78. díl

    Když mu položila ruku na tvář a postavila se na špičky, aby ho mohla políbit, věděl, že by se měl hned odtáhnout, než to zajde příliš daleko. Ale pak si řekl, že kvůli jedné puse se přece svět nezboří… navíc kdyby to udělal, určitě by se jí jeho odmítnutí dotklo. Nemluvě o tom, že mu vyhlídka na líbání s ní nebyla zas tak úplně proti mysli… spíš ho mrzelo vědomí, že u toho to taky skončí.

Jenže k jeho překvapení to skončilo ještě mnohem dřív. Protože Eve se zničehonic ostře nadechla a když se na ni zkoumavě zadíval, nemohl si nevšimnout jejího svraštěného čela a vyčítavého pohledu, kterým po něm loupla.

„Tady!“ vrazila mu prudce čutoru, ale on ji nechal spadnout na zem a namísto toho pohotově zachytil Evino zápěstí, než měla vůbec šanci prchnout z jeho blízkosti.

„O co jde?“ zeptal se jí podmračeně, poněkud rozladěn z té nenadálé změny. A také trochu zvědavý, co jí to zase přelítlo přes nos.

„O nic, akorát jsem ti chtěla vrátit tu láhev!“ odsekla, ovšem její tón ji usvědčoval ze lži, to kdyby snad náhodou přehlédnul blesky, které na něj svými nebeskými kukadly metala. „Půjdu si už zase lehnout, jestli dovolíš!“ snažila se vehementně osvobodit, ale když varovně přimhouřil oči, rychle svého marného odporu zanechala.

„Co se děje?“ zopakoval svou otázku, tentokrát o něco důrazněji, aby pochopila, že ji nepustí, dokud mu na ni nedá uspokojivou odpověď.

„Nic…“ pokoušela přesto dál jeho trpělivost a ještě vzpurně vystrčila bradu, když tvrdošíjně opětovala jeho nesmlouvavý pohled. „Můžu už jít?“

„Ne,“ odtušil stroze, zatímco si v duchu říkal, o kolik lehčí by bylo z ní požadovanou informaci dostat, kdyby byla nepřítelem a on se mohl uchýlit k poněkud důraznějším metodám. „Nejdřív chci slyšet, co se stalo.“

„Předtím jsi chtěl, abych šla spát!“ připomněla mu uštěpačně. „Víš vůbec, co vlastně chceš?!“

„Já jo, ale podle všeho se nedá říct to samý o tobě. Nejsi už malá holka, abys nedokázala pochopit, že jistý činy mají i svý následky, a pokud nejsi schopná je akceptovat, pak by ses do některých věcí neměla radši vůbec pouštět, rozumíš?“ upozornil ji pro její dobro, protože si byl celkem jistý, že pokud by podobný trik zkusila na někoho místního, určitě by se setkal s podstatně menším pochopením než u něj.

„Jo, rozumím,“ přisvědčila. „A uznávám, že to byla chyba. Ale můžu ti slíbit, že už se to nebude víckrát opakovat, stačí?“

„Fajn. Ale stejně mi pořád dlužíš odpověď,“ nehodlal v tomhle ustoupit. Po chvilce jejího zatvrzelého mlčení se však rozhodl, že bude nejspíš nucen změnit taktiku.

„Poslyš, pokud ti mám být schopný pomoct, tak tě potřebuju aspoň trochu poznat,“ spustil o poznání mírnějším tónem a o něco povolil své sevření, ovšem ne zase tak moc, aby ji třeba nenapadlo toho využít. „Uvědom si, že až odjedu, budeš si tu už muset poradit sama. A když si budeš hrát na něco, co nejsi, snadno se můžeš ocitnout v situaci, kterou nedokážeš zvládnout.“

„Co se mi tím snažíš říct?!“ zamračila se na něj ještě víc než předtím. „Že se mám s tebou pro svý dobro vyspat?!“

„Ne, jenom mi vysvětlit, co tě tak rozhodilo,“ zachoval si klid, i když odolat nutkání s ní důkladně zatřást ho stálo nemalé úsilí.

Ale zřejmě se to vyplatilo, protože po chvilce, kdy na sebe pouze mlčky zírali, to Eve vzdala a s rezignovaným povzdechem se odvrátila.

„Vážně o nic nejde… akorát mi došlo, že to není dobrý nápad… Jsi zadaný… a… tohle já prostě nedělám…“ vyklopila ze sebe spěšně, nejspíš aby si to ještě nerozmyslela, a i když se vytrvale vyhýbala jeho pohledu, nepochyboval o tom, že už má opět zrudlé tváře.

„Nebudu se s tebou dohadovat, jestli to je nebo není dobrý nápad, ale jsem si celkem jistý, že zadaný nejsem. Ale tohle už jsem ti přece říkal,“ nechápal stále, v čem tkví ten problém.

„Myslím, že tvoje přítelkyně má na to poněkud jiný názor,“ upozornila ho Eve kousavě a prsty zlehka přejela po temném místě na jeho krku. „A nebo mi snad chceš namluvit, že tohle vůbec nic neznamená?“

„Jo, tohle,“ došlo mu konečně, co ji tak vykolejilo. I když mu stále unikalo, co jí na tom tolik vadí. „To se občas stane, když spolu dva lidí mají styk. Nepřikládal bych tomu žádný zvláštní význam.“

„Ty možná ne!“ odsekla mu na to nevlídně. „Ale vsadím se, že ta žena na to nahlíží odlišně! Jsi její, ať si tvrdíš, co chceš!“

Protože jí to nehodlal znovu vyvracet, radši se na to ani nenamáhal nějak reagovat, jenom Eve pustil a zamyšleně sledoval, jak se mu chvatně klidí z očí. A v duchu si říkal, že až se vrátí na Sagittarius, musí tu záležitost s Tarjou co nejdříve dořešit. I když měl nepříjemné tušení, že tentokrát by z toho nemusel vyváznout jen s kousancem na krku.