.

„Kapitánovi se neodporuje,“ pokáral ji s předstíranou přísností, ale jeho oči přitom jiskřily veselím.

„Rozkaz, kapitáne,“ rezignovala bez dalšího odporu. Proč se taky namáhat, když se po dnešním večeru už stejně s největší pravděpodobností neuvidí? „A co bude s tou střelbou?“ připomněla mu jeho rest a on ji vzal do sekce pro tenhle druh výcviku, aby pak zaváhal při volbě programu.

„Připojíš se ke mně, Pixie?“ otázal se jí, čímž ji dokonale zaskočil.

„Myslím, že by to bylo zbytečný, určitě budu mrtvá během první přestřelky,“ neskrývala nedostatek svého nadšení a čekala další z jeho šibalských úsměvů, vlastně se na něj i těšila, ale on tentokrát zůstal vážný, když přistoupil až k ní a pevně sevřel její paži.

„Postarám se o tebe,“ přislíbil jí s takovou jistotou, že mu to nemohla nevěřit.

Přesto se zdráhala jeho nabídku přijmout, protože čistě bojové akce nebyly ničím pro ni, měla být přece doktorkou, ne vojákem! – a rozhodně si nelibovala v tom, když po ní někdo střílel.

„No tak, Pixie, potřebuju, abys mi tam kryla záda,“ promluvil znovu Kirk, jelikož si povšiml, jak stále váhá, a cosi v jeho očích, stejně jako jeho naléhavý tón ji k jejímu vlastnímu překvapení přiměly přisvědčit.

„Rozkaz, kapitáne,“ přikývla se značně křečovitým pousmáním, které vzápětí nahradil ustaraný výraz. „A jakou máme strategii?“ chtěla vědět předem, ale na to Kirk jen pokrčil rameny.

„Drž se dole a poslouchej moje rozkazy,“ byly jediné instrukce, které dostala. Viditelně se jí to příliš nezamlouvalo, avšak neprotestovala, a utvrdila ho tak v přesvědčení, že se rozhodl správně, když ji přijal do služby. „Tahle úroveň má výhradně nahodilá zadání, takže nikdy předem nevíš, do čeho vlastně jdeš, co bude cílem mise nebo kde se bude odehrávat. Může se klidně stát, že se rovnou octneme uprostřed boje,“ usoudil, že menší varování nebude na škodu.

„Ale uvědomuješ si, že jsem medik a ne pěchota, že jo?“ udělala na něj obličej a on si říkal, že jí někdy bude muset vyprávět, co všechno už musel absolvovat takový Bones, a to byl doktor. I když bylo dost pravděpodobné, že jí to přeochotně vylíčí sám, až ji nafasuje na starost. Hned potom, co zaprotestuje svým obvyklým otráveným tónem, že je doktor a ne vychovatel. Kirk se skoro zasmál nahlas, jak živě si to dokázal představit.

„Víš, co se říká… těžko na cvičišti…“ prohodil zvesela a Charlie se neubránila, aby neobrátila oči v sloup.

„Tebe bude jednou posádka milovat!“

„Proč jednou? Já myslím, že mě milujou už teď!“ mrknul na ni, takže to vzala jen jako jeho další průpovídku.

„To nepochybně!“ udělala na něj rozverný obličej a v tu chvíli si uvědomila, že se chová úplně jako ona Pixie, a musela se sama sobě zasmát.

„Tohle ti sluší mnohem víc než ten usoužený výraz předtím,“ ocenil Kirk výraznou změnu v její náladě.

„Jen chvilku počkej, až v tomhle vybouchnem, tak nasadím ještě horší!“ varovala ho, ale úsměv ze rtů jí zmizel, teprve když se simulace rozběhla. A byl to pořádný masakr…