27. díl

    Pokud Nëné čekala, že hned vyrazí směrem k městu, musela být zklamaná, protože Shaperd trval na tom, že nejprve doprovodí Quarka zpět k lodi. Chtěl se tak ujistit, že se jeho vojákovi cestou nepřihodí nějaká „nehoda“. A ona, jako kdyby vycítila, že v téhle záležitosti rozhodně ústupek neudělá, se tomu ani moc nebránila. Jenom si vymínila, aby ji rozvázal, v čemž jí neochotně vyhověl.

Sotva byla volná, shodila ze zad malý batůžek a připnula k němu helmu, kterou měla do té chvíle nasazenou. Následně si rozzipla svou šedivou kombinézu až k pasu a shrnula si ji z ramen, čímž odhalila jeho očím svůj jen do khaki nátělníku zahalený hrudník. A vzhledem k tomu, že ten kus látky končil hned pod jejími ňadry, o nějakém přílišném zahalení ani nemohla být řeč.

„Já jsem připravená!“ oznámila jim, zatímco si znovu nandávala batoh, zcela ignorujíc Quarkovu nabídku, že jí ho ponese.

„To vidím…“ podotkl Shaperd ironicky.

Přesto se neubránil, aby si ji nenápadně neprohlédnul. Bylo to totiž poprvé, kdy nějakou Juvianku viděl takhle zblízka. Zelenkavé vlasy měla svázané do copu, který jí sahal až kamsi do půli zad, na hnědé kůži zelený pigment, který v džungli fungoval jako dokonalé maskování. A teprve tehdy si povšimnul, že má na rukou pouze čtyři prsty, třebaže o něco delší, než by byly u venturianské ženy. Kupodivu to ale nepůsobilo nijak rušivě, k ní se to prostě hodilo.

Zachytil záblesk spokojeného úsměvu na jejích rtech, jenž mu prozradil, že si dobře uvědomuje pozornost, kterou jí věnuje, a v duchu si vynadal.

„Co vůbec slavíte?“ zeptal se, aby své selhání v sebekontrole aspoň trochu zamluvil.

„Život,“ odvětila stručně.

Očividně se mu nechystala sdělit nic víc, a tak se ani neobtěžoval vyzvídat dál. Však to už brzy sám zjistí. Radši ji požádal, aby je zavedla na nějaké volné prostranství, kde by mohl Scotty bezpečně přistát, a ona to bez reptání udělala.

Prvotní nadšení pilota, že z Namádïe konečně vypadnou, vystřídalo zděšení, že se tam Shaperd hodlá ještě zdržet, a navíc bez Quarka. On osobně by tam nikdy nevkročil ani s celou konfederační armádou, na to slyšel až příliš mnoho znepokojivých zvěstí o bezohlednosti Juvianek vůči mužům. Ale copak to mohl začít před jednou z nich veliteli vymlouvat? To se přece nehodilo!

„Dobrá, pane. Budu připraven Vás kdykoli vyzvednout,“ ubezpečil ho aspoň, což Nëné nebylo dvakrát pochuti.

„To už dnes nebude!“ prohlásila sladce. „Váš velitel mi přislíbil dělat společnost až do zítřejšího rána. A není vyloučeno, že se zdrží i déle,“ odtušila, rty provokativně našpulené.

Shaperd se na ni nepřívětivě zamračil. „Nechystáš, doufám, nějaký podraz?!“ zeptal se a z jeho hlasu skoro mrazilo.

„Podraz? No, dovol! Jako kdybych měla něco takového zapotřebí!“ vyjela na něj uraženě, ale nesmlouvavý výraz jeho tváře ji přiměl trochu zmírnit. „Jenom netuším, jak dlouho se zdržíš u naší druidky. Někdy je dost… upovídaná…“ vymluvila se obratně a Shaperd to akceptoval, třebaže si o její pravdomluvnosti myslel své.

„Ozvu se, Scotty,“ přislíbil pilotovi, který rezignovaně přikývl. Co mu také jiného zbývalo!

„Zlomte vaz, pane!“ rozloučil se s ním, než se přesunul zpět do pilotní kabiny, připravený odstartovat.

„Buďte opatrný, pane!“ poplácal Quark komandéra přátelsky po zádech a při té příležitosti mu za opasek zasunul svůj phaser, pro všechny případy. Počínal si přitom mimořádně nenápadně, ovšem Nëné to stejně neuniklo.

„Tvoji muži se o tebe bojí…“ konstatovala, zatímco zpovzdálí sledovali, jak se loď dává do pohybu. „Možná jsem tě špatně odhadla…“

„A jaký byl ten tvůj odhad?“ zajímal se Shaperd, ruku příhodně blízko své zbraně.

„Že jsi bojovník.“

„Jsem voják,“ opravil ji úsečně, poněkud dotčen jejím hodnocením. Nemohla to chápat, samozřejmě že ne, ale on byl nesmírně hrdý na to, že se mu podařilo dotáhnout to z pouličního rváče až do elitní konfederační jednotky. Ale mělo snad smysl o tom vyprávět někomu z královského rodu? Vždyť to nechápala ani Tarja!

Jako kdyby chtěla potvrdit jeho domněnku, Nëné se pohrdavě ušklíbla. „No, snad to bude stačit!“

„Stačit pro co?“ chytil ji okamžitě za slovo.

Ani trochu se mu nezamlouval její zkoumavý pohled, kterým si prohlížela jeho urostlou postavu a který se zastavil na…. Opravdu mu ta Juvianka upřeně zírá na rozkrok?!

„Přece aby ses setkal s druidkou!“ pronesla s drobným úsměškem. „Nemeškejme ale už … musíme se stihnout připravit na slavnost a do města je to ještě dobrá hodina jízdy!“

„Jízdy?“ povytáhl tázavě obočí, ale to už Nëné soustředěně mhouřila oči a v odpověď na její tiché volání se na jejich mýtinu zanedlouho prodral jakýsi obrovský, tmavou srstí pokrytý tvor. Ze všeho nejvíc mu připomínal zubra, akorát že byl podstatně větší. Ovšem to tu Juvianku nijak netrápilo, neboť stačilo, aby k tomu zvířeti přistoupila a poplácala ho po boku, a ono ihned poslušně kleslo na kolena.

„Nastupovat,“ uculila se na něj, viditelně potěšená jeho zaskočeným výrazem, který se však rychle vytratil, když se Shaperd k ničemu neměl. Tedy krom toho, že si jejich nový jízdní prostředek dost nedůvěřivě přeměřoval.

„Co je zač?“

„To je tërak…“ uráčila se mu odpovědět. „Pro ty, kdo ho neumí ovládat, velice nebezpečný nepřítel. I přes svou ohromnou hmotnost dokáže vyvinout neuvěřitelnou rychlost. A s oblibou používá své rohy,“ dodala ještě s neskrývaným obdivem.

„Milý,“ ocenil to Shaperd, než se lehce zdráhavě začal šplhat na hřbet toho monstra.

Tërak se ani nepohnul, zřejmě zcela v Nënině moci, ale on se stejně radši hned pevně chytil jeho dlouhé hrubé hřívy, která mu začínala někde na vrcholu hlavy a pokračovala až na jeho masivní krk.

„Drž se dobře, pojedeme rychle!“ houkla na něj Juvianka rozverně, načež se s úžasnou mrštností vyhoupla za něj a jen silou svých myšlenek pobídla to zvíře do běhu.