21. díl

    Když Shaperd dorazil do hangáru, čekalo ho tam nemilé překvapení. Scotty byl sice připraven k odletu, přesně jak přislíbil, ale rozhodně nebyl sám.

„Co má tohle znamenat, Quarku?“ otázal se miturianského vojáka, který spolu se svými druhy postával před Celeste, všichni čtyři po zuby ozbrojení a připravení do akce.

„Letíme s Vámi, pane!“ sdělil mu dotyčný stručně. Nežádal o povolení zúčastnit se této mise, prostě mu to jenom oznamoval.

Komandér vrhnul vyčítavý pohled na Scottyho, ale ten rezolutně potřásl hlavou, aby dal najevo, že za tohle žádnou odpovědnost nenese. Jeho velké černé oči se na něho dívaly zpříma a Shaperd usoudil, že mu může věřit. Zbývala tedy pouze jediná osoba…

„Tahle ochranka je na Tarjin rozkaz?“ zeptal se rovnou, aby zbytečně nemarnil čas. Musel toho zařídit mnoho a podobné zdržení se mu ani trochu nehodilo. Stejně jako doprovod.

„Spíše na její doporučení… Prý když už kvůli nám nasazujete svůj krk, tak bychom Vám mohli aspoň krýt záda…“ tlumočil mu Quark její slova a Shaperd si dokázal živě představit, s jakým potěšením je tomu Miturianovi vmetla do tváře.

„Chceme akorát doplnit zásoby a to, hádám, zvládneme i bez vás!“ pronesl natolik přesvědčivě, že by ohromného vojáka za jiných okolností i přesvědčil. Kdyby ovšem neměl poněkud jiné informace.

„Hovořil jsem s Noirem, pane…“ nadhodil mnohoznačně a Shaperd si pomyslel, že si s drahým doktůrkem bude muset asi co nevidět promluvit o diskrétnosti. „A důstojnice má pravdu… neměl byste tam chodit sám!“

Komandér se v mžiku rozhodl. Nemělo smysl se tu dál s Quarkem dohadovat, koneckonců být na jeho místě, také by z pátrání o vině a nevině svých lidí nechtěl být vyloučen. Ale v tak velkém počtu se na Namádïi také vydat nemohli, pokud ovšem nemínili čelit nařčení ze špionáže. Podle toho, co v minulosti vyslechl, byli Juviané k cizím návštěvníkům velmi podezíraví a on si rozhodně nepřál vzbudit jejich nevoli.

„Dobrá, vyberte mezi sebou jednoho, který poletí s námi! Ostatní zůstanou tady!“ ustoupil jim takticky a přesně podle jeho očekávání se oním vyvoleným stal Quark.

Netrpělivě vyrazil k lodi, jen aby mu komandér pohotově zablokoval cestu. „Předpokládám, že se hodláš zúčastnit i výsadku… rád bych tě proto upozornil, že veškeré těžké zbraně zůstanou na palubě. Dolů sestoupíme pouze s ručními phasery.“

„Ano, pane,“ vzal to Quark na vědomí bez jediné známky znepokojení, že to až Shaperdovi připadalo podivné.

„Byl jsi už někdy předtím na Namádïi?“ vyptával se ve snaze odhalit příčinu jeho naprostého klidu.

„Ne, pane,“ popřel to ten Miturian.

„Ale slyšel jsi o ní… o tom, co se tam děje…?“ pokračoval komandér.

„To ano, pane,“ připustil voják, ale v jeho obrovité tváři se nezračily pražádné obavy.

„A přesto se tam nezdráháš jít?“

Quark lhostejně pokrčil rameny. „Pokud to přinese nějaké nové informace…“

Shaperd přisvědčil. V to doufal i on, třebaže si od toho raději dopředu moc nesliboval. Vždyť i kdyby Juviané něco věděli, proč by mu to měli prozrazovat? Jejich averze vůči lidské rase byla až příliš dobře známá… což byl ostatně jeden z důvodů, proč se rozhodl neprotestovat proti Quarkově společnosti. Jeho přítomnost by jim mohla rozvázat jazyk a přimět je ke spolupráci. A kdyby ne, tak ve dvou měli aspoň větší šanci na únik.

„Můžeme už startovat? Celkem rád bych to měl co nejdřív za sebou!“ zahalekal na ně Scotty a oba muži si vyměnili pobavený pohled.

„Neměli bychom ho vzít s sebou dolů, pane? Aby nepřišel o veškerou zábavu!“ zazubil se Quark a vysloužil si za to od pilota nevraživé zamračení.

„Pokud chceš zábavu, tak tě tam dole můžu taky nechat!“ odseknul mu podobným tónem a Miturian jeho poznámku ocenil dalším vyceněním svých velkých zubů.

Bez dalších debat se nalodili a Scotty mohl konečně zamířit k exitu. Souřadnice planety měl už dávno nastavené, a tak po opuštění prostor Sagittaria akorát srovnal kurz a přenechal řízení počítači.

„Co přesně se během této mise očekává ode mě, pane?“ zeptal se zdráhavě, protože komandérova chladná tvář zrovna nevybízela k nějakým otázkám.

„Že nás bezpečně dopravíš na místo a pak zpátky?“ navrhnul mu Shaperd s pobaveně povytaženým obočím. Vzápětí ale zvážněl. „Buď v pohotovosti, připraven nás co nejrychleji vyzvednout, ale rozhodně se zdrž jakéhokoli zásahu. Tohle není zrovna Senátem posvěcená akce, takže bude nejlepší, když to vyřídíme v tichosti.“

„Ano, pane,“ přikývnul Scotty chápavě. „A když budete napadeni?“ zajímal se ještě.

„Vyčkáš a pokud budeš mít pocit, že to nezvládneme, odletíš. Pokud bychom se z toho přece jen dostali, zkontaktujeme tě.“

„To se mi ani trochu nezamlouvá…“ zamumlal pilot, ještě znepokojenější než předtím. „Ale váš případný ústup snad krýt můžu, ne?“

„*Jakéhokoli* zásahu!“ zopakoval mu komandér důrazně a on to s těžkým srdcem akceptoval.