80. díl

    „Neboj se, už to není daleko,“ ohlédnul se Shaperd za klopýtající Eve, která si sice ani slůvkem nepostěžovala, ale zato vypadala, že už jeho tempo příliš dlouho nevydrží. Raději se rozhodl na ni počkat, to kdyby ji náhodou napadlo se odporoučet k zemi.

„Nebylo by lepší se tam vydat za tmy?“ navrhla udýchaně, tvář zrudlou výjimečně ne rozpaky ale námahou a vedrem, které už takhle brzy ráno panovalo, třebaže druhé slunce ještě nevyšlo. „Prší tady vůbec někdy?“ zmohla se na přerývanou otázku, zatímco se vlekla po suchem rozpraskané půdě, která přes noc sotva stačila vychladnout.

„Za tmy by to nebylo bezpečný. Tim večer pouští psy z ohrady a jakmile je slyší štěkat, bez varování střílí.“

„Neříkal jsi, že všechny střelný zbraně musí být registrovaný?“ pozastavila se nad tím Eve.

„Těžko můžeš registrovat, co oficiálně neexistuje,“ odtušil stručně. „A k tomu dešti, jo, občas tu prší, ale moc vydatný srážky to nejsou, tak stěží na to, aby tu něco přežilo.“

„Musím říct, že se mi tu líbí víc a víc,“ prohlásila s křečovitým úsměvem, který ale zmizel, jakmile domluvila.

„Netvrdil jsem, že je to tu učiněný ráj, ale jiná možnost prostě není,“ zavrčel na ni, protože ho frustrovalo, že ji musí zanechat v podobných podmínkách. „Na farmě bys ale měla být relativně v bezpečí… aspoň na nějaký čas.“

„V bezpečí před čím?“ přimhouřila znepokojeně oči. „Proč mám pořád pocit, že mi neříkáš všechno?!“

„Jsi z jiné galaxie, je přirozené, že by na tebe někteří lidi měli dost otázek. Proto je lepší, když o tvé existenci nebudou ani vědět.“

„Nevadí mi zodpovědět pár otázek…“ oponovala Eve, jíž to v tu chvíli připadalo přijatelnější, než se plahočit po poušti k nějakému nerudnému farmáři.

„Jenže já si nejsem tak jistý, že by to těmi otázkami skončilo… mohli by chtít taky provést nějaké testy… a to už by se ti nemuselo tolik zamlouvat…“

„Nejsi náhodou tak trochu paranoidní?“ nesdílela jeho obavy a on si pomyslel, že jejich Země musela být celkem poklidným místem, když mohla zůstat až doteď takhle naivní.

„Nikdy není na škodu být obezřetný!“ pokoušel se ji poučit, ale podle jejího výrazu těžce pohořel.

„Nikdy nečekej nic dobrého a nikdy se ti nic dobrého nestane!“ odpověděla mu svou pokřivenou logikou, až měl nutkání obrátit oči v sloup.

„Takže když je někdo pesimista, tak si vlastně všechny ty špatné věci, které se mu dějou, zaslouží?“ opáčil s neskrývaným posměchem. „Neodporuje si to poněkud s tvou filozofií, že i slabí mají právo žít?“

„To spolu přece vůbec nesouvisí!“ ohradila se dotčeně. „A že je někdo slabý, ještě neznamená, že nemůže být přínosem pro společnost! Každý je svým způsobem výjimečný a měl by dostat šanci!“

„A všichni by měli žít pospolu v lásce a míru, co?“ ušklíbl se Shaperd nad jejími slovy. „Snad si uvědomuješ, že takhle to v životě nefunguje! Vždyť je to proti přírodě! Slabší budou vždycky obětí silnějších, tak to prostě chodí, a i když se ti to nemusí zamlouvat, stejně s tím nic nenaděláš!“

„Ale nemusí to tak být! Mě jsi třeba zachránil! A jsem si jistá, že kdybys měl víc času, tak jsi zachránil i další!“ viděla v něm opět někoho lepšího, než kým doopravdy byl.

Jo, zachránil ji… ale stále nebyl tak úplně přesvědčený o tom, že se zachoval správně. Co když akorát prodloužil její utrpení? Co když jí dal pouze planou naději, která skončí, jakmile odletí? Nebylo by snad pak lepší, kdyby zůstala se svou rodinou?

„Copak je?“ došla až k němu a zlehka mu položila ruku na paži. „Vypadáš, jako kdybys měl nějaké pochybnosti… To kvůli mně?“

„Jen si říkám, jak dlouho ti tady ty tvé pitomoučké názory vydrží!“ odsekl a radši zase vyrazil na cestu, to aby se zbavil jejího něžného dotyku. „S tímhle svým přístupem si akorát říkáš o problémy!“

„A i kdyby, tak tobě to přece může být srdečně jedno! Nehodlám nenávidět celý svět, jenom aby se tobě v noci dobře spalo!“ zareagovala prudce a on na ni vrhnul podezíravý pohled přes rameno.

Byla to jenom nevinná poznámka a nebo za tím bylo něco víc? Možná má pravdu a je už poněkud paranoidní, ale nemohl se zbavit pocitu, že cosi tuší…

„O to se nestrachuj, nejsi pro mě zas natolik důležitá, abych si kvůli tobě nechal kazit spánek!“ ranil ji úmyslně a přestože tím docílil přesně toho, o co se snažil, totiž odehnat ji od sebe, stejně ho zamrzelo, když se po jeho slovech zatvářila, jako kdyby ji uhodil.

„Z toho bych tě přece v životě nepodezírala!“ sekla po něm, hlavu hrdě vztyčenou, aby nepoznal, jak moc se jí to dotklo.

Ale jakmile se k ní opět otočil zády, její pyšný postoj vzal rychle za své a oči se jí zalily palčivými slzami. Jak si jen mohla kdy myslet, že na ní Gabrielovi záleží?! A ačkoli ji ještě před chvilkou vyhlídka na život na farmě dvakrát netěšila, po tomhle byla pevně odhodlaná Tima přesvědčit, že bude pro jeho hospodářství náramným přínosem. Cokoli, jen když nebude muset trávit další čas ve společnosti toho nesnesitelně arogantního chlapa!