75. díl

    Shaperd vyčkal, dokud Eve neusnula, a teprve pak se spojil s Chipem. Odpovědi se mu dostalo takřka okamžitě a podle tónu inženýrova hlasu se dalo usuzovat, že si o něj dělal obavy.

„Je fajn tě zase slyšet, Gabe! Už jsem začínal litovat, že jsem tě tam poslal…“ prohodil namísto pozdravu a rovnou se zeptal, co pro něj může udělat.

„Dá se mluvit?“ ujišťoval se pro jistotu Shaperd, i když předpokládal, že tohle má Chip automaticky ošetřené. Proto se také ozval jako prvnímu zrovna jemu.

„Že se vůbec ptáš. Předpokládám, že cesta proběhla bez problémů?“

„Víceméně. A co u tebe, všechno v pořádku?“ zajímal se na oplátku.

„Ale jo. Až na Tarju, která se sem na tebe chodí pravidelně ptát, to jde,“ skoro si povzdechl inženýr, neboť už měl oné rudovlasé důstojnice akorát tak dost. „Mimochodem dorazilo oficiální vyjádření od Senátu, asi tě nepřekvapí, jak na tvoji žádost reagovali.“

„Hm, nech mě hádat. Nemáme rozhodně podnikat žádné kroky, oni se už o tu záležitost postarají,“ odtušil Shaperd a ani se při tom nenamáhal skrýt své znechucení.

„Tak nějak,“ přitakal Chip. „Co vůbec děláš na Ixionu?“

„Musím tady vyložit nějaký náklad,“ odvětil Shaperd vyhýbavě, protože věděl, že mu to i tak dojde. A takhle to prostě bylo bezpečnější. Ne, že by Chipovi nevěřil, ale jeden si nemohl být nikdy úplně jistý, že někdo další neposlouchá. A to i přes provedená opatření.

„Takže jsi tu zásilku stihl vyzvednout, to je celkem pozitivní zpráva. Nebo ne?“ zareagoval Chip v podobném duchu.

„Jak se to vezme. Mám tu teď drobné potíže s jejím doručením,“ přiznal Shaperd, protože doufal v jeho pomoc. „Myslel jsem si, že to předám někomu ve městě, ale asi bude pro všechny lepší, když to nechám na nějaké farmě. Znám pár jedinců, kteří by to dokázali ocenit.“

„Aldrich už to má za sebou,“ byl Chip jako většinou dobře informován. „Takže moc možností ti nejspíš nezbývá.“

„To jo. Akorát pořád nevím, jestli nedělám chybu.“

„Pokud změníš názor, tak si to přece vždycky můžeš vzít zpátky do úschovy. A nebo je právě tohle ten problém? Že by sis to chtěl nechat?“ neodpustil si inženýr mírné popíchnutí.

„Co bych chtěl nebo nechtěl, je zcela irelevantní,“ zavrčel na něj Shaperd v odpověď. „Musím se toho zbavit, jiná možnost prostě není. A čím déle to mám u sebe, tím víc jsem přesvědčen o tom, že bylo chybou to sem vůbec brát. Je s tím spojeno až příliš mnoho komplikací…“

„Hm. Možná by byl způsob, jak to dostat na loď… mohl bych něco zkusit…“ uvažoval Chip nahlas, ale komandér ho okamžitě zarazil.

„To ne. Zůstane to na Ixionu, o tom už jsem pevně rozhodnut.“

„Dobrá, dobrá. Ale kdyby sis to ještě rozmyslel, tak mi dej vědět, začal bych v tom ohledu něco podnikat.“

„To vážně nebude zapotřebí, ale díky,“ zůstával Shaperd neoblomný, protože mu bylo jasné, že ač by se Chip snažil sebevíc, stejně by Evinu přítomnost na Sagittariu nemohli nikdy utajit před Tarjou. „Až se vrátím, budu mít pro tebe nějaké materiály k prozkoumání… z té mé cesty…“

„Fajn, budu s tím počítat. Doufám, že je to aspoň něco zajímavého, protože poslední dobou se tady toho moc neděje.“

„Předpokládám, že se ve vyšetřování té události na Sírionu nic nového neobjevilo, co?“ tipnul si Shaperd s hořkostí, která prozrazovala, že si o senátu a jeho postupech nedělá už ani ty sebemenší iluze.

„Řekl bych, že tohle už je uzavřené a nikoho v Aconcague by nepotěšilo, kdyby se měly objevit nějaké nové informace. Viník se přece našel, tak nač se dál namáhat,“ sdílel Chip jeho optimismus. „Jenom mám obavy, co bude s Quarkem, Grokchem a dalšími, jestli budou Miturianští opravdu shledáni vinnými.“

„Možná se do té doby ještě vynoří nějaké nové skutečnosti, jeden nikdy neví…“ prohodil Shaperd, myšlenkami u Mëlié a jejího vyprávění o masožravé rostlině. Kdyby se mu podařilo nějaký vzorek získat a dopravit k Noirovi, možná by to mohlo pomoct… Ostatně v tuhle chvíli to byla jejich jediná naděje. „Říkal jsem si, že bych se ještě někam podíval, než se budu muset hlásit na Sagittariu. Nemáš další dobrý tip? S Tethys jsi měl pravdu, to místo má vážně něco do sebe, dík, že jsi mi ho doporučil.“

Tethys byl obyčejný kus skály nedaleko planety Pallas, který byl zajímavý akorát tím, že si ho Chip vybral jako destinaci pro přesměrování signálu z Shaperdova čipu, aby nikdo neodhalil, že se i přes výslovný zákaz vydal do cizí dimenze. A jelikož byl bystrý, ihned pochopil, o co komandérovi jde.

„Zkus měsíce kolem Ceres, tam je toho spoustu k vidění,“ doporučil mu bez dlouhého rozmýšlení. „Hodláš tam vyrazit rovnou z Ixionu a nebo předtím plánuješ ještě jinou zastávku?“

„Ne, vezmu to přímo,“ odvětil Shaperd. „A myslím, že se tam radši vydám co nejdřív,“ naznačil Chipovi nenápadně, že už ho má pro jistotu začít krýt.

Nepotřeboval, aby někdo zjistil, kde všude na Ixionu se pohyboval, protože by je tím dovedl přímo k Eve. A cosi mu říkalo, že jestli kolem Rydonu opravdu něco najde, pak se o to začnou jistí lidé náramně zajímat…