6. díl
„Nic si z toho nedělej, Elo, Michael je naprostej magor,“ snažil se mě John povzbudit, i když se nedalo říct, že by zvolil zrovna tu nejlepší strategii. „Hrozně rád vyvolává rvačky, proto taky vylítnul z týmu, protože trenér už na něj prostě neměl nervy.“
„Však Elisa s ním taky dlouho nevydržela a to už je co říct,“ musela k tomu samozřejmě i Diana říct své.
„Co tím myslíš?“ trochu jsem se na ni zamračila.
Že by věděla...? Ne, že by mě překvapilo, kdyby Michael podrobnosti o naší jediné společné noci roztruboval kolem, ale tak trochu jsem doufala, že si to nechá přece jen pro sebe. I když na druhou stranu... proč by vlastně měl? Vždyť to bylo k popukání, že někdo v mém věku může být ještě pannou... a jak jsem reagovala na jeho blízkost si taky v ničem nezadalo s reakcí jeptišky, které se poprvé dotknul muž.
A co teprve když došlo na ještě intimnější věci... Ještě teď mi při té vzpomínce nebylo vůbec dobře... Tehdy jsem aspoň zavřela oči a přála si, aby bylo co nejdřív po všem... Ne, že by to Michaela odradilo... Klidně si se mnou užil a pak mi řekl, že se příště budu muset víc snažit, protože odmítá všechno oddřít sám, a že to byl ten nejnudnější sex, který kdy měl.
Rudá až za ušima jsem mu přiznala, že nemám moc zkušeností, ale pochopení jsem se ani potom nedočkala. Prý nemůže za to, že jsem opožděná, a že se musím víc odvázat, jelikož on má rád v posteli dobrodružné holky. Na to jsem mu se zbytky své hrdosti sdělila, že v tom případě asi nejsem ta pravá holka pro něj, s čímž až urážlivě ochotně souhlasil.
Hned druhý den nato jsem ho přistihla v posteli s jinou a to už byl definitivní konec. Moje první a zatím poslední opravdová známost s klukem trvala pouhopouhých šestnáct dní... A s ní odešly i veškeré mé iluze o mužích a taky poněkud bláhové snění o tom, že až zažiju své poprvé, bude to s tím pravým... a nebo přinejmenším s někým, koho budu šíleně milovat. O Michaelovi se bohužel nedalo říct ani jedno.
Na druhou stranu mi tenhle úlet splnil přesně to, oč jsem usilovala. I když jsem své kamarádky chtěla spíš přimět, aby mě braly jako sobě rovnou.... a možná mě i trochu obdivovaly... ne aby se na mě soucitně dívaly, jako kdybych byla padlá na hlavu. Jejich zájem jsem si však každopádně získala, přinejmenším na chvíli.
„Jenom to, že jsi jedna z nejtolerantnějších osob, co znám. Ale jestli jsi s ním začala chodit, protože jsi doufala, že ho změníš k lepšímu, tak taky ta nejnaivnější. Tohle není pohádka, Eliso, a zvíře prostě zůstane zvířetem, ať se snažíš sebevíc,“ poučila mě lehce blahosklonně, i když vzhledem k množství kluků, které stihla vystřídat, se ani nedivím, že se považovala za odborníka na jejich duše. „Radši si najdi někoho... solidního... Třeba takový Eric by měl o tebe zájem, jak se mi doneslo...“ nadhodila a já se musela bránit, abych neobrátila oči v sloup, protože Eric byl přesně ten druhý extrém.
Hubený student informatiky se silnými brýlemi sice po Dianině zásahu vypadal podstatně lépe, ale i když už nenosil manšestrové kalhoty a flanelové kostkované košile, pořád nebyl zrovna tím typem, který by mohl přimět mé srdce bušit rychleji. A patrně to bylo z mého výrazu i poznat, jinak bych si od Karen nevysloužila onu uštěpačnou poznámku.
„Copak ti tahle lekce nestačila? Proč si nemůžeš najít normálního milýho kluka, kterej tě bude mít rád, a ty jeho? A nebo fakt sníš o nějakým, co ti rozmlátí ciferník?“ kroutila nevěřícně hlavou, jako kdyby ona snad po klukovi, jako byl Erik, skočila bez váhání.
„Jasně že ne,“ odmítla jsem její nařčení, ale dál jsem to radši nerozebírala, protože jsem sama netušila, co vlastně hledám. Někoho spolehlivého ale s nádechem nebezpečí... slušného, ale zase ne příliš... pohledného ale ne hezounka...
Jo, prostě takovou ideální kombinaci prince na bílém koni a zbojníka... pomyslela jsem si s trpkostí nad svou pitomostí. Asi se nedalo říct, že bych byla zrovna skromná holka... A nejspíš skončím docela sama, obklopená leda tak tlupou koček, protože po tom zážitku s Michaelem jsem už na další experimentování neměla odvahu.
