76. díl

    „Noire, vzpomínáš, jak jsi mi říkal o důsledcích vysokého záření?“ spustil Shaperd, jakmile ho Chip přesměroval na doktorovu frekvenci a ten se po nějaké době uráčil ozvat. „Myslíš, že bys tu látku dokázal sehnat?“

„Taky tě rád slyším, Gabe, dík, že jsi o sobě dal včas vědět, jeden už by si jinak snad začal dělat starosti!“ ucedil Noir dotčeně, než přešel k jeho otázce. „Nejsem si jistý, jestli to sérum ještě někde uchovávají, ale teoreticky bych mohl být schopný ho vyrobit, pokud se dostanu k přesné receptuře. Spíš vidím problém jinde.“

„A to?“ neztrácel komandér čas omluvami a doktorovi nejspíš došlo, že nemá náladu na bezúčelné tlachání, protože mu bez dalšího otálení odpověděl.

„Že by v tomhle případě nemuselo fungovat nebo by dokonce mohlo uškodit. Ostatně je tu také možnost – i když hodně malá – že ho ani nebude zapotřebí,“ sdělil mu až přespříliš stručně, než aby to Shaperda uspokojilo.

„Nemůžeš být trochu konkrétnější?“ zavrčel na něj netrpělivě.

„Jde o to, že každý jedinec má trochu odlišnou fyziologii, záleží také na prostředí, ze kterého pochází, a bez podrobnější prohlídky se prostě nedá určit, jak bude něčí tělo na zvýšené množství záření reagovat,“ uvolil se to Noir trochu upřesnit, i když komandérovi se tím stejně nezavděčil.

„No dobře, ale předtím jsi říkal, že podobný typ lidí ho snášel hodně špatně, takže bychom mohli vycházet z téhle zkušenosti, ne?“ chtěl se dobrat k nějakému uspokojivému závěru, jenže s tím zase nebyl srozuměn doktor.

„Poslyš, já ti neříkám, jak máš dělat svou práci, tak buď na oplátku tak laskav a neraď mi, jak mám dělat tu svou, ano? A já prostě nebudu do nikoho cpát chemikálie jen na základě vnější podobnosti!“

„To chápu, ale máme přece k dispozici data z mediscanu, copak to nestačí?“

„To tedy opravdu nestačí!“ prskl Noir nepřívětivě, rozladěný tím, jak se komandér tu záležitost stále snaží zlehčit. Ale pak si připomněl, že hovoří s člověkem, který je sice medicínou nepolíbený, ale byl natolik nesobecký, že riskoval svůj život při záchraně té dívky. Bylo tak těžké pochopit, že chce i nyní udělat maximum pro to, aby ji ochránil?

„Musíš si především uvědomit, že ten přípravek nejsou žádné relativně neškodné vitamíny, aby se podával jen tak,“ pustil se do dalšího vysvětlování, tentokrát s větší dávkou empatie. „Je zapotřebí nejdříve otestovat malé množství kvůli snášenlivosti a pak teprve určit správné dávkování, jinak se může lehce stát, že dotyčnému připravíš hodně bolestivou smrt, což, předpokládám, nemáš v úmyslu.“

„Fajn,“ nehodlal se s ním Shaperd o tomhle déle dohadovat, neboť plně věřil jeho úsudku. „Jsem právě na Ixionu, za jak dlouho se sem dostaneš?“

„Cože?!“ nezamlouval se Noirovi ani trochu jeho dotaz. „Nejsem si jistý, jestli se mi tam vůbec chce! Vzpomeň si, k čemu tam došlo posledně! Nerad bych se tentokrát do nějaké razie připletl osobně!“ protestoval proti tomu nápadu a Shaperd mu to nezazlíval. Koneckonců jeho přítel nebyl vojákem a situace, v níž se tehdy ocitli, opravdu nebyla nijak příznivá. Naštěstí z toho oba vyvázli bez újmy na zdraví, což se ovšem nedalo říct o spoustě jiných, z nichž část Noir ošetřoval, zatímco on pomáhal ty zbylé pohřbít…

„Věř mi, že kdyby to nebylo nezbytné, tak bych to po tobě nechtěl. Jenom bych byl nerad, kdyby se něco zanedbalo… už takhle to tady nebude mít zrovna jednoduchý..“ řekl prostě, protože věděl, že ačkoli se k tomu Noir staví negativně, neodmítl by pomoc někomu v nouzi. A doktor ho ani teď nezklamal.

„Tohle budu mít u tebe! A hodlám si to vybrat, rozumíš?!“ upozornil ho nedůtklivě, ale dlouho mu ta rozmrzelost nevydržela. „Aspoň ji uvidím… protože podle toho tvého popisu si ji vůbec nedokážu představit. Mimochodem… jak se vlastně zamlouvá tobě? Doufám, že to stálo za všechny ty potíže!“ prohodil s neskrývanou zvědavostí.

„Takhle o ní rozhodně neuvažuju, Noire, jakkoli vyhraněný je tvůj názor na mou maličkost!“ odsekl Shaperd břitce. „Jenom jsem plnil svou povinnost, nic víc v tom není!“

„To ti musí být nepochybně vděčná…“ podotkl Noir významně.

„K ničemu mezi náma nedošlo, ať tomu věříš nebo ne!“ utrhnul se na něj komandér nevlídně. Na podobné dohadování nyní neměl čas, potřeboval se co nejdřív zbavit Eve, aby mohl vyrazit na svůj průzkum k Rydonu, jenže se mu příčilo se na ni vykašlat takhle brzo, když ho ještě potřebovala. Leda že by…

„Víš, co? Tak až sem dorazíš, můžeš se jí zeptat sám! Aspoň mi na ni dohlédneš, zatímco budu pryč, a ty si mezitím můžeš udělat ty své testy!“ oznámil doktorovi a radši přerušil spojení dřív, než se Noir vůbec stihnul nadechnout k protestu.

Tak to bychom měli… pomyslel si s uspokojením a letmo mrknul na monitor, aby se přesvědčil, že Eve dosud spí. Jenže ona nespala. A nejen to, ona ani na ošetřovně nebyla. Vědoucně se otočil ke dveřím a nijak zvlášť ho nepřekvapilo, když na chodbě zahlédnul její stín. Celkem by ho zajímalo, kolik toho vyslechla, i když měl nepříjemné tušení, že se to co nevidět dozví.

„Potřebuješ něco?“