29. díl

    Nebylo to město v klasickém slova smyslu, aspoň ne takové, na jaké byl Shaperd zvyklý, jednalo se spíš o část území ohraničeného ze dvou stran skalami a z těch zbylých vysokými hradbami, skrz něž se podle všeho dalo dostat pouze branami, které právě překonali. A byla to přesně ta lokalita, kterou z map vytipoval jako juvianské útočiště.

Nahodile roztroušené se tu mezi vzrostlými jemu neznámými stromy krčily nízké povětšinou kamenné příbytky a docela vzadu zahlédl shluk moderněji vyhlížejících budov, které dle jeho odhadu skrývaly ony technické vymoženosti, jak o nich předtím hovořila Nëné. Ale nikde nespatřil nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo královské sídlo.

„Tak jak se ti tu líbí?“ zeptala se jeho společnice, náznak pobavení za jejími slovy, kterému nerozuměl.

A zároveň se nemohl zbavit neodbytného pocitu, že něco není tak, jak by mělo být. Pohledem znovu přejel scenérii před sebou, příliš navyklý na to důvěřovat svým instinktům, než aby to nechal být. A tentokrát už si toho povšimnul… jistého vzorce v onom zdánlivě neuspořádaném seskupení.

„To není skutečné,“ vynesl svůj soud a ona spokojeně pokývala hlavou, jako kdyby právě prošel nějakým jejím testem.

„Správně. Je to pouze projekce, která končí v laserové síti. Celkem působivé, ne?“

Pokrčil rameny. „Viděl jsem už lepší zpracování. Prvky se vám tu opakují až příliš často na tak malou plochu. Ale optika se zdá být kvalitní.“

„Jsi dost náročný!“ zamračila se mírně, rozladěná jeho hodnocením. „Doufám, že to nekončí pouze kritikou cizí práce, ale že dokážeš být stejně tvrdý i sám na sebe!“

„Samozřejmě že ano, jinak bych se přece nemohl stát vyslancem venturianského národa!“ připomněl jí se zadostiučiněním její předchozí slova.

Zaskočilo ji to. Nepředpokládala, že by mohl rozumět jejímu rozhovoru se strážkyněmi, když po celou tu dobu hovořily rodným jazykem. A její užaslý výraz to vyjadřoval nade všechna slova.

„Vaše řeč je dost podobná té laithanské,“ vzal ji na milost, neboť se zdálo, že radši dřív pukne zvědavostí, než aby se zeptala.

„To se mýlíš! Laithanština je podobná naší řeči, neboť ji od nás převzali!“ zareagovala prudce. „Slyšela jsem, že se po vstupu do aliance tak styděli za ty skřeky, kterými se dorozumívali původně, že se rozhodli přijmout za svůj cizí jazyk! A vybrali si právě ten náš, protože se jim zdál nejkrásnější!“ oznamovala mu pyšně.

„Možná. A nebo jim jenom připadal ze všech aliančních jazyků jako ten nejjednodušší…“ odtušil Shaperd suše.

„Jak se opovažuješ?! To, že hovoříš mituriansky a znáš pár laithanských slov, z tebe ještě nedělá odborníka!“

„Možná bys byla překvapená, co všechno se dokáže přivandrovalec, jako jsem já, naučit!“ poznamenal s narážkou na další její lichotku.

„Však se již brzy ukáže, jestli jsi opravdu tak dobrý!“ zasyčela na něj záštiplně.

„Dobrý v čem?“ začínal mít všech těch náznaků už právě tak dost.

„Uvidíš… ale hádám, se ti to bude zamlouvat!“ odbyla ho opět a soustředěně přimhouřila oči, nejspíš aby svým soukmenovcům nařídila, že je mají nechat vstoupit, protože krátce nato se ta poklidná zelená mýtina vytratila a objevilo se skutečné město. A byl to celkem šok.

Místo nuzných domků se k nebi hrdě vypínaly prosklené budovy, jejichž obyvatelé si díky vzdušné architektuře mohli naplno užívat výhled na modrou oblohu i nenásilně udržované zelené plochy pod nimi. Nejpozoruhodnější ovšem byla stavba ve tvaru obrovského rampouchu, kterou zčásti omýval proud za ní prýštícího vodopádu, a Shaperdovi nedalo ani moc práce uhádnout, že tohle je královský palác. Dlouho se jím ale nekochal, protože mu hlavou vrtalo něco docela jiného.

„Kde máte hangáry a sklady armádního vybavení?“ zeptal se, zatímco očima prozkoumával ty neuvěřitelně křehce vyhlížející stavby před sebou.

„Voják se nezapře, co?“ povšimla si Nëné s trpkostí. „Copak nevnímáš tu pozitivní energii, kterou je toto místo nabité? Necítíš tu sílu pramenící přímo ze země od Matky přírody? Tu volnost, která je tady všude kolem?“

Skepticky se ohlédl za sebe na bytelně zapadnutou bránu blokující jedinou únikovou cestu ven. „Ne, ani ne.“

„Barbare!“ ocenila jeho odpověď, viditelně znechucená. „Ale dobrá… dostane se ti příležitosti to všechno spatřit… pokud o to tehdy budeš ještě stát. A pokud mne nezklameš, pak se ti možná dostane i něčeho víc!“

„Už jsem ti říkal, že nemám zájem!“ odsekl nabroušeně a hlavou mu blesklo, že to bude zatraceně dlouhá noc, pokud se princezna bude chovat i nadále takhle dotěrně. Radši ať ta druidka něco ví nebo bude mít sakra špatnou náladu, až odsud bude odcházet!

„Však jsem také nemluvila o sobě!“ vyštěkla na něj Nëné jako rozlícená hyena. „A dávej si pozor na jazyk nebo za ty své urážky draze zaplatíš!“

„Pak bys mě měla radši nechat promluvit s tou vaší druidkou a potom pustit! Protože na nějaké slavnosti nejsem já ten správný partner!“ upozornil ji chladně. „Ostatně možná bych tě měl varovat, že ani neumím tančit!“

„O to se nebojím. Tanec, který tě čeká, ty rozhodně ovládáš!“ odtušila s potměšilým úsměškem.

Hodlal se dožadovat vysvětlení a odmítnout se hnout z místa, dokud se mu nějakého nedostane, ovšem než jí stačil své ultimatum sdělit, zachytil koutkem oka jakýsi pohyb.