10. díl

    „Eliso?! Eliso!“

Pádný políček ukončil můj zděšený křik a já vytřeštila oči a nechápavě zírala na Dianu, která se nade mnou skláněla. Ve tváři měla ustaraný a zčásti i značně otrávený výraz, nejspíš proto, že jsem ji opět vzbudila, ale to mi bylo jedno, hlavně že byla v pořádku!

S úlevným vyjeknutím jsem se vymrštila do sedu, abych ji objala, ale ona byla pohotovější a včas ustoupila do bezpečné vzdálenosti, odkud si mě dosti podezíravým pohledem přeměřovala.

„Co se to s tebou sakra děje?!“ chtěla vědět a já se musela zasmát, protože přesně tohle jsem si v tu samou chvíli říkala i já. Čímž jsem ji ovšem akorát utvrdila v přesvědčení, že to nemám v hlavě tak docela v pořádku.

„Nemáš z toho napadení psem nějaké trauma? Tohle přece není normální! Možná, že potřebuješ odbornou pomoc... nebo aspoň léky na uklidnění!“ oznámila mi odměřeně a má radost z toho, že je živá a zdravá, poněkud opadla.

„Nic mi není, měla jsem jenom špatný sen!“ vysvětlovala jsem poněkud ukřivděně.

Na druhou stranu... mohla jsem se jí snad divit, že mě považuje za totálního magora? A mohla jsem se za něj taky nepovažovat, když jsem se hned další noc s trhnutím probudila z podobně živého snu? Akorát že tentokrát jsem neležela v posteli... ne, tentokrát jsem stála přímo nad Dianou a moje jediné štěstí přitom bylo, že dosud tvrdě spala, protože jinak bych jí už určitě nevymluvila, aby na mě hned nepoštvala lapiduchy.

Každopádně mě ale tenhle zážitek znepokojil natolik, že jsem se v kavárně odhodlala k dost rozpačitému dotazu. Jistě, už den předtím jsem se na internetu pídila po nějakých – no, řekněme odbornících na nadpřirozeno, ale většina z nich na mě aspoň na základě jejich profilů působila jako banda podvodníků.

Proto jsem doufala, že by mi mí přátelé mohli někoho doporučit, abych měla jistotu, že ačkoli se záležitost, kterou potřebuji probrat, nedá zrovna označit jako seriózní, bude k ní přistupováno aspoň s minimální úrovní profesionality. Jenže přesně jak jsem předpokládala, tak nikoho takového neznali. A moje otázka je viditelně ani příliš nenadchla.

„Cože?“ nakrčila Karen nechápavě čelo. „Proč bys s nějakým takovým pošukem chtěla mluvit? To máš kvůli referátu nebo co?“

„Od podobných lidí se drž radši dál,“ sdílel John její názor. „Buď tě budou chtít připravit o peníze a nebo jsou to fakt nějací pošahanci, co by mohli být i nebezpeční...“

To Diana měla na rozdíl od nich dost jasnou představu, proč se takhle vyptávám. „Nevím, co si od toho slibuješ, ale teď potřebuješ spíš pomoc psychologa než nějakého šarlatána, který ti akorát ještě víc poplete hlavu!“ oznámila mi důrazně a když jsem se to pokoušela zamluvit, že přece o nic nejde, tak se zatvářila ještě nedůtklivěji. „Ráno jsem tě viděla v koupelně... Možná bys mi to mohla vysvětlit...“ prohodila s takovým despektem, že jsem si říkala, jestli má vůbec smysl se o to pokoušet. Ale musela jsem to zkusit, už kvůli těm pohledům plným odsouzení a zklamání, které na mě mí přátelé vrhli, jakmile se s nimi Diana o mé malé tajemství podělila.

„To je právě jedna z těch věcí, na kterou se potřebuju zeptat... jak se mi ta rána mohla tak rychle zhojit...“ hlesla jsem zdráhavě do napjatého ticha, které se mezi námi rozhostilo. A protože se na mě pořád dívali stejně skepticky, rychle jsem pokračovala. „Vážně jsem tam ten kousanec měla, můžete se zeptat doktorky, jestli mi nevěříte!“ bránila jsem se dotčeně.

„Dejme tomu, že ano,“ připustila Diana nepříliš přesvědčivým tónem. „Proč si tu ruku ale pořád ovazuješ, když už to není potřeba?“

Trochu provinile jsem se zadívala na fáč, který mi vykukoval zpod částečně vyhrnutého rukávu. „Protože jsem věděla, že si budete myslet, že jsem si to celý vymyslela!“ odvětila jsem ostře a ačkoli jsem je chápala, stejně se mě jejich nedůvěra dotkla.

A Karen se zase dotkla ta moje. „Těžko můžeš očekávat, že budeme reagovat jinak! Máme o tebe starost a to oprávněně!“

„To nemusíte!“ odsekla jsem, třebaže já si je dělala taky. A vsadím se, že podstatně větší než oni. Neboť moje touha po krvi stále sílila a já si nebyla jistá, jak dlouho ji ještě dokážu potlačovat.

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode