30. díl

    „Někdo se sem blíží…“ oznámil Shaperd Nëné a neušlo mu, že jakmile se zadívala směrem, který jí nenápadně naznačil, protáhl se její obličej ve zjevné nevoli.

„To je Hëdé. Moje…“ A princezna se odmlčela, tváře mírně zbarvené rozpaky. „No… starala se o mě, když jsem byla malá. Nevím, jaký pro to máte ve venturianštině výraz!“ dořekla to rázně, snad aby ho ani nenapadlo se dál vyptávat. Což bylo ovšem přesně to, čeho docílila.

„Myslíš chůva?“ nadhodil Shaperd, pobavený už jen pouhou představou toho, k čemu asi záhy dojde.

Chvilku se zdálo, že to Nëné vehementně popře, ale nakonec mu to neochotně odkývla. „Něco takového. Akorát že tahle osoba prostě není schopná pochopit, že už jsem mezitím vyrostla!“ postěžovala si mu, aniž by z té chvatně se přibližující ženy spustila oči.

„Ani se jí nedivím… Jak tě znám, tak jsi ji musela přivádět k šílenství…“

A podle všeho to dosud neskončilo, neboť sotva Hëdé doběhla až k nim a zpozorovala, s kým se to její někdejší svěřenka paktuje, viditelně se o ni pokoušely mrákoty.

„Měla jste být už dávno zpátky, Výsosti! Slíbila jste mi to!“ zaútočila na ni výčitkami, z nichž si ale umíněná princezna těžkou hlavu rozhodně nedělala.

„Jsem tady teď a to ti bude muset stačit!“ odsekla nevlídně, patrně rozmrzelá tím, že je kárána před svědky. Ale Hëdé se s tím nemínila spokojit.

„Zapomněla jste snad, že je dnes význačný den?“ lamentovala. „Musíte se na něj přece náležitě připravit! Roucho už jsem si dovolila vybrat za Vás, ovšem ještě je potřeba Vás upravit a také byste si měla zvolit svého šampiona! Nechala jsem Vám poslat profily možných kandidátů, kdybyste si je mohla akorát projít a –“

„Nic takového!“ přerušila Nëné tu její litanii hrubě. „Nevím, podle čeho mi ty muže vybíráte, ale já už mám plné zuby proher! Tento rok si vyberu docela sama! Nehodlám se opět stát terčem posměchu!“

Hëdé se podezíravě zadívala na statného Venturana postávajícího vedle princezny, který nedokázal úplně zamaskovat, že se celou tou pro ni nanejvýš nepříjemnou situací poměrně dobře baví, a zmocnilo se jí neblahé tušení. To by si přece nedovolila a nebo ano? Chce snad zhanobit veškeré jejich hodnoty a tradice? Copak už docela přišla o rozum?

„Na to máte nepochybně právo,“ promluvila s předstíraným klidem. „A už víte, kdo to bude?“

„Ovšem!“

A Nënin pohled, který na toho cizince vrhla, nenechával prostor pochybnostem, že ta malá potvora má vážně v úmyslu způsobit na letošním Telëpé pořádné pozdvižení.

„To naneštěstí nepřichází v úvahu,“ pronesla Hëdé a snažila se znít opravdu lítostivě, třebaže si uvědomovala, že to moc věrohodně asi nepůsobí. „Váš šampion musí být někdo z lidu.“

„A kde je tohle psáno?“ opáčila Nëné hádavě. „Učila jsem se všechny možné i nemožné zvyklosti a ceremoniály našeho národa a troufám si tvrdit, že o tomhle není nikde ani zmínka!“

To Hëdé nemohla popřít. „To proto, že by nikoho ani nenapadlo přivést si příslušníka jiné rasy,“ podotkla takřka prosebně, protože jí bylo víc než jasné, že tímhle argumentem nemá šanci princeznu přesvědčit, aby od svého bláhového záměru upustila.

„A vadí ti, že je to Venturan, a nebo by ti vadil jakýkoli cizinec?“ pokoušela Nëné její trpělivost a náznak úsměvu na jejích rtech naznačoval, že ji tahle hra opravdu baví.

„Vadí mi především to, že na sebe chcete za každou cenu strhávat pozornost! A je Vám přitom naprosto lhostejné, jestli to lidem kolem Vás ublíží!“ vyčetla jí chůva s lítostivým potřesením hlavy.

„Máš akorát strach, jak se na to bude tvářit má matka a jestli tě nepotrestá, že jsi na mne nedohlédla!“ vysmála se jí Nëné krutě. „Pokud nechceš pykat za své selhání, ujmi se mého vyvoleného a připrav ho na slavnost! O sebe se dokážu postarat sama!“ nařídila jí vzápětí, její hlas nepřipouštějící ten nejmenší odpor.

A Hëdé věděla až příliš dobře, čeho všeho je princezna ve svém rozmaru schopná. Přesto se zdráhala.

„Ale, Výsosti… jak se s ním mám dorozumět? Já přece neumím venturiansky!“ hlesla nešťastně, vráska na jejím čele, která jako jediná naznačovala, že je o dost starší než Nëné, se ještě o něco prohloubila.

„Však ty už si nějak poradíš!“ nehodlala se tím princezna zabývat. „Já nemám čas se tu s tebou teď zdržovat!“ pohodila pyšně hlavou, načež tam tu nebohou ženu zanechala samotnou.

Shaperda to zaujalo. Vždyť jí přece mohla prozradit, že by neměla mít potíže se s ním domluvit, zas tak dlouho by jí to určitě nezabralo, jenže ona o tom z nějakého důvodu pomlčela. Krátce zvažoval, jestli by to neměl napravit, ale nakonec se rozhodl proti tomu. Jeden se dozví celkem zajímavé informace, když si druzí myslí, že jim nerozumí.

„U Ïsié, co jen si mám teď počít…“ zalkala Hëdé a upřela na něj lehce vyčítavý pohled, jako kdyby to všechno snad byla jen jeho vina.

„Co tady vůbec pohledáváš?“ osopila se na něj znenadání, frustrace transformovaná do zlosti namířené proti němu, jedinému dostupnému terči. „Mëlié prorokovala, že se někdo z tvého druhu objeví, ale hádám, že tomu nikdo krom ní doopravdy nevěřil!“

„Nerozumím Vám,“ sdělil jí venturiansky a tvářil se u toho náležitě zmateně. A v duchu dumal, jestli Mëlié je onou druidkou, se kterou si přeje hovořit. A pokud ano, jak přimět tuhle ženu, aby ho za ní hned zavedla. Její další slova však rychle zmařila veškeré jeho plány.

„Škoda, že je Mëlié nyní pryč…“ povzdechla si Hëdé a bylo patrné, že ji to skutečně mrzí. „Vždy, když slavíme Telëpé, opustí město a venku rozmlouvá s duchy našich velkých předků. A nebo jenom nemá ráda všechno to zabíjení…“

Znovu se na něj zadívala, tentokrát spíše fascinovaně. „Pokud jsi opravdu ten vyvolený, pak dnes v noci všechny své soupeře udoláš a očištěn od svých hříchů koupelí z jejich krve vykročíš směle vstříc svému osudu... A nebo zahyneš, stejně jako už tolik mužů před tebou.“