65. díl

    Eve chvilku vypadala, jako kdyby mu na to chtěla něco ostrého odseknout, ale pak zahanbeně svěsila hlavu, to když si zřejmě uvědomila, že se zase tolik nemýlí.

„Je to opravdu nutný? Řekla bych, že oba dva dobře víme, jak na tom jsem,“ zamumlala nakonec sebekriticky, neochotná nechat se zcela zbytečně zbít.

Shaperd se nemohl nepousmát, její upřímnost ho docela odzbrojila. „Však taky nečekám žádné zázraky, spíš chci zjistit, jaké máš instinkty, abych věděl, na co se při tvém tréninku zaměřit.“

„Myslím, že ani tohle nebude potřeba testovat,“ zadívala se na něj Eve s útrpným výrazem. „A nebo ti snad nestačilo, jak mě skoro sežrala ta šelma? A já neudělala vůbec nic!“

S nešťastným povzdechem vytáhla nůž zpoza opasku a položila ho před něj na pult. „Hádám, že tohle ti můžu rovnou vrátit, protože mi to viditelně k ničemu není.“

„Nech si ho, třeba se ti bude jednou hodit,“ odvětil Shaperd a Eve se na to akorát ironicky ušklíbla.

„Jo, leda na zkracování oblečení!“

„Každý nějak začínal,“ neviděl to zase tak tragicky. „A pouštní puma dokáže vyděsit i zkušené muže. Aspoň už víš, že není radno se před východem sluncí potulovat sama venku.“

„Tak proč jsi mě nechal jít?“ nechápala.

„Protože podobná lekce je pro tebe cennější, než kdybych ti to řekl.“

„Radši ti budu příště víc naslouchat,“ odtušila suše, pohled upřený na berettu u jeho pasu. „Není mi zrovna příjemný, když na mě někdo míří zbraní.“

„Nemířil jsem přece na tebe,“ ohradil se proti jejím slovům, ale ona jen potřásla hlavou.

„To je jedno! Bohatě mi stačilo to s tátou! Já…“ Tady se odmlčela a skryla svou tvář v dlaních, přesto mu neušlo, jak se jí vlhce zaleskly oči. „Je toho na mě moc najednou…“ přiznala posléze.

„Chápu,“ rozhodl se Shaperd pro jednou projevit trochu empatie. „Ale obávám se, že s tímhle ani jeden z nás nic nezmůže. A nebo tě snad něco napadá?“

Lehce ostýchavě se na něj opět podívala. „Nemůžeš mě vzít s sebou?“

„To není dobrý nápad,“ odvětil bez rozmýšlení. „Většinu času jsem na lodi a tam by tě hodně rychle odhalili, protože nemáš čip.“

„A ty jo?“ zamrkala překvapeně. „To je tady normální?“

Přikývl. „Pokud nemáš čip, pak nejsi v databázi. A když nejsi v databázi, jako kdybys neexistovala. Tady na Ixionu je poměrně dost jedinců, kteří se rozhodli žít mimo společnost. Nechtějí se nechat připravit o svou svobodu.“ Raději pomlčel o tom, že pokud vláda nařídí nějakou razii, tak tyhle lidi vojáci bez dlouhých cavyků zastřelí. Nic holt nebylo zadarmo a svoboda už vůbec ne.

„A přes ten čip tě můžou i sledovat?“

„To je hlavním účelem. Mít všechny pod kontrolou,“ utrousil nepříliš nadšeným tónem.

„Potom ale přece musí vědět, co jsi poslední dny dělal. A že jsi byl na Zemi…“

Dlouhou chvíli si ji upřeně prohlížel, než se rozhodl odpovědět. „Občas se to dá i obejít,“ sdělil jí stručně a ona pochopila, že nemá smysl se z něj pokoušet dostat víc. Proto se zaměřila na jinou věc.

„A nebylo by jednodušší, kdybych taky dostala čip?“

„Možná. Ale s tvou neprověřenou minulostí ti ho nedají.“

„Třeba by se to dalo nějak obejít,“ utrousila podobným stylem jako on prve.

„Záznamy možná. Jenže osobní prověrkou bys stejně neprošla. Ne s tím jak vypadáš.“

„Co je na mně tak špatnýho?“ svraštila poněkud dotčeně čelo. „Neodpovídám snad nějakým vašim tabulkám?“

„Řekněme, že světlá barva tvých vlasů a kůže by vzbudila nevítanou pozornost,“ rozhodl se nezacházet do přílišných detailů. Ale ona se s tím samozřejmě nespokojila.

„Vlasy si přece můžu obarvit. A s tím, jak tady praží slunce, nejspíš moc dlouho bledou nezůstanu. Ale to asi není jediný problém, co?“

„Ne,“ neviděl důvod, proč to před ní tajit. „Ještě je tu pohovor, který musí každý kandidát absolvovat. Aspoň tak to nazývají oni, ale je to spíš výslech než cokoli jiného. A teprve po něm se rozhodne, kdo čip dostane a kdo ne.“

„Ale tys jím prošel, ne? Takže bys mě na něj mohl připravit,“ navrhla po krátkém rozmýšlení. „Myslím, že by to bylo snazší než mě učit sebeobraně.“

„Nápad je to sice hezký, ale úplně k ničemu,“ utrousil tónem, který prozrazoval, že už toho jejího vyptávání začíná mít plné zuby. „I kdybys dokázala přesvědčivě lhát, o čemž mám v tvém případě dost silné pochybnosti, jakmile bys dostala sérum, vyklopila bys jim naprosto všechno. A to si prostě nemůžeme dovolit.“

„Jaký sérum? Něco jako sérum pravdy?“

„Jo,“ přisvědčil. „A nebo znáš způsob, jak obejít i tohle?“

„Čistě teoreticky by mělo být možný vyrobit látku, která by tyhle účinky blokovala,“ nechtěla se ještě vzdát té představy. Cokoli bylo lepší než výcvik pod jeho velením!

„I kdyby ano, testy by ji nepochybně odhalily,“ zůstával Shaperd skeptický. „A nebo si snad myslíš, že za těch pár set let tady se o to ještě nikdo nepokusil?“

Teprve když spatřil Evin zmatený pohled a znepokojeně svraštěné čelo, došel mu opožděně plný význam toho, co řekl.

„Pár set?“