28. díl

    Jakmile byly mohutné čelisti železné brány na dohled, Shaperdovi se poněkud ulevilo. Ne kvůli zběsilému tempu, které tërak celou cestu udržoval, ale kvůli Nëné. Ta se totiž podle všeho rozhodla dokončit svůj malý soukromý průzkum a její ruce mapovaly plochy jeho těla více než směle.

Zprvu mu přišlo lepší to ignorovat a očekával, že ji to brzy přestane bavit, jenže když ve svých dotěrnostech neúnavně pokračovala, došla mu trpělivost.

„Nechceš si to radši nechat pro nějakého Juviana?!“ zavrčel na ni nepřívětivě a nemohl si pomoct, aby si přitom nepřipadal jako nezkušený mladíček.

„Ne…“ špitla mu do ucha a zároveň se neopomněla důkladně přitisknout svým hrudníkem k jeho širokým zádům.

Nejradši by ji v ten moment trochu umírnil svým phaserem, ale nezdálo se mu to moudré, když ještě ovládala to zatracené zvíře.

„Chováš se, jako kdybys ještě nikdy nebyl se ženou!“ zasmála se, když se od ní v rámci možností odtáhnul, a její prsty drze zaútočily na zip jeho haleny.

Riskoval sice, že spadne, ale i tak bez dlouhého rozmýšlení pustil hřívu ze svého sevření, aby mohl zachytit její dotěrné ruce.

„Dost!“ nařídil jí nesmlouvavě.

„Ale, ale… snad se nestydíš?“ škádlila ho.

„Ne, jenom nemám zájem!“

„Protože už někoho máš?“ vyzvídala a znělo to nadmíru pobaveně.

„Možná…“ odpověděl neurčitě, neochotný probírat s ní své soukromí.

„To zní ohromně vážně!“ povšimla si jeho zdráhání.

„Do toho tobě nic není!“ snažil se rázně ukončit jejich debatu, ale to Nëné ještě dobře neznal, protože jinak by se o něco takového ani nepokoušel.

„Vy Venturané až příliš přeceňujete citová pouta!“ sdělila mu s posměchem svůj poznatek. „Ve skutečnosti jde přece o něco docela jiného. Přirozený výběr… zachování druhu… K čemu do toho míchat nějaké zbytečné city a vše tím akorát komplikovat?“

„To je tvoje volba!“

„Nejen moje,“ opravila ho okamžitě. „Všichni tady sdílíme tenhle názor. Však se o tom budeš moct přesvědčit!“

„Díky, ale tohle si nechám ujít!“ oznámil jí břitce.

„Uvidíme…“ sekla po něm popuzeně a škubnutím osvobodila svoje ruce.

K branám města dojeli v naprosté tichosti. Shaperd soustředěný na to, aby odhalil co možná nejvíc obranných prvků, které Juviani pro svou ochranu použili, to kdyby náhodou potřeboval předčasně zmizet, Nëné poněkud rozladěná jeho odmítnutím.

„Sám se odsud nedostaneš!“ neunikly jí jeho kradmé pohledy kolem. „Phasery na hradbách, laserové sítě, jen to jmenuj a můžeš si být jist, že to máme. A nebo ses snad domníval, že se z nás po odchodu z aliance stali divoši?!“

„Já nevím… tohle vozítko zrovna moc hi-tech nevypadá!“ poznamenal kousavě.

„Pro tento účel je více než postačující! Na rozdíl od toho vraku, se kterým jste sem přiletěli! Divím se, že se vám nerozpadl při průletu atmosférou!“ odsekla povýšeně. „Zřejmě se v Konfederaci netěšíte zas tak velké přízni!“

„Pro cestu sem to bylo víc než postačující!“ zopakoval její slova a ona se výjimečně zdržela uštěpačného komentáře.

Místo toho seskočila s tëraka a přistoupila k ovládacímu modulu u vstupu identifikovat se scanem sítnice. Shaperd usoudil, že je nejvyšší čas, aby také sesednul, a připojil se k ní. S úlevou přitom zaznamenal, že se to obrovské zvíře rozhodlo odběhnout zase zpátky do džungle a ne napadnout je svými ostrými rohy, a tak trochu odtáhnul ruku od phaseru. Ovšem ne zase příliš, protože stále ještě se chystal vstoupit do města Juvianů a to nebyla vyhlídka, která by ho dvakrát těšila.

A těšila ho ještě méně, když se těžká křídla vrat neslyšně odsunula do stran, aby jim umožnila průchod, a on ke svému znepokojení odhalil, že je záhy čeká další brána, tahle střežená šesticí ozbrojených a do stejnokrojů oblečených Juvianek.

„Vaše Výsosti!“ postavily se okamžitě do pozoru, jakmile spatřily Nëné, zato jeho si přeměřovaly dost podezíravými pohledy. A rozhodně se neměly k tomu jim otevřít.

„Na co čekáte?! Pusťte nás dovnitř!“ rozkřikla se na ně Nëné panovačně a jedna z nich se skutečně pohnula, aby splnila její rozkaz, kdyby ji však strážkyně vedle ní nepopadla za paži a nezadržela ji tak.

„Znáte přece zákon, Vaše Výsosti. Potřebujeme vidět povolení,“ promluvila k ní smířlivě, nicméně když Nëné přistoupila blíž, poněkud bojácně před ní couvla.

„Ten muž je tady se mnou! To je snad dostatečné povolení!“ vyjela na ni zlostně, až bylo Shaperdovi té Juvianky skoro líto.

„Ale co Její Veličenstvo Královna…?“ zmohla se na další zoufalý pokus a Nëné si pohrdavě odfrkla.

„Její Veličenstvo Královna by byla nepochybně rozezlena, že mě tu vyslýcháte jako nějakého zločince a akorát nás zbytečně zdržujete!“

„My ho ale nemůžeme nechat vstoupit! Vždyť je to náš nepřítel!“ zaúpěla ta dívka zoufale a vzápětí slabě vyjekla, když ji Nëné bez varování tvrdě udeřila do tváře.

„Takhle o něm mluvit nebudeš!“ nakázala jí ostře. „Tento muž vážil dlouhou cestu, aby se coby vyslanec venturianského národa zúčastnil Telëpé. Chcete mu snad v tom záměru bránit a způsobit tak diplomatický incident?!“

Strážkyně se na sebe užasle podívaly, načež jim bez jediného slova otevřely. Shaperdovi připadalo, že ta bojácnější z nich na něho hledí takřka soucitně, ale byl to jen mžik, než ho Nëné netrpělivě popadla za paži a vtáhla dovnitř a brána se za nimi s rachocením zabouchla.

Byli ve městě.