68. díl

    „Nejspíš sem moc často nejezdíš, co? Teda… nelítáš,“ tipovala a podle toho, jak se tvářila, usoudil, že nemá smysl se jí to pokoušet vymluvit.

„Nemám zas tolik volnýho času,“ vymluvil se pouze a ona se trochu posměšně ušklíbla.

„To se ani nedivím, když se couráš po cizích galaxiích a zachraňuješ slečny v nesnázích!“

„Zrovna ty bys za to měla být vděčná!“ odsekl, překvapený, co se jí právě na tomhle nezamlouvá. Jako kdyby snad udělal něco špatného!

„A děláš to často?“ zaskočila ho svou následující otázkou.

„To fakt ne!“ odpověděl ihned a skoro ještě dodal, že kdyby tušil, jaké s ní budou potíže, tak by si to býval radši rozmyslel. Jenže… ona se na něj dívala s natolik zranitelným výrazem, že se k tomu prostě nedokázal přimět. Místo toho se přistihl, jak jí říká něco docela jiného. „Vím, že je to teď těžký, ale věř mi, že bude zase líp,“ ujišťoval ji, zatímco v duchu dumal, jestli už mu z toho vedra náhodou nepřeskočilo.

„Jak to můžeš vědět?“ zapochybovala okamžitě.

„Taky jsem kdysi přišel o rodinu a domov. A nakonec to dopadlo poměrně dobře. Když se opravdu snažíš, tak to prostě musí vyjít,“ shrnul svůj život do pár vět, ale podle toho, jak skepticky se na něj dívala, tak si až příliš dobře uvědomovala, jak mnoho toho zamlčel. A že to rozhodně nebylo tak jednoduché.

„A to ti stálo za to riskovat všechno, čeho jsi dosáhl, jenom kvůli mně?“ nechápala jeho pohnutky a on se jí ani nedivil, protože sám měl značné potíže porozumět tomu, proč mu na téhle cizí dívce vůbec záleží. Byl přece voják, a tak si moc dobře uvědomoval, jak málo znamená život jednotlivce. A přece…

„To víš, každý chlap potřebuje nějakýho koníčka,“ ucedil úmyslně nepříjemným tónem, aby ji odradil od dalšího vyptávání.

Nechtěl se s ní sblížit… nesměl… Tak proč se zatraceně přistihl, jak zírá na její rty a přemítá o tom, jak asi líbá?!

„To musí mít ta tvoje… společnice… radost!“ utrousila Eve suše, aniž by si byla vědoma jeho nemístného zájmu. „A nebo ona taky sbírá lidi po cizích planetách?“

„Tarja?“ Shaperd se upřímně zasmál při té představě. „To fakt ne, tu užije na docela jiný věci,“ odtušil mnohoznačně a pobavilo ho, když se Eve lehce začervenala.

„Díky, ale nemusím vědět všechno!“ zarazila ho pro jistotu dřív, než se pustí do větších detailů. „Očividně jsi šťastný muž, když jsi našel takový klenot!“

Jako kdybych ji snad musel hledat! pomyslel si Shaperd s nádechem hořkosti. Jo, Tarja uspokojovala většinu jeho potřeb, ale poslední dobou se začala chovat tak majetnicky, že si nebyl jistý, jestli není nejvyšší čas to s ní ukončit. Přece se ještě nechtěl vázat… a i kdyby ano, pak rozhodně ne s někým takovým, na to si byli v jádru až příliš podobní, než aby to mohlo fungovat. Jenže když ne ona tak kdo? Nedá se říct, že by měl zase tolik na výběr, pokud se nehodlal zaměřit i na jiné rasy, což byla možnost, která ho zatím nijak zvlášť nelákala. A při pohledu na Eve ještě výrazně míň.

Bylo by to opravdu tak trestuhodné, kdyby se s ní vyspal? Třeba by souhlasila, i když se pokaždé tak rdí, když dojde na nějaké intimnější téma. Zároveň se na něj ale občas dívá, jako kdyby také přemítala, jaké by to s ním bylo… A oba jsou přece dospělí, tak proč se jí sakra zdráhá zeptat?! Proč mu připadá, že by tím zradil její důvěru, když si v prvé řadě ani není jistý, jestli k němu vůbec nějakou chová?!

„Musí se ti po ní už stýskat,“ prohodila Eve naprosto nečekaně a ještě překvapivější bylo, že mu Tarja vlastně nijak zvlášť nechyběla. Ale svěřovat se jí s tím rozhodně nemínil!

„Trochu. Styk s ní je dost uspokojivý,“ řekl, aby dala pokoj. Ale i když se i tentokrát zatvářila značně rozpačitě, kupodivu ji to neumlčelo.

„A to je všechno, co od ženy chceš?“ otázala se s despektem, který se ani nenamáhala skrývat.

„A ono snad stojí zato ještě něco jinýho?“ ušklíbl se pochybovačně, ale Eve to stejně připadalo poněkud neupřímné. A nebo si to akorát přála.

„Pokud by ti tohle stačilo, tak bys přece netrávil tolik času na počítači se mnou. Možná, že ani ty sám ještě nevíš, co vlastně chceš,“ pronesla nesměle, zrak pro jistotu zabořený do podlahy.

„Možná. Ale rozhodně vím, že bavit se o tom s tebou nemá smysl. A nebo mi snad chceš něco navrhnout?“

Vrhla na něj rychlý pohled, než se opět odvrátila. „Jako co?“

„Když to nevíš, tak asi nechceš,“ konstatoval a v jistém ohledu se mu i ulevilo, protože její nabídku by bylo zatraceně těžký odmítnout. A to i přes to, že dosud nepochopil, čím na něho tak působí. Nebyla vyvinutá jako Tarja, ani tak smyslná a pokud se dalo usuzovat podle jejího chování, tak ani tak vášnivá a iniciativní jako ona. A přece tu bylo něco, co ho k ní i tak přitahovalo. Možná její nevinnost… čistota… doufal snad, že když se s ním vyspí, že tím očistí i jeho duši?

„To jako jestli s tebou půjdu do postele?“ vypravila ze sebe Eve, oči rozšířené… čím? Šokem? Vzrušením? Obavami? A nebo…?

Nejdřív to chtěl kategoricky popřít, ale proč si nechat ujít takovou příležitost? „A šla bys?“